Vojenský zásah v Sýrii: Co zatím víme

František Kalenda

USA, Francie a Velká Británie v noci na sobotu uskutečnily dlouho očekávaný vojenský zásah v Sýrii. Raketový útok se omezil na cíle spojené s výzkumem a výrobou chemických zbraní a zatím nevedl k eskalaci konfliktu s Ruskem nebo Íránem.

Po několika dnech nejistoty se naplnily hrozby amerického prezidenta Donalda Trumpa. Spojené státy v noci na sobotu spolu se svými spojenci, Francií a Velkou Británií, provedly omezený útok na vojenské cíle v Sýrii. Má jít o odvetu za použití chemických zbraní proti civilním cílům v Dúmá 7. dubna, z něhož západní státy obviňují režim syrského prezidenta Bašára Asada.

Na letecké a raketové útoky ostře zareagovaly Rusko a Írán, jejichž jednotky v Sýrii podporují Asadův režim. Rusko se ale zatím zdrželo odvetného úderu proti Spojeným státům, nenaplnily se tak obavy z přímé vojenské konfrontace mezi dvěma jadernými velmocemi.

Rozsah útoku

Do zhruba hodinu trvajícího útoku se zapojilo americké námořnictvo a letecké síly dalších dvou států, Velké Británie a Francie, které vypálily více než sto střel. Participující státy informovaly, že prvním zasaženým cílem bylo výzkumné středisko nedaleko Damašku vyvíjející chemické a biologické zbraně, rakety dopadly také na dvě skladiště chemických zbraní blízko města Homs.

Zdroje blízké syrské armádě tvrdí, že zásah byl výrazně rozsáhlejší a měl se mimo jiné dotknout budované íránské vojenské základny ve městě Kiswa, na kterou už v prosinci zaútočili Izraelci. Naopak se podle všeho zcela vyhnul místům s přítomností ruských ozbrojených sil. Útoky si zřejmě nevyžádaly žádné oběti na životech, tři civilisté měli být podle předběžných informací zraněni nedaleko Homsu.

Není to poprvé, co se Spojené státy odhodlaly k  zásahu proti Asadovu režimu. Prezident Trump nařídil odvetu za užití chemických zbraní proti civilnímu obyvatelstvu již v dubnu minulého roku, americké střely Tomahawk tehdy dopadly na vojenskou základnu Šajrát. Současné útoky byly zhruba dvakrát rozsáhlejší a účastnila se jich širší koalice, nejednalo se tedy o jednostranné rozhodnutí amerického prezidenta.

Důvody pro zásah

Útočící státy svoje jednání zdůvodňují s odkazem na opakované užívání chemických zbraní, jichž se má dopouštět syrská armáda prezidenta Bašára Asada v bojích proti povstalcům. Při posledním takovém incidentu v Dúmá zemřelo nejméně sedmdesát lidí včetně žen a dětí. USA, Francie a Británie shodně tvrdí, že mají nezvratné důkazy o vině Asadova režimu.

„Chceme jasně odradit od výroby, šíření a užití chemických zbraní,“ prohlásil v živém televizním vysílání americký prezident Trump. „Je to v zájmu bezpečnosti Spojených států. Kombinovaná britská, americká a francouzská odpověď na spáchané zločiny bude zahrnovat všechny prostředky, které máme k dispozici — vojenské, ekonomické a diplomatické. Dokud syrský režim nepřestane s použitím zakázaných chemických zbraní, budeme v této odpovědi pokračovat.“

„Věřím, že tento čin je v britském národním zájmu,“ vysvětlila premiérka Spojeného království Theresa Mayová účast své země na vojenském zásahu. „Nemůžeme si dovolit, aby se chemické útoky staly normou. Ať už v Sýrii, na britských ulicích nebo kdekoli jinde na světě.“

Mayové dodala, že „neexistovala alternativa k užití síly“. Odmítla ale, že by měl zásah směřovat ke změně Asadova režimu.

Mezinárodní reakce

Kombinovaný vojenský zásah postupně podpořila většina vlád členských států NATO a Evropské unie včetně české. „Česká republika v minulých dnech ostře odsoudila barbarský útok proti civilnímu obyvatelstvu v Dúmá a vyzvala k jeho okamžitému a nezávislému vyšetření. Dnešní vojenský zásah USA a spojenců vnímáme jednoznačně jako jasný vzkaz komukoli, kdo by chtěl v chemických útocích v Sýrii pokračovat,” uvedlo v prohlášení ministerstvo zahraničí.

