Signatář Charty 77, člen Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, spoluzakladatel Respektu a samizdatových Lidových novin, někdejší ministr vnitra, senátor a jednadvacet dní z roku 2018 také kandidát do senátu za Českou pirátskou stranu. To je Jan Ruml, který byl 17. dubna Krajským fórem Pirátů Plzeňského kraje zvolen senátorským kandidátem a 7. května jeho kandidaturu na návrh skupiny členů v referendu zrušilo pirátské Celostátní fórum.

Jistě, nic mi do toho vlastně není — je to přece interní záležitost Pirátů a „ukázka vnitrostranické demokracie“, jak uvedl předseda Bartoš (byť za cenu popření principu subsidiarity, jehož ctěním se stranické vedení často rádo chlubí). Ale už sám proces, kterým Piráti odvolali Rumlovu kandidaturu, je možná trochu úsměvnou ukázkou pirátské vnitřní chaoskracie. Již v průběhu hlasování plzeňského Krajského fóra probíhaly na pirátském internetovém fóru hned dvě paralelní ankety o tom, zda Rumla podporovat.

Po schválení kandidatury podala skupina členů podnět Republikovému výboru na přezkum. Republikový výbor pak svým hlasováním požádal Celostátní fórum o hlasování o vyškrtnutí kandidáta ve vnitrostranickém referendu, ve kterém následně hlasovalo celkem 224 členů z 683 (to není zrovna velká účast, což?). 147 členů bylo pro vyškrtnutí, 67 proti a 36 pro odročení na řádné jednání Celostátního fóra (sčítat to nezkoušejte, každý může odevzdat hlas pro libovolný počet možností — no zkrátka jednoduchost a transparence sama). O poznání méně úsměvné jsou pak důvody, které k celé „akci“ vedly, a k těm si přece jen pár slov neodpustím.

↗

Diskvalifikuje politické působení v devadesátých letech automaticky z aktivní účasti na politickém životě dneška? Foto WMC

V diskusích u příslušných anket, v rozpravách a hlasováních všech možných fór, která se věci týkala, se objevovaly často hanlivé, až sprosté příspěvky. Padala v nich obvinění, že Ruml kandiduje proto, že mu došly peníze, argumenty, že „z diskusí pod články o jeho kandidatuře je zřejmé, že to Pirátům sráží procenta“ (určovat politiku strany na základě diskusí pod články na Novinkách zní jako výtečný nápad), nebo že „celá devadesátá léta byla problematická, tudíž nikdo výrazný z té doby nemá morální právo jít dnes do politiky“ (to dá přece rozum).

V podobném duchu se po stažení podpory pro Rumlovu kandidaturu ostatně vyjádřil na svém Facebooku i pirátský poslanec Mikuláš Ferjenčík, když uvedl, že „nevidí důvod recyklovat devadesátkové politiky“. Jako by snad politické působení v devadesátých letech, byť by bylo sebepirátštější, člověka automaticky diskvalifikovalo z aktivní účasti na politickém životě dneška. Taková argumentace na mě působí prostě zle, a když ji ve vnitrostranických diskusích doplňují posměšné poznámky o tom, že s registrací na Pirátské fórum musel Janu Rumlovi pomoct jeho syn, je to už vyloženě podpásovka.

Ve výsledném usnesení o vyškrtnutí kandidáta se pak píše, že „někteří členové strany vnímají jeho kandidaturu natolik negativně, že vyjadřují úmysl kvůli tomu stranu opustit, a Jan Kochert to dokonce již učinil“. (Jako zdůvodnění mimochodem pan Kochert přiložil fotografii, na které je zachycen Jan Ruml s Václavem Klausem a Ivanem Langerem — podle této logiky tedy zřejmě fotografie, na které je zachycen Chamberlain s Hitlerem, dokazuje, že Chamberlain kolaboroval s Třetí říší).

Dále se dočteme, že „všichni, se kterými jsem [navrhovatel usnesení] mluvil, mi potvrzují, že je [Jan Ruml] značně svéhlavý“, a není tak prý jistota, že bude dodržovat pirátská usnesení, což prý prokazuje i fakt, že „Piráti jsou už pátou stranou, se kterou se náhle ‚programově ztotožňuje‘,“ k čemuž prý došel náhle a nejspíš kvůli volebnímu úspěchu Pirátů. A že „politická turistika je programu a etickým principům Pirátů na hony vzdálena“. Tady jen mimochodem zmíním, že jedním z odpůrců Rumlovy kandidatury (byť ne tím nejhlasitějším) byl lídr Pirátů ve sněmovních volbách ve Zlínském kraji Giuseppe Maiello — někdejší kandidát Koruny České, následně člen Strany zelených, poté Liberálně ekologické strany a nyní České Pirátské strany. Třešničkou na dortu tohoto usnesení je pak poslední věta: „Reakce našich voličů, kteří se o tom doslechli, jsou velmi negativní.“

Tento styl „několik měsíců budeme jednat s kandidátem, schválíme jej, a když zjistíme, že se to našim voličům nelíbí, zase jej stáhneme“ prostě navzdory všem mým sympatiím k Pirátům působí jako vrchol populismu a nedůvěryhodnosti. Veto Republikového výboru Pirátů by bylo pochopitelné ve chvíli, kdy by Jan Ruml po schválení své kandidatury například prohlásil, že je pro zavedení trestu smrti za pěstování konopí či pro prodloužení platnosti autorského zákona po dobu milionu let po autorově smrti, nebo jakkoliv jinak zpochybnil pirátský program.

Nic takového se ale nestalo. Jistě, odpor alespoň části Pirátů vůči Janu Rumlovi byl jistě autentický a s nevolí voličů a diskutérů na Novinkách nesouvisel, ale možná by to tak vlastně bylo lepší — když se na Pirátském fóru dočítám, že celá Rumlova kandidatura „nějak smrdí“, má zřejmě jen nešikovně dokázat prozápadní směřování Pirátů a je důkazem „protiruské hysterie“, ježí se mi všechny chlupy na těle.

No nic, teď už je všechno v pořádku, žádná protiruská hysterie se nekoná, takže vzhůru na párty na ruské ambasádě a ať vám chutnají pelmeně.