Sociální demokraté nesmí jít do vlády s Babišem. Proto, aby se mohli brát vážně. Brát se vážně znamená, že jsem se přesvědčil, že to, co jsem, má smysl. Že mě zkušenost se sebou samým dosud přesvědčovala, že mám místo, odkud mohu vycházet, z něhož mohu postupovat a v němž mohu pracovat tak, aby to mělo smysl.
U demokratů je takovým místem usilování o zachovávání a rozvoj demokratických pravidel. V tomto nekončícím a často zdánlivě ztraceném usilování je nesmírně důležité, s kým se demokraté spojí. Když se spojí s protivníkem, který nebere v úvahu právě demokratická pravidla, ale usiluje o moc způsoby, které mu hlavně slouží, pak se usilování o demokracii oslabuje, nebo dokonce ničí.
Když bude někoho potřebovat, bude se ho snažit získat. Jakmile ho získá, už ho nepotřebuje. Foto web ANOZvláště když je onen „spojenec“ silný, naprosto bezskrupulózní, pragmatický. Takový, že když bude někoho potřebovat, bude se ho snažit získat, a jakmile ho získá, už ho nepotřebuje a bude s ním zacházet podle svého a podle svých představ. Bez ohledu na něj. Při takovém spojenectví se z demokratů stávají podřízení autokratů. Služebníci vůdce. A to znamená, že nemohou usilovat o demokraciii a sociální soudržnost. Nanejvýš v tom, co jim vůdce povolí. Ale určitě ne tak, jak by bylo potřeba. Protože to by mu jistě autokratickou mocenskou pozici neposílilo.
Pokud by se sociální demokraté nebrali vážně, pak je jedno, s kým ze silnějších se spojují. Protože se vždycky jen budou přizpůsobovat požadavkům jiných. A ve skutečnosti jim za takové situace nemůže jít ani o demokracii, ani o sociálno, ale jen o podíl na moci. Pro sebe. Protože s nedemokratickými partnery nemohou získat nic jiného než osobní prospěch.
Jenže když se nebudou brát vážně, tak nemusí být. A když se to dosud nenastalo, za nedlouho bude po nich. Protože pak ono obsažné co v sociální demokracii je, nemůže být dosaženo. Protože dosáhnout demokratičnosti a pozitivních sociálních důsledků lze jen tehdy, když nositelé těchto principů budou se sami těmito principy řídit.
Při vší úctě, vyhlášení referenda to nespraví. Pokud se sociální demokracie spoléhá, že podílem na vládnutí s Babišem dosáhne aspoň části programu, lže si do vlastní kapsy. Pořád se zapomíná, že cíl je souhrnem prostředků na jeho dosažení, nikoli že účel světí prostředky. To, že se pro stromy nevidí les, je tak častá chyba, že se už ani za chybu nepovažuje. Stromy jsou tentokrát zlomky moci, a tudíž i aspoň nějaké sny o naplnění programů. Stromy jsou tentokrát momentální politické zisky a představa, že jejich prostřednictvím se zvednu z prachu. Avšak les, to je demokracie a sociální idea. Těch nelze dosáhnout řízením státu jako firmy. Protože cílem státu není zisk, ale práce pro občany, pro demokracii, pro sociální soudržnost.
Sociální demokraté by neměli jít do vlády s Babišem proto, aby si zachovali svědomí. Cílem je koneckonců úsilí o život v pravdě. Život, v němž má silnou pozici svědomí. A toho s bezohlednými usilovači o úspěch dosáhnout nelze. Babiš se svědomím zachází naprosto bez svědomí. Kdo s ním půjde, půjde s ním od pravdy a skutečnosti, k úspěchům za každou cenu. A když to voličům dojde, budou ho volit ti stejní. Když s ním půjdou sociální demokraté, budou také ti stejní. A na svědomí se úplně zapomene.
Vědí sociální demokraté, proč s Babišem do vlády jít? A tyhle připomínky přitom neberou v úvahu? Pak ale nemají důvod navazovat na sociálně-demokratické tradice a hlásit se k nim. Pak nemají důvod k tomu, aby dále existovali.
Zdá se, že tak o mnoho nejde, ale je tomu naopak. Jde o chvíli, kdy se buďto přiblížíme, nebo ještě dál vzdálíme cestě k demokratické, sociálně spravedlivé společnosti. Těch chvil „buď, anebo“ již pár bylo. Většinou jsme je propásli nebo vzdali, nebo jsme kolem prošli jako by nic. Teď už si opravdu musíme dát pozor.
