Žena není inkubátor

55 tisíc osob ve Varšavě, demonstranti v desítkách dalších měst. V pátek 23.3. Polskem prošly mohutné manifestace převážně žen proti zpřísnění už tak extrémně konzervativního zákona o interrupcích. „Černý pátek“.

„Žádná z nás neví, co by udělala, kdyby se dozvěděla, že má v sobě několik měsíců nosit dítě bez mozku, bez páteře, bez rukou, bez nohou. Týká se to nás všech Polek, ať už ve volbách hlasujeme pro kohokoli. Vynucovat to na ženách zákonem je mučení. Vůči tomu nemůžeme zůstat lhostejné,“ řekla na manifestaci poslankyně Joanna Scheuring-Wielgusová.

Zákon, který by ženy přinutil tohle všechno podstoupit a mít pak před očima trpící, někdy i umírající děcko, začal koncem března pod tlakem katolické hierarchie narychlo projednávat parlament. Vzal by ženám právo rozhodnout se v situaci etického dilematu samy za sebe, dle vlastního svědomí a rozumu. Zbavil by je v podstatě svéprávnosti. Pokud by takovou situaci prožít nechtěly a nechaly si těhotenství uměle přerušit, šly by do vězení. O jejich těle by zcela rozhodovala církev a politici, to jest prakticky muži staršího věku. 

Opole_2016_chlebowskie_zdj_ciaProtest v polské Opoli 2016. Foto Chlebowskie Zdjęcia

Nejkonzervativnější interrupční zákon za vstup do EU

V Polsku je interrupce už pětadvacet let prakticky zakázaná. Povolená je pouze ve třech mezních případech: ohrožení života matky, znásilnění a incestu nebo závažného poškození plodu. Takových interrupcí se v 38miliónové zemi odbyde jeden tisíc ročně. A co všechny ty klasické nechtěné případy otěhotnění, jaké zná lidstvo od nepaměti? Podle různých statistik Polky ročně podstoupí z nejrůznějších příčin 150 tisíc potratů.

Jak to dělají? Jednoduše: kdo na to má, jede do Evropy, buď západní, nebo do České republiky či Slovenska. Té, která na to nemá nebo neví jak to zařídit, zůstanou pokoutní andělíčkářky, dráty, babské metody, nelegální doktoři. A s tím spojená zranění, neplodnost, krvácení, občas smrt. Vždycky trauma, někdy na celý život. Legálně to žádný gynekolog neudělá, riskoval by pár let vězení. Polsko má spolu s Irskem (jež teď ale chce o liberalizaci interrupcí hlasovat) a s Maltou nejkonzervativnější interrupční zákon v Evropě.

Proč se polská situace tolik liší od zbytku Evropy? Protože nikde na kontinentu nemá na rozhodnutí státu tak velký vliv katolická církev jako tady. Praktický zákaz interrupcí si prosadila v r. 1993 tato církev výměnou za to, že nebude odporovat vstupu do Evropské unie. V Polsku se tomu říká „historický kompromis“ a nikdo, ani levice, když byla u moci, ani potom pravice, se ho nepokusily změnit. Pouze jednou parlament odhlasoval jeho modifikaci, prezident Lech Waƚęsa, rigidní katolík, ho tenkrát ale vetoval. Kdyby tehdy vláda církvi neustoupila, zablokovali by biskupové přičlenění k EU?

Církev nicméně stále tlačí dál. Oč jí jde? Skutečně o těch tisíc případů podstatně deformovaných plodů? Vše nasvědčuje tomu, že nikoli. Že chce dosáhnout další mety na cestě ke kontrole společnosti a prosadit sto procent svého dogmatu. Podpořila Jarosława Kaczyńského, jeho prezidentského kandidáta a potom jeho stranu před dvěma lety ve volbách, a teď politikům předkládá účet.

