Testování vládním programem

Jiří Dolejš

Text vládního prohlášení se příliš neliší od programu minulé vlády ani vlády v demisi. Je v něm vůbec něco, co stojí za povšimnutí levicového voliče?

Celé politické spektrum rozbité do devíti frakcí a propad zdecimované levice po loňských parlamentních volbách vede k otázce, jak vůbec dospět k nějakému programu vládnutí a s tím i k elementární politické stabilitě. Populisté ani idealisté nemají odpovědi, a tak zbývá jen obklíčený realismus.

Nestabilní situace vznikla zejména proto, že více než půl milionu voličů odešlo od levice k ANO. Nominální převaha pravice se v parlamentu nemůže zatím uplatnit, protože jí brání konkurenční zájmy mezi volebním vítězem Andrejem Babišem a menšinovým antibabišovským blokem.

Před levicí se tak otevřela jen úzká cestička k dílčímu ovlivnění programu vlády s tím, že si tímto státotvorným manévrem současně koupí čas na zotavení z volební prohry, která obnažila její slabá místa, a zažehná riziko takzvaného polského scénáře, tedy úplného vytěsnění levice z parlamentu.

Problém je tuto státotvornost vysvětlit stranickým jádrům, přivyklým na ideovou levicovou rétoriku, která by ale nyní byla umlčena v koutě. Pouhým ideologickým bombardováním zřejmě zatím nelze vrátit voliče, kteří uprchli k ANO. Dokazují to i výsledky aktuálních politických preferencí.

Platy ve školství se do tří let mají navýšit o polovinu oproti současnosti. Foto archiv DR

Podstatou tohoto taktického manévru je test volebního vítěze onou částí vládního programu, která přiměla zejména levicovou část jeho voličstva říci si, že může být jistější tento vrabec v hrsti než riziko razantního uplatnění pravicové dominance. Té stojí v cestě jen tvrdošíjný Zeman, který brání obejití vítěze. Nepřijmout tyto elementární důsledky voleb a natahovat jednání — to občan neocení.

Navržený text vládního prohlášení se příliš neliší od programu minulé vlády ani vlády v demisi. Za pozornost ale stojí právě ty obecné přísliby, které mohou sloužit jako test užitečnosti voličům a jejich zájmům. Protože jedině výsledky tohoto testu v praxi mohou přimět zatoulané voliče k zamyšlení. Apriorní antibabiš zjevně není v současnosti dostatečné řešení.

Především je to oblast mezd. Program slibuje, že platy ve školství se do roku 2021 dostanou na úroveň 150 procent jejich výše pro rok 2017. Současně mají být přijata závazná pravidla pro předvídatelný růst minimálních mezd, tedy v podstatě jasný výhled jejich zvyšování bez každoročního handrkování.

Dále je to oblast penzí. Parlament už začal projednávat zvýšení základní výměry důchodu na 10 procent průměrné mzdy a navýšení důchodu lidem, kteří dosáhnou věku 85 let. Protože valorizace dopadnou na bilanci penzijního systému, je důležitý příslib stanovení vztahu mezi důchodovým účtem a státním rozpočtem, případně dalšími zdroji.

Do plnění priorit vlády, jako je důchodová reforma, mají být zapojení i experti ostatních stran. Důležitý je přitom závazek, že plošné zabezpečení na stáří bude stát na principu solidarity. To není na pravicovou Sněmovnu málo. Drobností není ani obnovení náhradní mzdy v prvních třech dnech pracovní neschopnosti ve výši 60 procent vyměřovacího základu.

Přehlédnout nelze ani slib, že zdroje na sociální výdaje by měla poskytnout i revize daňové uznatelnosti rezerv pojišťoven. Z hlediska inkasa je to plnohodnotná náhrada za myšlenku sektorové daně, protože touto cestou si finanční domy u nás odepisují desítky miliard.

Jen zdánlivá drobnost je závazek dofinancovat regionální dopravní infrastrukturu v řádu miliard ročně či udržovat kontinuální stabilitu financování sítě sociálních služeb. Nesamozřejmý je také slib nezvyšování spoluúčasti pacientů na zdravotní péči či zvýšení prostředků objemu finančních prostředků na podporu bydlení v rámci transformace Státního fondu rozvoje bydlení.

Není to levicový program. Na ten ale nebylo s loňskými volebními výsledky možné ani pomýšlet. Nyní je otázkou, zda někam vedou bezzubé mocenské partajní hry a vyzdvihování vzájemné nedůvěry místo věcného řešení aspoň této části sociální agendy. Udržováním patu se spíš vyklidí prostor populistům s podivnými geopolitickými větry v plachtoví.