Iniciativa organizace Člověk v tísni zorganizovat na středních školách a učilištích „volby nanečisto“ mezi studenty, kteří ještě legálně volit nemohou, není po chuti některým politickým stranám, ač je z hlediska budoucnosti české demokracie bezpochyby přínosná. Přinejmenším v tom, že by projekt na chvíli donutil příslušníky „facebookové“ generace přemýšlet o tom, jak a proč by se zachovali u volebních uren, kdyby volit mohli, a také by nepochybně rozpoutal mezi studenty spontánní diskusi o politice.

Abych nebyl obviněn, že zatajuji nepřímou osobní angažovanost v tomto projektu, předesílám hned na úvod, že projekt Člověka v tísni je financován americkou nadací CEE Trust (Fond pro občanskou společnost ve střední a východní Evropě), do níž přispívá pět velkých amerických nadací, a že jsem členem správní rady této nadace coby reprezentant střední Evropy.

„Volby nanečisto“ jsou součástí dlouhodobého projektu CEE Trust na podporu angažovanosti dospívajících lidí v politice a občanské společnosti. Projekt není české specifikum; vychází z poznání, že v nových demokraciích je s pomocí neotřelých postupů potřeba vtáhnout mladou generaci do demokratické politiky, která jinak dost skomírá.

V zemi, kde průzkumy naznačují rostoucí apolitičnost občanů a znechucení z politiky, by měl být jakýkoliv konstruktivní nápad, který má šanci zvýšit angažovanost mladých lidí v politice, vítán. Bohužel v české kotlině, jak se zdá, lze „zpolitizovat“ i občanskou výchovu, o kterou ve „volbách nanečisto“ především jde.

Politické strany, které se, možná po právu, obávají, že nedopadnou ve volbách patnáctiletých až osmnáctiletých studentů dobře, projekt kritizují. Zejména ČSSD a KDU-ČSL vyrazily do protiútoku s pomocí argumentů, že by mohl být porušen zákon o zákazu politické agitace na školách a mohla by být zneužita osobní data studentů.

S pomocí konkrétnějších argumentů podle ČTK proti projektu brojil zejména šéf Středočeského kraje David Rath, podle něhož by prý takový experiment mohl před sněmovními volbami pomoci k volebnímu úspěchu pravicových stran.

„Na tom projektu by asi nebylo nic špatného, kdyby neměl proběhnout těsně před parlamentními volbami. To spektrum je tam o něco jiné než třeba ve skupině třicetiletých, padesátiletých, šedesátiletých," napsal Rath podle ČTK v dopise ředitelům středních škol ve svém kraji. Podle Ratha studenti totiž většinou, jak ukazují průzkumy, sympatizují s pravicí.

Takže se podívejme na jednotlivé argumenty proti projektu.

Především: politická agitace není součástí projektu. Do škol nemají chodit zástupci stran, aby studenty přesvědčovali, jak volit, či jim nalévali do hlav politickou propagandu. Studenti se mají rozhodovat na základě informací veřejně dostupných, zejména v médiích, vybírat si mají ze stran oficiálně přihlášených do květnových voleb do Poslanecké sněmovny.

Což též vysvětluje, proč jsou „volby nanečisto“ naplánovány měsíc před volbami skutečnými.

Odevzdané hlasy má zpracovat agentura Millward Brown, která by se stala odborným garantem voleb a dohlížela by na reprezentativnost výsledků. Těžko říci, jak někteří politici dospěli k názoru, že mohou být zneužita osobní data studentů, kteří se projektu zúčastní. Pokud „volby nanečisto“ budou probíhat jako volby skutečné, pak hlasování bude tajné, jinak by se popřel smysl celého projektu.

Pro české poměry je příznačné, že ministerstvo školství, které projekt vloni zaštítilo, oznámilo po kritických slovech představitelů některých politických stran, že ho prý znovu posoudí. Nakonec ministerstvo 8. dubna, jak se dalo v českém kontextu téměř s jistotou očekávat, oznámilo, že projekt Studentské volby letos nezaštítí. Ministryně školství Miroslava Kopicová tak prý zareagovala na kritiku hejtmanů ČSSD.

Zatím není jisté, zda se projekt může i bez záštity ministerstva uskutečnit alespoň v redukované podobě. Jisté je, že pokud bude na poslední chvíli zablokován úplně (poté, co se k němu již dobrovolně přihlásilo velké množství škol), budou napáchané škody na mladé generaci značné a reálné — na rozdíl od těch imaginárních, o nichž mluví politici. Především v podobě ještě většího znechucení politikou, než je tomu dosud.

Jisté také je, že středoškoláci, kteří budou příště volit už naostro, to politickým stranám, na jejichž popud byl projekt zablokován, takříkajíc spočítají.

Politické strany, které mají z projektu strach, by možná měly spíše zvážit důvody, které je vedou k přesvědčení, že ve „volbách nanečisto“ propadnou. Nenaučí-li se oslovovat mladou generaci, nabízet jí přitažlivé programy, budou mít v budoucnosti velké problémy.

Potíž s mladou generací u nás přitom nemá apriori nic společného s orientací stran, které se „voleb nanečisto“ nejvíc bojí. Na západ od nás mladí lidé běžně levicové nebo křesťansko-demokratické strany podporují. Není to tedy jakýsi obecně generační problém.

Jestliže by „volby nanečisto“ dopadly, zejména pro ČSSD a pro lidovce, tak, jak odhadují průzkumy — tedy nevalně — bylo by mnohem lepší, než aby tyto strany bránily „volbám nanečisto“, oznámit, že se v příštích letech tyto strany pokusí mladé lidi o smysluplnosti svých idejí přesvědčit a že také změní styl své politické komunikace, který je právě ve vztahu k mladým poněkud archaický. A možná by při té příležitosti neškodilo se zamyslet, proč jsou někteří lídři těchto stran u mladých velmi neoblíbení.