Stejný postoj vyjádřil generální sekretář Severoatlantické aliance Jens Stoltenberg nebo nejvyšší představitelé Evropské unie, předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker a stálý předseda Evropské rady Donald Tusk. „Používání chemických zbraní nebo chemických substancí k vojenským účelům se rovná válečnému zločinu a zločinu proti lidskosti,“ reagovala šéfka unijní diplomacie Federica Mogheriniová.

Pozitivně se k vojenskému zásahu vyjádřilo i Turecko a Izrael, jehož letectvo zasahuje v Sýrii opakovaně. Naposledy podle všeho před několika dny.

Opačný postoj pochopitelně zaujali dlouhodobí spojenci režimu Bašára Asada. Ruský velvyslanec ve Spojených státech Anatolij Antonov varoval, že se útok „neobejde bez následků“ a prezident Vladimír Putin se domnívá, že bude mít „destruktivní vliv na celý systém mezinárodních vztahů“. Rusko nyní žádá mimořádné zasedání Rady bezpečnosti OSN.

Pravděpodobně nejostřejší tón zvolili představitelé Íránu, který má v Sýrii podobně jako Rusko své jednotky bojující na straně Bašára Asada proti povstalcům. „Spojené státy a jejich spojenci nemají žádný důkaz. Dopustili se vojenského útoku, aniž by počkali na závěry Organizace pro zákaz chemických zbraní,“ napsalo íránské ministerstvo zahraničí. Íránský nejvyšší vůdce ájatolláh Alí Chameneí rovnou označil americké, britské a francouzské vůdce za „zločince“.

Zásah odsudila také Íránu nakloněná irácká vláda, jež se domnívá, že povede k „destabilizaci regionu a znovu posílí terorismus poté, co se jej podařilo vykořenit v Iráku a zahnat do kouta v Sýrii“. Čína považuje útoky za porušení mezinárodního práva, které navíc dále zkomplikují řešení syrské občanské války.

Kritika v zasahujících zemích

Kritické reakce zaznívají i z části politické scény států, které se na útoku podílely. Někteří demokraté v USA a labouristé vedeni Jeremym Corbynem ve Spojeném království shodně vyčítají svým vládám, že nepožádaly o posvěcení zásahu parlamentem.

Nancy Pelosiová, šéfka Demokratické strany v americké Sněmovně reprezentantů, vyčetla prezidentu Donaldu Trumpovi chybějící dlouhodobou strategii v Sýrii. Poslanec Eric Swalwell v tomto kontextu připomněl, že loňský Trumpův zásah Asada nijak neodradil od užívání chemických zbraní. „Co se změnilo? Nic. Chemické zbraně se užívají dál,“ postěžoval si Swalwell.

„Bomby nikomu životy nezachrání a nepřinesou ani mír,“ prohlásil šéf labouristů Jeremy Corbyn. „Británie by měla hrát vedoucí roli při sjednávání mírového rešení konfliktu, ne poslouchat rozkazy z Washingtonu a riskovat životy britských vojáků. Theresa Mayová měla požádat o posvěcení parlamentu, nikoli slepě následovat Donalda Trumpa,“ řekl Corbyn.

Co bude dál

Dlouhodobé následky zásahu tří západních států v Sýrii jsou v tuto chvíli nejasné. Vyjádření amerického ministra obrany a dalších představitelů participujících zemí nicméně naznačují, že by neměly být součástí rozsáhlejší vojenské konfrontace s Asadovým režimem.

Omezenému rozsahu zásahu napovídá i to, že na něj bylo předem upozorněno Rusko a že se zcela vyhnul oblastem s ruskou vojenskou přítomností. Syrská vláda dokonce prohlásila, že zasažené výzkumné centrum bylo díky ruskému upozornění s předstihem evakuováno.

Ruská armáda na oplátku nezapojila svou na místě přítomnou moderní protivzdušnou obranu a nezdá se, že by se chystala k přímé vojenské odvetě. Vyhrocená rétorika mezi ruským a americkým prezidentem přitom v posledních dnech vyvolávala obavy z  ozbrojeného střetu mezi dvěma jadernými mocnostmi.

Tato hrozba se prozatím zdá být zažehnána. Na druhou stranu panují pochybnosti o účinnosti zásahu při odstrašení od použití chemických zbraní.

„Vojenské intervence mají omezenou účinnost,“ domnívá se Andrew J. Tabler, odborník na Sýrii z Washingtonského institutu pro blízkovýchodní politiku. „Poslední zásah na chvíli zabránil použití chemických zbraní, ale po nějaké době efekt vyprchal. Jestli bude tento útok účinnější, teprve uvidíme.“

Celková situace na syrském bojišti se s největší pravděpodobností nezmění. Bašár Asad má v tuto chvíli s íránskou a ruskou podporou výraznou převahu nad povstalci. Spojené státy dosud udržovaly vojenskou přítomnost v kurdských oblastech na severu země, Donald Trump nicméně minulý týden oznámil, že se chystá vojáky z oblasti stáhnout.