Lidé už jednou zpřísnění potratů odmítli
Ten takzvaný kompromis se církev pokusila přes své politické prostředníky narušit už v říjnu 2016 návrhem, aby byla prohlášena za nelegální interrupce v případě vážného defektu plodu a v případě znásilnění. Žena, která by šla po znásilnění na potrat, by mohla dostat až tři roky vězení. Stejně tak její lékař.

Tehdy Polsko zažilo největší demonstrace od dob protikomunistických pochodů Solidarity. Co bylo moc, to bylo příliš, i v tak katolické zemi. Desítky tisíc žen a rovněž mužů zaplavily centrum Varšavy, podobně v dalších městech, dohromady sto tisíc. Všechny ženy oděny černě, s černými deštníky. S věšáky na šaty jako symbolem nebezpečných pokoutních praktik. Ty, které nemohly přijít, učitelky, zdravotní sestry, lékařky, šly v černém do práce. A v televizi se objevily známé ženy také v černém. „Černé pondělí“. Podpořily je i ženy bývalých prezidentů, Waƚęsová, Kwaśniewská a Komorowská. Vládní strana PiS se tehdy zalekla a návrh zákona stáhla. Jak vidět, jen dočasně, než se situace zklidní.

Teď to zkusila znovu, v nepatrně pozměněné podobě: postavit mimo zákon interrupci v případě těžké deformace plodu. A narazila zase na odpor. Černý pátek 23.března ukázal, že ženy nejsou v Polsku masou bez vůle, že se dovedou ozvat a zorganizovat se. Češky by jim v tomhle mohly závidět.

Polsko není jen národovecko-katolickou společností oprašující předválečnou mentalitu, je zrovna tak společností svobodomyslných, moderních, energických lidí. Ženy tu už léta mají své organizace a sdružení jako Kongres žen, Polská stávka žen, Černý protest, žena stojí v čele liberální strany „Moderní“ (Nowoczesna). Ženská příloha deníku Gazeta Wyborcza se svojí moderností, civilností a odvahou v popisu ženských otázek velmi liší od příloh pro ženy českých periodik.

Páteční protest neorganizovala žádná politická strana, ale sdružení Polská stávka žen. „Žádná vláda nemůže vyhrát válku se ženami,“ bylo slyšet v pátek na ulicích. A z toho má Kaczyński, vůdce země bez ústavní funkce, obavy.

Jsem katolička, ať se ženy rozhodují samy
Proti zostření dosavadního zákona se nebouří ženy jen jednoho politického zabarvení. Nejen liberální vysokoškolačky, ale zrovna tak ženy věřící, ženy smýšlející pravicově, starší ženy.

„Jsem katolička, ale každá žena by měla mít právo rozhodnout se podle své duše a svědomí,“ říká na demonstraci 63letá Maria Kowalská. „Jsem proti tomu, aby se ženám nutilo, co smějí a nesmějí dělat. Sama mám dítě postižené Downovým syndromem a vím, jak těžké bylo se rozhodnout. Do takového dilematu by se neměly míchat zákony.“

Čtyřicetiletá Ula Kleinová: „Jsem proti liberalizaci potratů, ať zůstane kompromis, který teď máme. Manifestuji tu ale proto, že chci, aby moje dcery, pokud by se dostaly do nějaké tragické situace, měly právo rozhodnout se samy podle sebe.“

Natalia Wojciechowská, 35 let: „Pokud by ten zákon prošel, nastolil by atmosféru strachu, kriminalizaci žen a lékařů. I samovolné potraty by se staly podezřelými. A byla by to těžká rána pro prenatální medicínu.“

A Jolanta Niezgodzká: „Naše babičky si nevybojovaly před sto lety volební právo proto, abychom teď seděly jako puťky v tichosti doma. Nebudeme zticha.“

