Především gesta: Severní Korea nastavila světu vlídnější tvář

Facebook Twitter Vytisknout

Korejský poloostrov zažil mimořádnou událost. V pátek 27. dubna se na ostře sledovaném summitu v demilitarizované zóně sešli nejvyšší představitelé Severní a Jižní Koreje, aby společně vyjádřili ochotu překlenout desítky let trvající nepřátelství vzešlé z dosud formálně neukončené války. Úsměvy a vřelá objetí obou lídrů byly v příkrém kontrastu s výhružkami, které si Severní Korea ještě před pár měsíci vyměňovala nejen se svým sousedem.

Páteční summit oplýval především bohatou symbolikou, jež měla za cíl vyvolat dojem smíření a opětovného sjednocení. Bylo to poprvé v historii, kdy se společné setkání uskutečnilo na jihokorejském území, přesněji v jižní části rozdělené „mírové vesnice“ Pchanmundžom. Delegace z obou zemí zasedly u kulatého stolu na židlích s vyřezanou mapou jednotného korejského poloostrova, prezidenti se opakovaně drželi za ruce nebo společně zasadili „borovici míru“ do půdy přinesené ze severu a z jihu, zalité vodou z největší řeky z příslušné strany hranice.

„Vidím tu před sebou, že Korejci jsou jeden lid a není možné je od sebe oddělit. Jsme krajané,“ prohlásil severokorejský vůdce Kim Čong-un. „Neměli bychom žít v konfrontaci, ale v míru, vždyť jsme jeden národ. Doufám, že nás v co nejbližší budoucnosti čeká skutečně mírumilovné soužití.“

Když se jihokorejský prezident Mun Če-in zeptal, kdy bude moci na oplátku navštívit Severní Koreu, překročili oba muži na okamžik společně hraniční čáru.

Velké závazky

Vedle nepřeberného množství smířlivých gest dávní rivalové podepsali společnou deklaraci, v níž se zavázali k tomu, že se budou pravidelně scházet, obnoví ekonomickou spolupráci v některých oblastech nebo program na setkávání válkou oddělených rodin. Ukončeny by měly být akce nepřátelské propagandy, jako je vysílání rozhlasu a shazování protirežimních letáků na druhé straně hranice.

Z krátkodobého hlediska byl nejdůležitější závazek uspořádat v nejbližší době obdobné setkání za účasti Spojených států a možná i Číny, na němž by se měl tváří v tvář střetnout Kim Čong-un s Donaldem Trumpem. Trump jako vůbec první prezident Spojených států vyjádřil ochotu k takovému kroku na začátku března a v neděli uvedl, že by se měl uskutečnit „v průběhu tří až čtyř týdnů“. K summitu by podle nejčastějších spekulací mohlo dojít na území Mongolska, Singapuru nebo Jižní Koreje.

Deklarace je však mnohem ambicióznější, když slibuje uzavření mírové dohody a „úplnou denuklearizace“ korejského poloostrova. Korejská válka byla fakticky ukončena pouze příměřím z roku 1953, sousedé tak formálně zůstávají ve válečném stavu. Mírová dohoda je ovšem považována za tvrdý diplomatický oříšek, protože ji musí vyjma obou Korejí ratifikovat ještě Čína, Spojené státy a Valné shromáždění OSN, přičemž každý z těchto hráčů má požadavky nepřijatelné pro druhou stranu. Čína kupříkladu žádá úplné stažení amerických jednotek z poloostrova, zatímco Spojené státy by nejprve rády viděly ukončení jaderného programu.

Severní Korea v tomto ohledu v v nedávné době učinila jisté ústupky: minulý týden Kim Čong-un oznámil ukončení testů balistických raket, jež vyvolávaly paniku mezi okolními státy, a přímo na summitu slíbil úplné uzavření jaderného testovacího střediska na severu země. Při jednání s jihokorejským prezidentem pak opakovaně naznačil, že se může Severní Korea úplně vzdát jaderných zbraní.

„Pokud se budeme pravidelně scházet, vybudujeme si vzájemnou důvěru se Spojenými státy a pokud je nám přislíbeno ukončení války a agresivního chování, proč bychom si měli tížit život jadernými zbraněmi?“ sdělil podle jihokorejské strany Kim Čong-un při setkání mezi čtyřma očima.

Sám podepsaný závazek o „denuklearizaci“ poloostrova ale nezahrnuje žádný časový plán ani konkrétní kroky, které by k vysněnému cíli měly vést.

Mírný optimismus

Většina představitelů světového společenství zatím nad závěry summitu vyjadřuje mírný optimismus. Americký prezident Trump, který v průběhu minulého roku Severní Koreji vyhrožoval „ohněm a zlobou“ a jejího vůdce označoval za malého a tlustého, v pátek na sociální síti Twitter napsal: „KOREJSKÁ VÁLKA BRZY U KONCE! USA a všichni naši SKVĚLÍ občané by měli být velmi hrdí na to, co se děje v Koreji.“ Zároveň však varoval, že je připraven jednání kdykoli ukončit a plánované schůzky se vůbec nezúčastnit, pokud by se deklarované plány ukázaly jako kouřová clona. Podobně opatrný tón zvolili třeba japonští politici.

Panují obavy, že se budou opakovat zkušenosti z předchozích let a mezikorejských summitů z roku 2000 a 2007, na kterých rovněž padala vzletná slova o smíření a bratrství, a s nimiž si západní politici spojovali naděje alespoň na normalizaci vztahů s totalitním režimem. Přestože bývá páteční setkání označováno za „historické“, v minulosti (zejména v roce 1994) již došlo k dohodě na mnohem konkrétnějších obrysech ukončení severokorejského jaderného programu.

Severní a Jižní Korea se také podílely na projektech hospodářské spolupráce, jež je teoreticky měly sblížit, ať už se jednalo o turistické letovisko Kumgang nebo o společnou ekonomickou zónu Kaesong. Všechny tyto iniciativy ztroskotaly a Severní Korea postupně dospěla k získání jaderné zbraně a v posledních letech i balistických nosičů pravděpodobně schopných zasáhnout Japonsko a možná dokonce západní pobřeží Spojených států.

Motivace pro mírnost

Vyvinutí dostatečné odstrašující síly je jednou z nejčastějších interpretací, proč se Kim Čong-un vůbec rozhodl tak výrazně změnit rétoriku vůči okolnímu světu. Část odborníků tvrdí, že severokorejský režim momentálně disponuje dostatečným jaderným arzenálem a upevněnou vnitřní pozicí jejího vůdce, takže si může dovolit soustředit se na hospodářský rozvoj. Kim Čong-un už ostatně drobné liberalizační reformy provedl.

Jiní pozorovatelé upozorňují na ničivý vliv ekonomických sankcí, které podle nich mohly dohnat Severní Koreu k jednacímu stolu. Sankce po testech jaderných hlavic a balistických raket loni znovu zpřísnila Rada bezpečnosti OSN a podle všeho je začala dodržovat i Čína, tedy klíčový severokorejský spojenec a obchodní partner, bez kterého se režim neobejde.

Čínský prezident Si Ťin-pching koncem minulého měsíce osobně přijal severokorejského vůdce a dá se předpokládat, že jej tlačil k udržení méně provokativního kurzu. V čínském zájmu ale nemusí být skutečné jaderné odzbrojení problematického souseda a už vůbec ne přílišné sblížení s Jižní Koreou nebo Spojenými státy; obojí by totiž ohrožovalo její vlastní dominantní postavení v zemi.