Poděkujme Evropské unii. Třikrát.

Kritika EU je často oprávněná. Je ji však třeba provádět věcně a s dobrou argumentací. A zároveň si uvědomit, že existuje spousta prospěšných pravidel a opatření, která nám přinesla.

Sledovat diskuse o EU je často za trest. Hustá mlha stížností na „regulace a byrokracii“, případně rovnou na „ diktát“; pokud je vznesen dotaz na něco konkrétního, čím nám tedy ten Brusel tak ubližuje, paměť pracně poskytne zakřivené okurky nebo pomazánkové máslo.

Podívejme se tedy na tři věci z poslední doby. Všechny tři jsou důležité, významné. Ze všech tří bude mít prospěch občan. A žádná z nich by se neuskutečnila, nebýt Evropské unie.

Jednotný digitální trh
Že ani nevíte, co to je? Ale když jedete do Rakouska lyžovat a najednou si tam na notebooku nemůžete pustit některé programy nebo sportovní přenosy domácích stanic, objeví se jen černá obrazovka a výmluva na nějaké „ licence“, už jsme doma.

Jednotný digitální trh znamená, že tyhle opruzující bariéry padají. Že v oblasti digitálních děl bude EU jediným trhem – omezení stylu „ jen pro tuto zemi“ přestávají platit. Prodáváte v jedné zemi EU, prodáváte ve všech; padají bariéry a hranice, které jsou navíc stejně u jedniček a nul pouze umělé. Typickým případem je telefonní roaming, který je pouze uměle zdviženou překážkou pro vybírání výpalného. Fakticky dává digitální hranice mezi Českou republikou a Rakouskem stejný smysl jako hranice mezi Pelhřimovem a Humpolcem. Tedy žádný. Skončí takzvané zeměpisné blokování, což je věc popsaná v úvodu.

Rádi ukazujeme na EU, že zavádí regulace. Zřízení jednotného digitálního trhu je ale pravým opakem: je to deregulace, tedy odstranění už existujících překážek, zjednodušení podnikání a samozřejmě zjednodušení podmínek pro koncové uživatele. Jednotný digitální trh by měl dle odhadů přinést každoročně přes 400 miliard eur, alespoň to tvrdí výzkumy a odhady. Proč jednotný digitální trh nevznikl dávno, sám od sebe, volnotržně, když je tedy finančně takto přínosný? Zakazoval ho snad někdo?

Máme tu totiž učebnicovou lekci z nefungování volného trhu, prokazující, že ideální volný trh ve skutečnosti vůbec neexistuje, že to je teoretický pojem, v praxi ale nikdy nenastávající jev. Jakmile se na trhu uchytí silní hráči – a v oblasti například televizního vysílání nebo mobilních komunikací takoví hráči jsou, se sklonem k tržní dominanci, monopolismu či oligopolnímu chování – začínají cíleně vztyčovat umělé překážky, které mají dva cíle. Prvním je zvýšení vlastních příjmů a druhým je bariéra pro vstup konkurence. Výsledkem je tak méně volného trhu, a ne více, zhoršené, a nikoli zlepšené podmínky pro koncové zákazníky – a zlepšení profitability pro tyto silné hráče.

Dvojí kvalita potravin
Jedna z nemnoha věcí v EU, na které se významně podílely země V4 a konkrétně česká eurokomisařka Jourová (a pak že to nejde!). O co jde, víme – potraviny tvářící se stejně jsou v skutečnosti různé pro různou zemi a je naprostým pravidlem (se vzácnými výjimkami), že potraviny pro tu „ zaostalejší” část Evropy jsou též jaksi zaostalejší. Méně kvalitní, levnější ve výrobě, nikoli však v ceně. V duchu hesla drzé čelo je lepší než poplužní dvůr pak potravinářské korporace nestoudně tvrdí, že to je proto, že nám to tak chutná, že Češi a Slováci nechtějí v párcích maso, ale sóju a milují nutelu, v níž je kakao nahrazeno nějakými oříšky.

V čem je podstata problému? Nikoli v tom, že by firmy nesměly vyrábět různé potraviny pro různé země. Vůbec ne. Ale že předstírají – stejnou značkou, stejným obalem – že se jedná o potraviny stejné. Neboť potravinu (jakýkoli produkt) dnes rozeznáváme podle značky, obsah je beztak skryt pod neprůhledným obalem. Víme, co to je Škoda Superb, a asi bychom hlasitě nesouhlasili, kdyby nám dealer místo toho prodal Dacii Logan s tím, že na ní přelepí vzadu cedulku s nápisem Škoda Superb a bude argumentovat, že to českým zákazníkům takhle vyhovuje líp. To je úplná bláznivina, že? Ale v potravinách to funguje přesně tak. Rozdíl je v tom, že zatímco na auto kouknete a vidíte, na nutelu můžete koukat celý den a nevidíte nic.