Symptomatické pro dnešní Polsko je, že návrh zákona o interrupcích neprovázela žádná věcná debata, že nezazněly argumenty odborníků. Jde o politický záměr, zákon měl být odhlasován bleskurychle během pár dnů, kolem jeho návrhu byla spousta manipulací. Iniciátorka petice, na jejímž základě se zákon projednává, Kaja Godeková, je už pár let známa svým ultrakonzervativními pohledem na interrupce. Představuje současný stav té tisícovky legálních interrupcí jako „zabíjení“ dětí s Downovým syndromem. Přitom podle Magdy Lempartové z Celopolské stávky žen není pravdou, že by k interrupci docházelo nejčastěji po diagnostikování tohoto postižení, ale spíše v případech, kdy se odhalí „smrtelná vada plodu“. Vůdkyně protipotratové petice užívá silné výrazy, uráží své oponentky, jde prý o „levičáky“. Což je dnes v Polsku adjektivum, které dotyčného naprosto kompromituje.

Kaczyńskému se nechce, církev tlačí
Kaczyński řeší politické dilema: ani on, ani jeho strana PiS si nepřejí odbourání toho mála povolených interrupcí. Téma používá instrumentálně k politickému boji. V době, kdy byl před dvanácti lety krátce premiérem, parlament žádný takový zákon nepřijal. Ač církev naléhala. Kaczyński se vždy nějak vykroutil. Ví, že voličsky to je téma, s nímž může jen prohrát. Tlačí ho teď ale nejtvrdší, nejpravicovější část jeho elektorátu, nespokojená s nedávnou výměnou premiérky Szydƚové a liberálnější obměnou vlády.

A tlačí především klérus. Pokud Kaczyński zákon odmítne, znesváří si církev. Pokud ho v parlamentu přijme, riskuje pobouření ve společnosti, ženy v ulicích a ztrátu části centristických voličů. Na podzim se mají konat komunální volby, velká města jsou vesměs baštou liberálů a opozice. Bez části středového voličstva je Kaczyński neporazí. Proto své straně nedávno vnutil nového premiéra, milionáře a bankéře Morawieckého, který by měl veřejnosti ukázat manažerskou tvář místo rigidní ideoložky Szydƚové a získat centristického voliče. V posledních dnech klesla popularita vládnoucí strany PiS o 12%, to byl pro něj šok.

Polská společnost je ve věci interrupcí rozdělená, pro zpřísnění dnešního zákona je ale jen její nepatrná část, jedenáct procent. 41% je pro zachování dnešního stavu, pro ten tzv. kompromis, a 40% pro liberálnější podobu než dosud.

S takto rozloženými náladami ve společnosti je pro Kaczyńského nevýhodné hnát interrupce ad infinitum. Církev na něj ale zjevně tlačí: Máte v parlamentu nadpoloviční většinu, přispěli jsme vám k ní, zákon můžete nechat odhlasovat. Nechceme už čekat.

V parlamentu by to Kaczyńskému prošlo, ale ve společnosti? Proto lavíruje a hraje o čas.

V březnu na setkání biskupů arcibiskup Gadecki, předseda Biskupské konference, údajně prohlásil že „biskupové už toho pro stranu PiS udělali hodně a je na čase, aby také PiS udělala něco pro církev“. Výsledkem zasedání byla výzva, aby se „neprodleně zahájily legislativní práce nad projektem Zastav interrupce“.

A už den poté se na parlamentním programu objevil začátek projednávání projektu. O pár dní později ho bez připomínek schválil jeden výbor a putoval do druhého, z něhož už měl jít v urychleném řízení na hlasování do pléna. V té chvíli přišel mohutný protest obyvatelek, černý pátek, a projednávání bylo najednou o měsíc odloženo.

Jakmile se návrh zákona objevil v prvním výboru, prohlásil arcibiskup Gadecki a vzápětí celá biskupská konference: „církev návrh zákona podporuje“. A když dal Kaczyński pokyn k odložení, biskupové vyjádřili „znepokojení nad protahováním parlamentní práce nad projektem“. Možná je tady dobré připomenout, že Polsko není církevní, ale sekulární stát, což má zakotveno v ústavě.

