Je libo Havířov v květech, nebo v plastu?

Jan Nezhyba

Oslava přírody a květin v Havířově je dobrý počin, bylo by však třeba ještě zapracovat na tom, aby se slavnosti nestaly zdrojem vyplýtvaného plastu, který se naprosto zbytečně hromadí na skládce v Horní Suché.

V Havířově se opět konal další — tentokráte jubilejní — dvacátý ročník Havířova v květech. Při detailnějším pohledu však člověk nabývá dojmu, že synergicky s touto přírodu oslavující akcí probíhá i jakási zvrácená další akce Havířov v plastu. Při krátkém rozhlédnutí po náměstí s nabídkou občerstvovacích stánků si člověk lehce uvědomí, že všechny do jednoho se hemží jednorázovými plasty všech možných druhů a variací. Od půllitru přes menší až po ty nejmenší kelímky na panáky, mnozí stánkaři používají i plastové tácky, míchátka, vidličky, brčka.

Vrcholem oslavy přírody, květin a nastupujícího léta má být ohňostroj. Jak si lépe představit takovou oslavu přírody než vypuštění extrémního množství nebezpečných emisí ze zábavní pyrotechniky, doprovázené širokou plejádou ohlušujících výbuchů, a to zrovna v období hnízdění ptactva a vyvádění mláďat? Je to přece i jejich oslava, tak ať si i oni večera užijí.

Oslava květin, přírody a nastupujícího léta. Foto Jan Nezhyba

Co se tedy vlastně aktuálně oslavuje?

Pro pochopení současnosti je nutná exkurze do minulosti. Dovolím si tedy uvést pár faktů, co vlastně tento náš městský svátek znamená. V roce 1973 přišel ředitel podniku OKR Rekultivace Emanuel Hlaváč s myšlenkou uspořádat květinové korzo. Už 6. září 1973 byla v klubu Bytoslav — to je dnešní bar Tři sedmy — otevřena výstava květin, které se účastnily různé zahradnické podniky a spolky z celé republiky.

Následující den se v prostorách budovy Pavko Korčagin (dnešní magistrát města) otevřela další přehlídka zahradnických dovedností podniku Rekultivace Havířov. Celá tato velkolepá výstava vyvrcholila v neděli 9. září akcí nazvanou Havířov v květech, kde se na květinovém korzu objevilo 17 alegorických vozů, vyzdobených zahradníky a aranžéry z Prahy, Bratislavy a Havířova.

Zmínku si zaslouží jistě i druhý ročník, který se konal 27.— 31. srpna 1974. Na tehdejší akci „Z“ bylo použito 180 000 květinových a zelených rostlin, a to na celkové ploše 1859 m2. Proběhla módní přehlídka a velká výstava květin spolu se semináři věnovanými pěstování a aranžování v Hotelu Merkur, také byla zahájena výstava kaktusů. Současně probíhala filmová a divadelní představení, průvodu se tenkrát účastnilo už neuvěřitelných 50 alegorických vozů a 16 lidových souborů. O rok později jich už tady v Havířově hrálo dokonce třicet.

Dalo by se obsáhle pokračovat ostatními historickými ročníky, ale podstatné lze pochopit už z uvedeného. Šlo zjevně nejen o oslavu dominujících horníků, hutníků a energetiků, ale i květin a tehdy skutečně zeleného, mladého města, umu odborníků z rekultivací Havířov a floristů z celé republiky. Většina tehdy použitých květin pocházela z produkce mnoha obřích skleníků rekultivačního podniku. Dnes je nahradil hypermarket Globus.

Po roce 1989 bylo konání akce na plných 20 let přerušeno. Důvodem bylo zrušení pořádajících podniků, prodej OKD, a zvláště pak zánik podniku Rekultivace Havířov. S ním zmizela dlouholetá tradice pěstování květin, okrasné zeleně, produkce vlastních odrůd i vzdělávání odborníků v oblasti floristiky i dalších. Upřímně si řekněme, že v této době vlastně už nebylo co oslavovat.