Ejxuys8aEU dělá většinu věcí poprvé v dějinách civilizace a občas šlápne vedle – tak tomu bývá, když se zkoušejí nové věci. Foto archiv DR

Evropská unie tedy říká: vyrábějte si klidně potraviny pro každou zemi jiné, ale jinak je pojmenujte, zřetelně je odlište – jiná potravina, jiný název či podnázev. Toto opatření výrobcům život nijak neztěžuje – beztak totiž tyto potraviny vyrábějí zvlášť – a významně chrání zákazníka tím, že mu dává důležitou informaci pro jeho nákup, kterou by jinak a jinde nezískal. A opět platí, že bez EU by toto nikdy nenastalo – jednotlivé státy v žádném případě nemají dostatečné páky na globální výrobce. To má až vyšší celek, který jedná s váhou obřího mandátu 28 zemí a půlmiliardy občanů, s kvalitním odborným a právním zázemím a s důsledností.

Díky za GDPR
Cože, GDPR, za to máme děkovat? Ta byrokratická superbomba, která všechny nutí něco sledovat, kontrolovat, zapisovat, mazat, k ničemu, jen prachy a čas to bude stát, ten perverzní výplod bruselského úředníka?

Ve skutečnosti se dá GDPR popsat pár větami. Dává všem občanům tři práva. Právo být zapomenut: chcete smazat, bude smazáno. Právo být informován – zeptáte se, co o vás kdo sbírá, a musí vám být zodpovězeno. Právo na přenositelnost – měníte dodavatele, máte právo s sebou přenést i „ baťůžek“ vašich dat, vymazat tam, kde odcházíte, uložit tam, kde přicházíte.

A to je celé: navíc to není nic nového, podobná práva obsahoval už předchozí Zákon o ochraně osobních údajů, GDPR mu jenom přidává „ zuby“, aby se sběrači dat – především velké korporace – necítili tak beztrestně jako dosud. Celé strašení kolem GDPR je jen výsledkem poradensko-právnické lobby, která vycítila snadnou kořist.

Nemusí se to tak zdát, ale důsledná ochrana osobních údajů je jedna z nejužitečnějších věcí za poslední roky. Sbírání dat totiž může být v řadě případů užitečné i pro vás, člověka na konci řady – tam, kde to chcete a tam, kde to potřebujete, tam, kde si o to řeknete. Ale nikde jinde, nikde bez vašeho vědomí, nikde bez vašeho souhlasu, nikde bez vynucování ve stylu „ pokud nám nedovolíte sbírat (navěky uschovávat, přeprodávat, mixovat…) vaše data, nemůžete využívat ani danou službu“. GDPR na jedné straně brání fungování Velkých bratrů, kteří o nás vědí vše, a na druhé straně nebrání pokroku založenému na datech.

No a kdo sledoval aféry Facebooku s Cambridge Analytica a dalšími sběrači, dobře si uvědomil, že GDPR vlastně přišlo jako na zavolanou.

Možná přijde i čtvrtá pochvala
Napsal jsem sice „poděkujme třikrát“, ale i tři mušketýři byli čtyři. EU zatím v předběžných obrysech chystá zásadní revoluci v danění korporací. Namísto dnešní situace, kdy korporace dokáže přes bohatou škálu triků nechat zisk „ vyplavat“ jakoby čirou náhodou tam, kde je danění nejmenší, nebo rovnou žádné, úprava má tomuto učinit zásadní přítrž: firmy budou danit zisky proporcionálně tam, kde mají tržby. Tam, kde prodávají.

Nemusí být vůbec snadné toto zrealizovat a nepochybně i tento přístup k danění má své nedostatky, leccos půjde i nadále obcházet. V ideálním provedení by ale měl být zásadním benefitem právě pro „ chudší“ země EU, které trpí obrovskými kapitálovými odtoky – jen pro ČR se jedná o stovky miliard korun ročně. V porovnání s tím činí čistý příspěvek EU do našeho rozpočtu desítky miliard a bude klesat. Nastane-li to, benefit zemí, jako jsou V4, z tohoto nového daňového principu bude obří.

Kritizovat EU? Pojďme na to
Vůbec se nebráním kritice Evropské unie. Nic podobného na světě není, EU dělá většinu věcí poprvé v dějinách civilizace a občas šlápne vedle – tak tomu bývá, když se zkoušejí nové věci. Současně ale dělá spoustu průkopnických věcí velmi dobře a tři – nebo možná čtyři z nich, a všechny jsou významné, s velkým dopadem – jsem popsal v článku. Pojďme tedy EU kritizovat za to, co dělá nedobře, věcně a s dobrou argumentací, ale také ji současně pochvalme za to, co dělá prospěšně.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.