Pozdě, ale přece: Státy schválily první dohodu o omezení emisí z lodní dopravy

Zkopírovat odkaz Vytisknout

Pozdě a málo, ale přece. Tak by bylo možné shrnout reakce na vůbec první dohodu o snížení emisí z lodní dopravy, kterou se podařilo uzavřít minulý pátek po čtrnáctidenním jednání Mezinárodní námořní organizace. V ní sdružené státy se shodly, že emise plynů vedoucích k oteplování planety by co nejrychleji měly přestat růst a do poloviny století klesnout o nejméně padesát procent oproti roku 2008.

Příspěvek velkých dopravních lodí k destabilizaci globálního klimatu není zanedbatelný. Dlouhodobě se pohybuje mezi dvěma a třemi procenty. Pokud by se tedy s námořní dopravou zacházelo jako s jednou ze světových zemí, stala by se dle odhadů šestým největším znečišťovatelem na světě. Jde o přibližně stejný podíl, jaký má celé Německo.

První krok správným směrem

Lodní podobně jako letecká doprava patří mezi sektory, jichž se nedotkla dohoda o změnách klimatu sjednaná před dvěma lety v Paříži. Emise z těchto sektorů mají na starosti příslušné sektorové organizace pod hlavičkou OSN. Pozorovatelé tak jednání Mezinárodní námořní organizace sledovali jako pro klima jednu z nejdůležitější mezinárodněpolitických událostí roku.

Právě pařížské cíle — nedopustit oteplení planety o víc než dva, pokud možno však ani jeden a půl stupně celsia — však mají na paměti ekologové a další odborníci, kteří upozorňují, že dohoda k jejich splnění nemůže stačit.

„Je to první krok správným směrem, k zajištění stability klimatu ale bude potřeba udělat mnohem víc,“ varuje Veronica Franková z hnutí Greenpeace. „Dekarbonizace lodní dopravy musí začít okamžitě a cíle by se měly postupně navyšovat. Bez konkrétních a bezodkladných kroků k omezení emisí z lodní dopravy se nám může stát, že se možnost zastavit oteplování pod jedním a půl stupněm stane neuskutečnitelnou,“ upřesňuje.

Strastiplná vyjednávání

Kompromisní povahu ujednání má na svědomí zdlouhavý a obtížný proces vyjednávání. Omezení emisí z lodní dopravy ztěžuje už skutečnost, že přehled o nich není příliš přesný. Podle sjednané dohody by měly jednotlivé lodě podávat údaje o své spotřebě paliva až od příštího roku.

Zásadní úlohu pak podle pozorovatelů sehrává vliv korporací, konkrétně lobbistických asociací lodních dopravců. Až třetinu států při jednáních zastupovali právě i reprezentanti dotyčného průmyslu. Dohoda tak narážela na odpor některých zemí, pod jejichž vlajkami pluje podstatná část světových dopravních flotil. Například Čína, Turecko, Brazílie a Argentina se stavěly proti jakémukoli závaznému cíli a zpochybňovaly technickou uskutečnitelnost snižování emisí.

Státy významně ohrožené změnami klimatu v čele s Marshallovými ostrovy naopak prosazovaly úplnou dekarbonizaci celého sektoru do roku 2035. Argumentovaly při tom nedávnou studií OECD, která takový cíl s pomocí masivního nasazení známých technologií považuje za uskutečnitelný. Evropská unie pak prosazovala redukci o 70 až 100 procent do poloviny století.

Saze a sníh

Nejblíže výslednému kompromisu byl návrh Japonska, které navrhovalo snížení emisí do roku 2060 o polovinu. Návrh byl upraven nejen o deset let, nýbrž také o klíčovou formulaci „alespoň“. Tu vyžadovaly ostrovní státy, jež budou v příštích letech požadovat jednání o ambicióznějších cílech.

Bez včasného zásahu by mohl podíl lodní dopravy na celosvětových emisích klimatu škodlivých plynů výrazně narůstat. Dekarbonizace lodní dopravy předpokládá nejen mnohem častější využití alternativních paliv jako metanol, čpavek či vodík, ale i zvýšení účinnosti motorů. Svou úlohu mají sehrát nové technologie k využití někdejšího hlavního pohonu světového námořního obchodu — větru.

Dílčím úspěchem jednání je pak předběžná shoda na zákazu nejšpinavějších paliv v arktických vodách. S úbytkem tamních ledových příkrovů se do nich vydává stále větší množství velkých nákladních lodí. Saze z jejich motorů pokrývají zasněžený povrch ledovců a dále tak urychlují tání.