Oslava zašlé slávy a konzumu

V roce 2009 přišel nápad vrátit se k tradici a akci oživit. Proti tomuto počinu se nedá vlastně nic namítat. Jak jinak oživit skomírající stárnoucí město než připomínkou tradice a městskou veselicí? Po několika více či méně zdařilých ročnících město opět od každoročního pořádání ustupuje a snižuje frekvenci konání. I to lze považovat za počin vskutku inteligentní. Na řadu však přichází všudypřítomné „ale“. Pomineme-li finanční stránku akce, až flagrantní vliv pořádajícího Městského kulturního střediska na program, zpestřený letos snad jen historickou českou národní výstavou, zůstává zde i aspekt enviromentálních dopadů.

Oslavovat květiny a přírodu enormním zintenzivněním spotřeby jednorázových plastů je docela zvrácené, obzvlášť v době, kdy jsou plastové odpady celosvětovým tématem a uznaným civilizačním problémem.

Akce v duchu tradice kopíruje i fenomén tehdejší normalizační doby „po nás potopa“. Jak si jinak vysvětlit počínání města, které v rámci pořádání takové akce nemyslí na tuto stránku? Náklady spojené s likvidací odpadů město samo následně hradí, a nejen to, dokonce prostřednictvím Technických služeb zajišťuje. Přestože už v letech 2011 a 2012 mnoho soukromých festivalů zezelenalo díky snaze vypořádat se s tímto fenoménem a problémem, a to zdárně bez větší námahy a nákladů.

Jak neřešitelné je to pro pořadatele, kterým je město Havířov? Zřejmě stačí jen dodat, že se to zkrátka vůbec neřeší. Jako v mnoha aspektech odpadového hospodářství města, i zde se objevují proklamace plné bohulibých cílů, ale praxe a následné kroky jsou často naprosto opačné. Snad jako inspiraci představitelům města, pokud se k nim tento článek vůbec dostane a pokud se oni dostali se čtením až sem, bych měl jednu radul.

Jak funguje taková triviální věc, jakou je vratný kelímek? Pro někoho to bude možná znít neuvěřitelně, ale stalo se běžnou praxí, že oproti vratné záloze dostanete robustní znovu použitelný kelímek, do kterého si můžete nechat načepovat svůj nápoj, kolikrát budete chtít. Tento plastový kelímek ale můžete samozřejmě kdykoliv vrátit a zálohu dostanete zpět. Obsluha vám jej také kdykoliv ráda vymění za čistý. Díky potisku se však z takové jinak nanicovaté plastové nádobky může stát cenný a praktický festivalový suvenýr.

Inteligentní projekt zálohovaných kelímků vznikl v České republice už v roce 2011. Pivo a limonádu do nich čepovali například na brněnském Rivierafestu a v roce 2012 se s nimi setkali návštěvníci Metalfestu v Plzni. Napili se z nich i ti, kteří přijeli v tom roce na Colours do Ostravy a do projektu se v roce 2012 zapojilo i mnoho jiných festivalových akcí. S miskami na jídlo to může být složitější, ale i zde existují alternativy. Ať už v podobě papírových tácků, či různých nádob na jídlo z rozložitelných, plně přírodních a mnohdy i odpadních materiálů.

Když město trochu sleví z nájmu pro komerční využití, jistě může takto motivovat a následně vyzvat k řešení tohoto nemalého problému zejména ty, kteří hodlají při těchto oslavách občerstvení sami prodávat. Město pak může snadno kelímky zajistit a distribuovat spolu s ostatními nádobami, případně určit reálné požadavky na jejich druh v rámci smluvních podmínek pronájmu. Město se bude moci zase skutečně blýsknout a vedení se může následně po zásluze i skutečně pochválit.