Zásah by však mohl historicky nepopulárnímu americkému prezidentovi přinést určité vnitropolitické benefity. Podařilo se mu totiž odvrátit mediální pozornost dosud soustředěnou na aféru s pornoherečkou Stormy Danielsovou.

    Diskuse
    Je zajímavé, jak moc se v tom projevuje Trumpova povaha.
    Strategické vidění u něj není nejsilnější stránka, Američané v Sýrii ztratili směr a je možné, že ji do budoucna nechají jiným a soustředí se na svůj vliv v Iráku.
    Ale jakmile jde o otázky cti, o přímou konfrontaci, je Trump rozhodný a jednoznačný - u něj nehrozí, že by po překročení červené linie nenásledovala odpověď, jako se to stalo Obamovi právě v souvislosti s chemickými zbraněmi v Sýrii. To Trump viděl jako jednoznačnou a hrubou chybu. Jako příslušník oligarchie má doslova v krvi, že kdyby se ti slabší smáli slovům silných, nebo kdyby je dokonce nerespektovali, svět by shořel v chaosu.
    Asad může počítat s tím, že jestli se v Sýrii znovu objeví chemické zbraně, Trumpovy USA znovu zaútočí a budou ty útoky stupňovat. A to i kdyby je nakrásně použili povstalci.

    Svým způsobem je ten postoj k chemickým zbraním i trošku sympatický - kdyby měl opravdu platit celosvětově padni komu padni.
    Nicméně ty ALE jsou dosti podstatné:
    - je to další napadení jiného státu bez souhlasu OSN -- i když je situace v OSN nedobrá a v důležitých momentech mezinárodní společenství jen přihlíží, je třeba hledat novou podobu, ne OSN víc a víc obcházet.
    - co Američany a Západ krutě dostihlo, je další obrovská chyba, kterou na Blízkém východě udělal, ta nejhorší -- a to bylo napadení Iráku pod vylhanou záminkou. Tento tragický a pomatený čin bude západní politiku rozleptávat ještě hodně dlouho. A právem.

    Protože kdo ještě věří, že tentokrát ty úmysly byly čisté a důkazy jednoznačné?

    Ještě že v čele Pentagonu stojí Jim Mattis.
    --------------------------------

    Putin taky mohl mlčet o tom, že nejen že sestřelí všechny rakety, ale zaútočí i na odpalovací zařízení. Jenže tady nešlo o pár lodiček na hladině.
    Vypadá hloupě, když světový lídr vyhrožuje něčím, co nemůže splnit.

    Pod těmi "lodičkami" totiž číhají atomové ponorky...
    Trošičku hysterický článek Ilony Švihlíkové

    http://casopisargument.cz/2018/04/15/levice-ktera-podpori-valku-prestava-byt-levici/

    s úderným názvem "Levice, která podpoří válku, přestává být levicí!"

    Inu, nelze než souhlasit.

    Nicméně tento americký útok je čistý příklad trestné výpravy. A trestná výprava není válečný, ale imperiální (či feudální) akt.
    Feudál přijede s dráby do vesnice za odbojným statkářem a nechá ho na náměstí, všem na očích, včetně jeho místních podporovatelů, do bezvědomi seřezat důtkami.
    Tak přišli američané s lodičkami a letadýlky (........... a vysoko nad tím strategické bombardéry a hluboko pod atomové ponorky).

    Výdaje na zbrojení jsou u USA pořád o jeden řád nad zbytkem světa.

    Irák, Libye, to jsou velké průšvihy, ne tohle. Protože z několika desítek útoků chemickými zbraněmi, které v Sýrii od začátku války proběhly, lze podle zprávy OSN 33 jednoznačně připsat asadově armádě a jen 6 nelze vůbec určit a je možné, že v nich má prsty opozice.

    Přemýšlela někdy Ilona Švihlíková o tom, že Asad ve spolupráci s Ruskem slíbil jejich likvidaci. Nejen, že je všechny nezlikvidoval, ale ještě je prokazatelně používá na mordování vlastního odbojného obyvatelstva.

    Neměli by spíš Rusové na Asada pořádně přitlačit a donutit ho vydat zbytek chemických zbraní a pokud režim nad nějakými ztratil kontrolu, tak otevřeně říct, kdy a kde se to stalo a kdo je asi teď má?

    Co paní Švihlíková?
    Nedělá náhodou Asad neustálým používáním ch.z. z Putina, garanta jejich zničení, blbce???
    --------------------------------------

    Jinými slovy - levice má pořád mnohem více jiných důvodů o podpoře Andreje Babiše váhat.
    JP
    April 16, 2018 v 12.09
    Sýrie a mezinárodní právo
    Tak napřed k tomu ryze právnímu aspektu celé záležitosti.

