Chci přispět X

Růže, třešně a tenkrát U Kaštanu

Sedmého dubna si připomínáme významné výročí české levice. Není to příležitost k překonání zastaralého boje o hegemonii mezi dvěma jejími proudy a začít konstruktivně spolupracovat?

Sedmého dubna 1878 se ve výletním hostinci U Kaštanu nedaleko břevnovského kláštera tajně sešla skupina socialistů v čele s tkadlecem Josefem Bolemírem Peckou a krejčovským tovaryšem Ladislavem Zápotockým. Svolali se ilegálně, aby se vyhnuli zásahu fízlovského aparátu rakouské monarchie, vzápětí ale s nimi bylo vedeno vyšetřování za tajné spolčování.

Tenkrát před 140 lety se tam sešlo patnáct delegátů včetně zástupce celorakouského ústředí, aby založili organizaci s názvem Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická, tehdy ještě v celorakouském rámci. Formálně se tato organizace osamostatnila až v prosinci 1893 na svém II. sjezdu v Českých Budějovicích.

Tehdy U Kaštanu zvolili přítomní delegáti stranické vedení a přijali první stranický program inspirovaný gothajským programem německých soudruhů. Program strategicky cílící na zásadní přeměnu sociálního uspořádání.

800px-brevnov-kastan1Legendární hostinec U Kaštanu, kde se před sto čtyřiceti lety začaly psát dějiny československé levice. Foto Wikipedia

Dnes se k této události hlásí v České republice strany dvě – strana růží (ČSSD) a strana třešní (KSČM), pokračovatelka někdejší KSČ, která vznikla v roce 1921 secesí levicové většiny od původní sociální demokracie. Rozdvojená tradice, různé narativy. Je ale schizma v hnutí, které mělo u nás organizovaný počátek U Kaštanu, tak fatální?

Časy se mění a příkop, kdysi vyhloubený, nemusí nesmiřitelně zet na věky. Už proto, že evoluční a revoluční aspekt vývoje je vždy vzájemně podmíněný. Přechod od znaku s ozubeným kolem a klasem k dnešní růži byl u ČSSD prostě běžnou inovací, inspirovanou nejspíš logem růže používaným nyní v Socialistické internacionále.

Pravda, z názvu zmizelo slovo dělnická. I spojení „demokratický socialismus“ se tu již aktuálně užívá méně, jako už není příliš běžné čerpat ze studnice myšlenkového odkazu Marxova ani používat ho jako tmelícího nástroje v politické soutěži.

Zato výměna srpu a kladiva překřížených na pěticípé hvězdě jako znaku, který se stal symbolem minulého režimu, za třešně symbolizuje v KSČM hlubší proměny. Ne že by bylo třeba zanevřít na historii, ve které srp a kladivo symbolizovaly revoluční spojení rolníků a dělníků. Ostatně rudé třešně, mající své kořeny v revolučních časech pařížské komuny.

Distance od stalinismu a vůle po vztahování se k ideálu moderního socialismu, opřeného o odkaz hledání socialismu ve svém pluralismu nezpochybnitelně demokratického, je ale významný krok, pokud bude uhájen a rozvíjen. Tradiční optika marxismu je ovšem poznamenána napětím mezi jeho zdogmatizovanou podobou a osvobozeným čtením jeho základních částí z časů zakladatelů i ze současnosti.

Evoluční proud v politice upřednostňoval postupné kroky v rámci formálně demokratických pravidel. O myšlenku socialistické přeměny se i zde utkávali různí tradicionalisté a progresivisté. Vládní praxe socialistů však vedla k upřednostnění státotvornosti i na půdě kapitalismu jak za první republiky, tak i dnes.

Revoluční proud se před sto lety inspiroval ruskou revolucí. Postupnou bolševizací se emancipoval od sociálně demokratické tradice spojené s gothajským programem a akcentoval třídně razantní rétoriku. Musel však nakonec zreflektovat prohru historického pokusu o překonání kapitalismu v rámci někdejšího sovětského bloku. A nároky vstřebání této reflexe dodnes provází tento směr jako určitá zátěž rozvíjení transformačního kursu po roce 1989.