Ingerence církve do soukromí
Spoustě lidem v Polsku včetně věřících vadí, že katolická církev se místo o bližní, o slabší, o trpící a potřebné stará o politickou moc a obyvatelstvu se snaží předepisovat kdejaký aspekt života. Počet lidí, kteří chodí na mše, tak rok od roku klesá.

Lidé, ač chodí do kostela, jsou často pobouřeni ingerováním kněží do intimních sfér. Těžko snášejí, že muži v černých hábitech na zem, kteří by teoreticky neměli vědět, jak vypadá nahá žena a kteří prohlašují intimní život za něco špatného, kteří samy sebe udržují v celibátu, jenž nazývají „čistotou“ (často jen navenek), si osobují právo mluvit lidem do jejich intimních záležitostí. Že chtějí ženám určovat co, kdy a jak mají rodit. Že vnucují představu, že žena je inkubátorem a není svéprávná rozhodovat o svém těle a životě. Že ženy cpou do toho věčného kuchyň, postel, kostel. Že hlásají početnou rodinu jako povinnost a sami přitom odmítají v rodině žít a mít děti. Proto některé z pátečních protestů (třeba v Poznani) směřovaly před sídla biskupů a nejen institucí státu. To bylo v Polsku poprvé.

Spor kolem hypotetické tisícovky povolených interrupcí je jen špičkou ledovce, s jakým se potýká moderní Polák a Polka. I pokud se dnes ocitnou v situaci, kdy jim zákon interrupci povoluje, může se jim klidně stát, že je klinika odmítne. Část lékařů se v Polsku pod tlakem katolické doktríny ohání tzv. klauzulí svědomí (jde opravdu o jejich svědomí?) a potrat odmítnou vykonat. Byl známý případ šéfa varšavské gynekologie, který ženě odmítl provést legální interrupci z důvodu poškození plodu, v rozporu se zákonem ji ani neinformoval, kam může jít jinam, ona musela odrodit a dítě vzápětí na následky malformací zemřelo. Radnice lékaře zbavila funkce, katolické kruhy z věci udělaly politikum a boj za svobodu svědomí, a po Kaczyńského volebním vítězství doktor dostal zase vysokou funkci. V Polsku je čtyři sta pracovišť, jež mohou interrupci provést, podle statistik jich to v roce 2016 vykonalo jen čtyřicet šest.

Podobnou klauzulí (či strachem z části elektorátu a faráře) se ohánějí někteří lékárníci a odmítají prodávat antikoncepci. Mají na to právo? Sami si rozhodovat, které léky budou a které nebudou prodávat? Liberální lékárníci se zmobilizovali a na internetu se objevila mapa lékáren v celé zemi, kde vám běžnou antikoncepci prodají. Zveřejnit to ale znamená pro lékárnu už akt odvahy a jistou politickou deklaraci. Ve velkých městech není samozřejmě problém si antikoncepci koupit, ale v malých, kde je jedna lékárna? Kde má pan farář všechno pod kontrolou?

Katolické – a skoro nejméně dětí v Evropě
Ztížený přístup k antikoncepci, praktický zákaz potratů. K tomu přičtěte dnes prakticky neexistující sexuální výchovu ve školách. Je prý věcí rodičů, co chtějí říci mládeži o sexu a škola do toho nemá zasahovat – to v době internetu a masové pornografie. Výsledkem je těch 150 tisíc nelegálních potratů ve skoro čtyřicetimiliónové zemi. To vše v zájmu „obrany života“.

Jenže ta obrana vypadá tak, že katolické Polsko bez legálních interrupcí má skoro nejnižší porodnost v Evropě (1,32 dítěte na ženu), liberální Čechy o něco vyšší (1,57) a ve Francii, kde je antikoncepce běžně k dostání, se rodí vůbec nejvíc dětí na kontinentě, téměř dvě na ženu.

