Svátek matek, nebo Den žen?

Svátek matek může působit jako sentimentální záležitost podporující rigidní „tradiční rodinné hodnoty“. Tak tomu ale být nemusí, upozorňuje Ivan Štampach.

Pamatuji, jak Svátek matek slavený soukromě v naší domácnosti doprovázel pocit, že děláme něco zakázaného. Oba mí adoptivní rodiče byli přesvědčení socialisté. Říkávali dokonce, že Ježíš byl první komunista. A právě proto střežili masarykovský odkaz svého mládí. Svátek matek se v Československu slavil na americký způsob od roku 1923 prý na podnět Alice Masarykové, dcery prezidenta Tomáše G. Masaryka a jeho americké manželky Charlotte Garrigue-Masarykové.

Ve Spojených státech se druhá neděle května stala oficiálním památným dnem na památku Ann Marie Reeves Jarvisové (1832–1905), která se v době kolem americké občanské války zasazovala o zlepšení pozice matek. Zdůrazňovala zdravotní péči o matky a jejich děti. Pečovala se svými společnicemi o zraněné a nemocné vojáky.

Někomu by se mohlo zdát, že je to svátek sentimentální a podporující „tradiční rodinné hodnoty“. V kostelech římské církve se tyto hodnoty připomínají ve vánočním období, o svátku Svaté Boží rodiny v neděli po slavnosti Narození Páně. Trochu se přitom zapomíná, že to byla rodina docela atypická. Podle části evangelních zpráv Josef nebyl Ježíšovým otcem. Matoušovo a Lukášovo evangelium, vezmeme-li je doslova, mluví o dvou různých Josefech. Mají jiné, výslovně jmenované rodiče a celé další rodokmeny. Ježíš se, když mu bylo dvanáct let, poprvé od rodiny odpoutal. Později, když už veřejně působil, a rodina si na něj činila nárok, řekl jasně, že se má věnovat důležitějším věcem.

Alice-tgmSvátek matek se v našich zemích začal slavit ve dvacátých letech na podnět Alice Masarykové. Repro DR

Respekt k mateřství, k radostné, ale nesnadné rodičovské roli, vděčnost matkám za útrapy těhotenství a porodu, za bezesné noci v prvních měsících života dítěte, nic z toho není v rozporu s neúplnými rodinami, s dvojicemi různého nebo stejného pohlaví, které si osvojí dítě, jemuž se biologičtí rodiče nemohou věnovat. A nemá to co dělat s opovržením pobožnůstkářů vůči lidem, kterým nebylo dopřáno mít potomky (nejsou-li řeholnicemi, řeholníky nebo kněžími).

Chceme-li si to dopřát, můžeme při této příležitosti pomyslet i na Matky, ke kterým sestupuje Goethův Faust, totiž živé duchovní principy, z nichž se rodí všechny pozemské skutečnosti. Můžeme se nořit do mateřské hlubiny skutečnosti a odtud vycházet regenerováni. Můžeme si připomenout, že některá dávná mysteria znamenala spoluprožití smrti a obnovy života s vegetativní bohyní, například Deméter, a že to může být nějak aktuální i dnes.

Den žen slavený po roce 1917 každoročně 8. března má stejně jako Svátek matek americké kořeny. Tento svátek zařazený mezi významné dny Spojených národů připomíná stávku newyorských švadlen roku 1908. Americká socialistická strana tehdy sérií stávek a demonstrací prosazovala volební právo žen. Spojené státy na to pod společným tlakem socialistů a liberálů (což jsou v USA příbuzné politické směry) přistoupily roku 1920, rok po Československu. Některé země takřečeného svobodného světa toto právo zavedly až po II. světové válce, některé kantony Švýcarska až roku 1990.

Mezinárodní den žen znovu zařazený do českého státního kalendáře roku 2004 ukazuje spojení práv sociálních a občanských. Socialisté a sociální demokraté v Evropě v tom sehrávají rozhodující roli. Sociální práva prosadili ve spolupráci se stranami křesťansko-demokratickými a křesťansko-sociálními. Občanské svobody a lidská práva zase s podporou liberálů. Je škoda, že na tato spojenectví dnešní čeští sociální demokraté zapomínají a paktují se s proudy oligarchickými a autoritářskými.