Pěstovat v dnešních podmínkách dál schizma mezi takzvanými nenapravitelně autoritářskými bolševiky a takzvanými chorobně oportunními socany zavání kýčem. Krize levice před třiceti lety zapříčinila trapný umanutý rigidní boj stalinistů za ideovou čistotu se sociáldemokratismem a reformismem. Současná krize evropské levice zase zpochybňuje hodnotu kompromisu socialistů se sociálními liberály. Doba je opět těhotná změnami. Třešně i růže mají dnes každá odpovědnost za sebe, ale mají i společnou odpovědnost za celou českou levici.

I dnes existují na levém křídle české politiky mnohé objektivní, ale i subjektivní rozdíly. Neměly by to však být antagonistické rozdíly mezi majiteli jediné pravdy. Staré mocenské spory o hegemonii ve hnutí jsou v nové situaci mimo mísu. Spolupráce socialistů různého druhu je nezbytná.

V dostatečně pluralitním spektru se snesou vedle sebe klidně dvě levicové strany, až případný většinový systém by nejspíš vedl k většímu tlaku na integraci na levici. Vždy ale půjde o levici vnitřně pluralitní. Protože jenom taková levice bude schopná nést odkaz zakladatelů z hostince U Kaštanu.

A co si myslíte vy? Diskuse (21 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 5.Dubna 2018, 12:01:24

Jestliže současné schizma mezi stranami komunistickou a sociálně demokratickou "zavání kýčem" - pak tím spíše by kýčovitostí hrozila jejich oportunistická spolupráce, kdy by se veškeré principiální rozdíly rozpustily v jakési beztvaré "levicovosti vůbec".

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 5.Dubna 2018, 12:02:54

Ovšem bylo by také možné, že současná KS už žádné skutečné (původní) principy nezastává.

Pak by bylo zapotřebí to jednou provždy deklarovat veřejně, aby se předešlo případným nedorozuměním.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

žvatlat o principech místo skutečné politiky ? Čtvrtek, 5.Dubna 2018, 13:38:13

oportunistická spolupráce je co ? spolupráce má vždy konkrétní obsah, pokud se spolupracovat chce
opak je znovu roztočit absurdní kolovrátek o socanské zradě a stalinistické mocichtivosti
na ideologickém žvatlání není nic principiálního - jádrem levicovosti je konkrétní poltická agenda
a ta agenda v situaci kdy je levice v celé Evropě oslabená vyžaduje nějakou taktiku a ne jen proroky
klidně se bavme o cestě k demokratickému socialismu a krásách zespolečenštění toho či onoho
ale také pojmenujme i kroky které upoutají pozornost obyčejných lidí - o ty snad nakonec jde
tam je prostor pro mosty mezi různými proudy na levici - ti co se duchem zakotvili spíše na kulturní levici kráceni proto nebudou

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

Post scriptum Čtvrtek, 5.Dubna 2018, 15:11:56

To P.S. prakticky znamená být dostatečně odpovědní i pragmatičtí v současné situaci, kdy je levice společně v koutě a předčasné volby nedávají šanci na změnu (konjunktura trvá a Babiš pokračuje v kampani).
Realistiky pracovat s volebním výsledkem tak aby levice získala čas na své vnitřní problémy a současně aby volební vítěz se mohl historicky "předvést" a prošlo to sociální zkušeností, vědomím lidí.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Je to KSČM, která je v úzkostlivém odporu vůči jednotné levicové spolupráci Čtvrtek, 5.Dubna 2018, 21:27:22

Tím, že odmítla být v 90. letech demokratickou levicí a fakticky nahradit místo ČSSD, která by s ní dříve nebo později jako menší historická síla splynula.

