Tak už to tu máme taky, katolický militantismus propojený s nabušenými svalovci krajní pravice, kteří by si to rádi s někým rozdali. Našli si záminku v jednom jediném divadelním představení. Hledali někoho z respektovaného prostředí, kdo jim dodá posvěcení bojovníků za správnou věc a ochránců národa a víry. A zdá se, že našli.

Tohle tu nebylo snad od dob předmnichovské republiky, kdy česká krajní pravice vystrčila rohy a chodila hřmotit a zastrašovat do Osvobozeného divadla. Že by teď návrat 30. let? Je na katolické hierarchii, na politicích a samozřejmě na lidech kultury, aby se provokacím takových skupinek postavili. Pokud se to nestane, přijdou určitě další případy.

To ještě nebyl fašismus?

Ti lidé, kteří organizovaně vpadli na brněnské představení a snažili se je rozvrátit, si akci evidentně předem připravili. Přišli tam ve svých modrých dresech, s absurdně výsměšným označením „slušní lidé“ s jasným záměrem. Své hrané pobouření si přinesli už s sebou. Hru ještě neviděli, a už věděli, že musí být pobouření a že se to pobouření musí dostat do médií. Udělat skandál.

K cestě na divadelní festival je musel někdo dovést, těžko věřit, že by tam kdy byli a že by měli tušení, co se hraje. Ponoukla je kampaň jednotlivců mluvících jménem katolíků, jež se proti představení rozhořela dřív, než se hra na jevišti objevila a než ji v Čechách a na Moravě někdo vůbec viděl.

Ti, kdo je k tomu ponoukli svojí kampaní a kdo jejich provokaci tleskají, zaměnili demagogicky symboly za skutečnost. Divadelní představení jako každé umění pracuje se symboly a s reprezentacemi.

Snaží se cosi sdělit přes symboly. Na jevišti se přece nestřílí, ale jen „jako“ střílí, vysvětlil bych své malé vnučce.

V Shakespearovi, jehož hry jsou plné vražd a tragických osudů, přece herec představující ducha Hamletova otce není nikdy zavražděn, herečka představující Hamletovu matku se také neotráví, ale jen „jako“. Herec představující Jága taky nikoho nevraždí, jen „jako“.

Na divadle se všechno dělá jako, na rozdíl od fotbalových stadionů, kde se „fanoušci“ opravdu řežou a opravdu cestou ven ničí, co jim přijde pod ruku. Před nimi musí policie veřejnost opravdu chránit, nejen „jako“.

Proč tedy takový rozruch ze strany zastupitele KDU a kardinála a dalších z jejich okolí, jehož se chopila krajní pravice? Frljićova hra přece nebyla o znásilňování Ježíšem, ale o násilí v současném světě. Ten je bohužel plný násilí a znásilňování žen. Vystupuje proti tomuhle násilí kardinál dostatečně vehementně?