Prvorepublikový, masarykovsky střižený Svátek matek a původem socialistický Den žen se nemusí vylučovat. Zneužití 8. března minulým režimem by nás nemělo odradit a znechutit. Je kuriózní, že na toto datum byl Den žen umístěn na připomínku velké demonstrace žen v Petrohradu. V únoru podle juliánského, v březnu podle gregoriánského kalendáře přispěla tato demonstrace k politickému pohybu označenému posléze jako únorová revoluce. Ta v Rusku nastolila republikánský systém směřující k demokracii. Tento režim zavedl volební právo žen.

Je paradoxní, že si Mezinárodní den žen přivlastnil režim vzniklý petrohradským listopadovým pučem roku 1917. Tento režim svrhl mladou a ještě křehkou ruskou demokracii, kterou ruské ženy pomohly nastolit. Pro zlepšení pozice žen tento režim v Rusku ani u nás nic skutečně účinného neudělal. Povinná kytice karafiátů a (spíše mužské) zapíjení svátku nic neměnily na tom, že ženy byly za stejnou práci odměňovány hůře než muži. Ženy sice měly v ústavě zapsané volební právo, ale fakticky je neměli ani muži. Místo voleb se konala povinná ceremonie demonstrující podporu režimu.

Demokratická občanská práva všech bez ohledu na pohlaví jsou snad dnes zajištěna, i když i v této oblasti je co dohánět. Pasivní volební právo žen, tedy právo být voleny, je spíše formální. Žen na významných postech ve firmách, v obcích a krajích a na celostátní úrovni je žalostně málo. Samy nekandidují nebo nejsou politickými subjekty k volbě předkládány. Pokusy tlumit tuto diskriminaci dočasnými kvótami zajišťujícími zastoupení obou pohlaví jsou marné.

Sociální práva žen jsou na tom hůře než práva občanská. Ženy nacházejí práci obtížněji než muži. Poměr platů žen ve srovnání s platy mužů je vůči ženám stále nepříznivý. Souvisí to s jejich mateřstvím, tedy s tím, že s narozením potomka na určitý čas vypadávají z pracovních týmů. Muži si sice také mohou vybrat rodičovskou dovolenou, ale na výši jejich mzdy to nemá vliv.

S potěšením slavím Svátek matek, mám jich kolem sebe dost, od matek novorozenců nebo právě v očekávání, po babičky vnuků pomalu dospívajících. Jsem rád, že když mi životní okolnosti neumožnily mít partnerku a potomky, mohu být matkám kolem sebe snad nějak k užitku. Těší mě, že je mohu aspoň nějak podpořit. A kvituji se špetkou nejistoty, že snad nemusím zase mít pocit, že činím něco zakázaného, když si tentokrát v březnu připomínám den žen a když jsem s nimi, jak to jde, v jejich občanském a sociálním zápasu solidární.

A co si myslíte vy? Diskuse (5 příspěvků)

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 14.Května 2018, 10:34:8

Musím říct, že mně připadají oba svátky jaksi moc politické, i když každý jiným způsobem. Takže já neslavím ani jeden. Ale neurazím se, když mi někdo popřeje ke kterémukoli z nich. Naopak mě to potěší.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Poznámka Pondělí, 14.Května 2018, 17:05:13

Ironií osudu bylo, že manželka prezidenta Masaryka Charlotte Garrigue na Svátek matek v roce 1923 právě zemřela.

My slavíme oba svátky. MDŽ v soukromí a Svátek matek se u nás na obci slaví veřejně a společensky. Začali jsme oni slavit i Den otců a vzhledem k tomu, jaké jsou dnes na muže vyšší nároky, než tomu bylo ještě o generaci zpět, má tato recepce amerického svátku smysl.

Jinak všem doporučuji nádhernou povídku Stephena Leacocka, "Jak jsme slavili Svátek matek". Kdo zná, jistě se k doporučení připojí.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Poznámka Pondělí, 14.Května 2018, 19:24:59

Povídku je možné přečíst si zde, na straně 11-12:
https://www.zssusice.cz/dokumenty/casopis/casopis01.pdf

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 15.Května 2018, 04:16:49

Slavit se musí umět. Chce - li člověk něco slavit, potřebuje k tomu lidi, kteří mají na věc stejný názor.

Filip Outrata - Praha

Úterý, 15.Května 2018, 23:04:53

Ta povídka je skvostná.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.