A nyní tím, že v tom stát se radikální a progresivní levicí 21. století ji brání nesmyslný odpor k sebereflexi své minulosti. Ono nestačí se odvolávat na usnesení ze sjezdu z prosince 1989 a potom zaujímat tvrdošíjnou obrannou pozici. Nelze být stranou pro nostalgické komunisty a neostalinisty a přitom vyčítat svým oponentům, že jí neberou jako plnohodnotného partnera. Nelze být stranou ustrnutou v minulostí a zároveň novou avantgardou.

Pokud by KSČM měla stejné zahraničněpolitické názory jako mají např. radikálně levicoví redaktoři Britských listů, tak by se mohlo hovořit o ideovém zakotvení na levici. Být ale nacionalistickou, antizápadní a proputinovskou silou, to musí srdce přesvědčeného komunisty plakat. Tato orientace na staré složky KGB KSČM právě usvědčuje z oportunismu.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

pomáhá debata kdo je větší brzda ? Pátek, 6.Dubna 2018, 00:23:56

víte, pluralita na levice se tomu říká proto, že nejsou všichni stejní - a vrčí na sebe bohužel nedůvěřivě obě strany podobně
těžko vyčítat normalizačním penzistům nostalgii, jde o to co to dělá s celou tou stranou (fakt nejsou všichni řízení KGB(
každá tolerance jinakosti má samozřejmě limity - pro mne tou hranicí je regres na stalinské retro a hnědnoucí fašizace
avantgarda nemůže být zamrzlá v minulosti - to podepíšu, ale ani mesianismus bez opory v reálu to nedspasí
kritika EU nemusí být protievropanství a kritika establishmentu USA nemusí být antizápadní
oportunismus v oranžovém provedení existuje přeci neméně - s těmi pojmy asi je lépe nemávat tak nekonkrétně
čeká nás těžké období a házet to jeden na druhého asi nepomůže, vězíme v té krizi levice všichni

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Mluvil tu někdo o levici? Pátek, 6.Dubna 2018, 02:02:21

Především bychom si měli uvědomit, že současná KSČM není žádná levicová strana. V Uprchlické krizi s konečnou platností odvrhla proletářský internacionalismus a svůj konzervatismus, do té doby spojený především s poststalinistickou nostalgií, spojila s národovectvím. Takto posílena kulturními hodnotami pravice opustila i levicovou politiku rovnosti a zamířila k pravicovému populismu.

Pokud si teď zvolí do čela Kateřinu Konečnou, mohla by snad mít šanci dostat se tak asi za pět let zase někam nalevo, ba možná si i skutečně vysloužit příslušnost k rodině evropských radikálně levicových stran, ovšem v koalici s Babišem a Okamurou to půjde hodně těžko.

V ČSSD je levice viditelnější než v KSČM, nicméně zemanovci proti ní soustavně vedou dosti úspěšné tažení, ledacos již brzy ukáže volba zda být opozicí, anebo Babišovým komparsem.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Česká levice, Pátek, 6.Dubna 2018, 21:34:15

jak KSČM i ČSSD je tradičně více nacionalistická než levicová, a to je její omezení i do budoucna.

Nostalgii nevyčítám normalizačním penzistům, ale vedení partaje, která na tuto nostalgii neustále slyší a aktivně nechce tu normalizaci překonat.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Levice utrpěla největší porážku Pátek, 6.Dubna 2018, 22:50:56

v dějinách české parlamentní demokracie. Získala nejhorší výsledek od zavedení přímého, všeobecného a tajného volebního práva, tedy od roku 1907. I v roce 1990 levice získala o cca 3-5% více hlasů, a to levicoví kandidáti byli voleni navíc i za OF nebo HSD-SMS.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pátek, 6.Dubna 2018, 23:35:32