Kde je tedy „obrana života“?

A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Žena není inkubátor", Pondělí, 9.Dubna 2018, 16:07:41

žena je "lidský zdroj" (někdo se domnívá, že je to důstojnější).

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Žena není inkubátor, Pondělí, 9.Dubna 2018, 17:14:24

"žena je kulturně definovaná identita ((podobně viz např. národ)), jež se z různých důvodů utvořila kolem pohlavních znaků," říkají genderově korektně neoliberální humanisté. (Někdo se domnívá, že takhle bude žena důstojnější.)

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Xenofobní článek Petra Janyšky? Pondělí, 9.Dubna 2018, 21:11:41

Pokud existuje islamofobie, pak tento článek je naopak příkladem fobie z katolicismu.

Kněží jako "muži v černých hábitech až na zem, kteří by teoreticky neměli vědět, jak vypadá nahá žena a kteří prohlašují intimní život za něco špatného, kteří samy sebe udržují v celibátu, jenž nazývají „čistotou“ (často jen navenek)" jsou inverzním zobrazením "(muslimských) žen v černých hábitech až na zem, o kterých bychom neměli vědět, jak vypadá ani jejich obličej, neboť vystavila-li by se tato žena pohledům cizích mužů, byla by znečištěna". "Černý hábit", ať už je uvnitř muslimka, nebo katolický kněz, lze prostě snadno použít ke vzbuzení odporu k té osobě uvnitř "hábitu".

Rád bych ale připomněl, že tím předchozím nic neříkám o svém názoru na státní regulaci interrupcí. Uznávám, že je to velmi kontroverzní téma - tedy ta samotná regulace - nikoliv ovšem to, zda interrupce jsou dobrým či špatným řešením dané situace - na to je velmi jednoznačná odpověď.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Úterý, 10.Dubna 2018, 09:57:35

Tvrzení, že kněží "prohlašují intimní život za něco špatného", se nezakládá na pravdě.

Jde nejspíše o předsudek autora článku.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Část lékařů se v Polsku pod tlakem katolické doktríny ohání tzv. klauzulí svědomí..." Úterý, 10.Dubna 2018, 10:03:10

Autor článku zde patrně naráží na případ polského lékaře Bogdana Chazana...

Žena byla ve 24. týdnu těhotenství. Podle polského zákona by provedení interrupce v tomto stadiu těhotenství (i z důvodu poškození plodu) bylo nejspíše nelegální. Lékař však jako důvod uvedl tzv. výhradu svědomí a nabídl ženě kompletní péči a hospic pro dítě. Nemocnice, o kterou se zde jedná, se jmenuje "Nemocnice Svaté rodiny", je tedy těžko představitelné, že v nemocnici s tímto názvem budou prováděny umělé potraty.

Ze strany některých politiků a političek se však objevuje snaha zakázat uplatňování této tzv. výhrady svědomí. Například v roce 2010 se o tom hlasovalo v Parlamentním shromáždění Rady Evropy. (Christine McCafferty - návrh rezoluce "Přístup žen k zákonné zdravotní péči: problém neregulovaného užívání výhrady svědomí")

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Veselý muž poletoval po kymácejícím se vagónu, Úterý, 10.Dubna 2018, 19:15:23

mával rychle pažemi jako motýlek, vagón s ním pohazoval sem a tam, ale on kupodivu - přestože stále zakopával o špičky nohou ostatních cestujících - udržoval perfektní dynamickou stabitu, hovoře přitom na celý vagón vančurovskou češtinou: "My lidé s mentálním postižením máme poněkud těžký život. Pro normálního člověka zdá se to být zcela nepochopitelné."

Všichni cestující se upřeně dívali na svoje boty a možná se jim právě honilo hlavou: "Tento člověk by neměl žít, žena přece není inkubátor."

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.