    Mandát OSN: za situace kdy jeden z členů s právem veta (Rusko) je sám konfliktu zúčastněn na jedné z obou bojujících stran, je naprosto iluzorní čekat na nějaký "mandát OSN".

    Světová komunita má tedy jenom dvojí volbu: buďto nadále přihlížet se založenýma rukama, anebo dát najevo: tady byla překročena i ta zcela poslední mez. (Nazývat to nějakým "imperialismem" je naprostý nesmysl.)

    Za druhé: samozřejmě že ten útok raketami na území Sýrie byl z formálního hlediska porušením mezinárodního práva.

    Jenže: v daných situacích vždy stojí nějaké právo proti právu (či bezpráví) jinému.

    Pokud je pravdou (a podle všeho je) že syrský držitel moci použil chemických zbraní - pak tím sám porušil mezinárodně platné normy. A v té míře, v jaké je porušil, v té samé míře pak klesá i jeho vlastní právo odvolávat se na nedotknutelnost vlastního území.

    A za druhé: syrský stát je v chaosu, ve stavu občanské války; a nežli do něj zasáhli Rusové, vůbec nebylo tak docela jisté, kdo bude v budoucnu hegemonem tohoto státu, čili jeho legálním představitelem: zda Asád, či opozice.

    Všeho všudy: i z hlediska mezinárodního práva nelze ten útok na syrská zařízení k produkci chemických zbraní v žádném případě považovat za absolutně ilegální.
    JP
    April 16, 2018 v 12.15
    Levice a Sýrie
    A teď k tomu vztahu levice k Sýrii.

    Především, do té odplaty mezinárodního společenství za použití chemických zbraní syrským režimem nějak míchat levici je prostě nesmysl.

    Jen ve zcela obecné rovině, pokud chce levice platit za skutečně humanistickou, pak nemůže tyto útoky na syrská chemická produkční místa odsoudit - neboť ty chemické útoky proti civilnímu obyvatelstvu jsou antihumánním počinem absolutním, srovnatelným s Hitlerovými plynovými komorami.

    To pouze levice fundamentalistická, dogmatická zde může spustit pokřik - neboť ta v každém počinu Spojených států v podmíněním reflexu okamžitě vidí "akt imperialismu", zatímco v každém počinu Ruska naopak spatřuje legitimní počin "světové revoluce".

    Jen tak mimochodem, není tak docela bez zajímavosti, že v dnešním Právu ten útok na syrský režim ostře odsoudil i V. Klaus mladší - s velmi podobnou rétorikou, jako Ilona Švihlíková...
    Mrzí mě pane Poláčku, že tam ten imperiální rozměr nevidíte.

    "Světová komunita" - tam patří Saudská Arábie a Rusko ne?

    --------------------------------------------------

    Ještě jedna off topic reakce na nedorozumnění (děkuji za mail pane J.K.):

    Ano, likvidaci syrských chemických zbraní prováděli mezinárodní experti ve spojení s americkou armádou, která provedla samotné zničení na moři, ne Rusové.
    To přece ani nikde netvrdím.
    Ale tuto likvidaci Rusové domluvili.
    Lavroiv s Putinem přesvědčili Obamu, ať na Asada neútočí, že ho Rusové přemluví, aby své chemické zbraně dobrovolně vydal.
    Navíc jsou teď Rusové v pozici syrského hegemona, nebýt jich a Íránu, Asad už by nebyl.

    Jestli tedy máme vzít vážně přechod světového uspořádání na multi-polární, je nezbytně nutné, aby vůdčí síly jednotlivých (multi-)pólů dokázaly svůj okruh kontrolovat či spravovat ve prospěch lidí.
    Jinými slovy --- požadovat po Putinovi, ať v Sýrii donutí Asada přestat používat chemické zbraně a zničit všechny jejich nestátní (povstalecké) držitele, není nic přehnaného.
    Lubomír Zaorálek teď nesmírně přesvědčivý v Devadesátce na ČT24.

    Trump je dement, Evropa se není schopná domluvit, ztratili jsme vliv.
    Přitom se tam dějí opravdu velice nebezpečné věci, schopné eskalovat do globálního konfliktu.

    Celé už je to šílené...............
    https://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/470602-syrie-zabavi-bezencum-nemovitosti-pise-die-welt.html

    Takže syrský stát posvětil etnické čištění od sunnitů a zcela středověký přechod jejich majetku do rukou těch, kteří Asadovi pomáhali.

    Můžeme se jenom dívat...