Ministr průmyslu Tomáš Hüner odešel z funkce, aniž splnil, co nasliboval nejen starostům obcí, v jejichž katastru stát hledá místo pro hlubinné geologické úložiště vysoce radioaktivních odpadů. Starostové čekali, že do konce června, do termínu, který mu uložila vláda, předloží návrh zákona o zapojení obcí do procesu výběru. Absence tohoto zákona je jedním z důvodů, proč je u nás spor mezi dotčenými samosprávami a zástupci státu tak vyhrocený.

Konečné úložiště je zátěž na mnoho generací. Je to velká stavba, v podstatě hlubinný důl, která se bude připravovat desítky let a další nejméně stovku má být v provozu. Po tu dobu budou přijíždět transporty s vysoce nebezpečným odpadem, ten se bude muset přeložit do nových kontejnerů a postupně ukládat do vyrubaných prostor. Tak výrazný zásah do života okolních obcí nelze udělat bez souhlasu jejich obyvatel, kteří rozhodnou o kvalitě života nejen svých dětí, ale i pravnuků svých pravnuků.

Obě země, které se přiblížily stavbě úložiště — Švédsko a Finsko — se nebály dát hlas lidem. Také evropská směrnice Rady 2011/70/EURATOM požaduje, aby se veřejnost mohla účinně účastnit rozhodování týkajícího se nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem. Se vznikem zvláštního zákona, který bude upravovat postavení obcí a jejich občanů při výběru úložiště, počítá i nový český atomový zákon.

Toho, kdo trochu sleduje tuzemské dění okolo hledání úložiště, nemohla aktuální situace překvapit. Ministerstvo průmyslu hraje tuhle hru na přípravu-nepřípravu zákona už nějaký ten rok, a vina tedy jde i za pány Kubou, Cieńciałou, Mládkem či Havlíčkem.

Již Pracovní skupina pro dialog o hlubinném úložišti, v níž působili zástupci státu a obcí i občanů z vybraných lokalit, dospěla po právních analýzách k závěru, že dnes platné české zákony nedávají starostům mnoho možností hájit zájmy svých občanů. Proto připravila a v prosinci 2012 i odsouhlasila návrh nového zákona, který by postavení obcí zlepšil. A ministerstvo ho schovalo do šuplete. To mnohým otevřelo oči poprvé.

Po volbách jsme se nechali přesvědčit, že to nyní bude jinak, a v srpnu 2015 vznikl v obnovené pracovní skupině na základě původního návrhu návrh nový. Rada vlády pro energetickou a surovinovou strategii jeho věcný záměr promptně odsouhlasila v září 2015, aby se další příprava opět dočkala účelového zdržování na ministerstvu průmyslu.

Do vlády se tak zákon dostal až v lednu 2017. Jak ale vyšlo najevo, zodpovědní úředníci nedokázali principy a potřebnost zákona vysvětlit ostatním resortům a legislativní radě vlády nepředali dvě právní analýzy dokládající konformitu s Ústavou, což přispělo k tomu, že ho vláda odmítla. Uložila nicméně zpracovat návrh nový a předložit jej do konce června 2018.

Nový návrh měl vznikat v k tomu ustavené meziresortní expertní skupině. Zápisy z jednání ale ukazují, že ani po roce a půl žádný nevznikl. A dokonce že třeba zástupce ministerstva životního prostředí ani v prodloužených termínech nedodal počáteční podklady. Přestože ministr Brabec rád jezdí po jednotlivých „úložišťových“ lokalitách a nechává se slyšet, že je třeba respektovat hlas obcí. Ani starostové, které ministr přizval do expertní skupiny v samém závěru jejího mandátu, žádný návrh do ruky nedostali.

Správa úložišť radioaktivních odpadů se nechala slyšet, že by vláda nyní měla termín na přípravu zákona prodloužit, aby šaráda mohla pokračovat. Zda to budou akceptovat starostové, kteří se už dvakrát spálili, je otázkou. Správa úložišť by ale určitě měla práce na výběru lokalit zastavit, dokud nebude zákon přijat a dokud nebudou předložena jasná a nezpochybnitelná kritéria a postup výběru. Ani do fotbalu se přece nepustíte bez předchozí znalosti pravidel. A tady jde o mnohem, mnohem více než jen o hru.