Nechci hodnotit, jestli je schizma v hnutí, jež mělo počátek v hospodě U Kaštanu, skutečně fatální. Abych pravdu řekla, je mi to celkem jedno. Tím myslím situaci, kdy to nevypadá, že by jeho překonáním mohla vzniknout moderní, demokratická levicová strana, oproštěná od reziduí stalinismu i novodobých populistických lákadel nacionalismu.
Dnes ten dojem symbolicky podtrhlo zvolení Marty Semelové do čela pražské kandidátky.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

p. macháček a ostatní Sobota, 7.Dubna 2018, 17:38:25

vyloučit dnešní komunisty úplně z levice je asi podobně namistrované jako když stalinisti odmítali levicovost sociálních demokratů pro "zradu s buržoasií"
a když se uráčíte vzít do ruky program tak je tam vysoká míra shody s nekomunistickou levicí - od sociální agendy a lidskoprávní emancipací až po hledání vize sociální spravedlnosti
demokratický socialismu je u mne pořád také levicový cíl a pokud jde o přehnané národovectví dalo by se mluvit o metení před jakýmkoliv prahem - riziko hnědnutí není jen u nás ale i jinde
takže by to asi chtělo při vší kritičnosti k druhým i ten tolerantní nadhled - ten příkop je opravdu v lecčem překonaný i když různá rezidua nezpochybňuji - denně je pociťuji na vlastní kůži, ale jako člen vedení (už od roku 1999) se za nostalgika ani konzervu nepovažuji
a jak připomněl pan Unger - pokud jde o výsledky tak si bohužel také můžeme podat ruce, takže hledání synergie na levici není od věci

Ivo Horák - Praha 3

Dvířka pasti za komunisty spadla Sobota, 7.Dubna 2018, 21:45:27

Nominální komunisté vládnou monopolně v Číně. Lze diskutovat o tom jak, ale jistě autoritářsky, možná dokonce solidně, v něčem třeba i trochu sociálně, ale určitě ne autenticky levicově. Předpokládám, že výkon moci čínských komunistů není pro politiky KSČM bez zajímavosti.

V ČR jsou ovšem poměry jiné než v Číně. Lidé tu volí koho je napadne. Přijde mi, že mnozí představitelé KSČM o výkon státní moci až tak nestojí, neboť jim současné socioekonomické poměry vyhovují a zavádění levicových změn nikterak nepotřebují. Co kdyby se to povedlo!

U nás, na rozdíl od Číny, nemůže být politika komunistické strany libovolná a přitom ovšem vždy správná. Pravicoví a středoví voliči ji nepodpoří nikdy, ať už by stála v politickém spektru kdekoli. Levicoví voliči ji ještě udržují při životě, ale vidí, že zaujatého nepřítele hrubé nerovnosti mezi lidmi (z důvodu statusu leckterých jejich politiků) v ní už asi pohledají.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

past pro komunisty, krize levice vůbec Neděle, 8.Dubna 2018, 08:23:25

IH : nevím přesně o jaké pasti pro komunisty mluvíte, ale o krizi levice lze mluvit obecně - u nás ve střední Evropě dokonce s rizikem polského scénáře
dnešní komunisté jsou značně rozrůzněni - těžko srovnávat čínu, která zapřáhla do kárky socialismus koně kapitalismu např. s severokorejskou vlastí ču-čche
stejně tak těžko srovnávat radikály ve Venezuele či Brazíli se situací na Kubě, nebo zesláblé eurokomunisty s tím co zbylo po minulém režimu na východě Evropy
programově má KSČM blíže k die Linke než k zjuganovské KSRF - a nelze nefér předjímat náš posun k socialismu nacionálnímu a relativizaci odsudku stalinismu
to že lidé nevolí podle programu nás nezbavuje práce na programové profilaci a tady bych nad transformačním kursem KSČM hůl nelámal

P.S. v jaký květ vykvete podobná diskuse mezi přáteli v ČSSD (mezi Zimolou a Foldynou jako možnými majáky této zmatené doby) bych také nepředjímal a nejen ze zdvořilostních důvodů, prostě to nevíme

Ivo Horák - Praha 3

Kde vzít revolučně sociální "drajv", jste-li ekonomicky etablováni Neděle, 8.Dubna 2018, 11:02:22

Pane Dolejši, nejen politici KSČM, ale také ČSSD (o dalších nemluvě) byli podchyceni systémem a nemají valný zájem na skutečné proměně společnosti v daleko rovnostářštější. Pochopitelně. V jejich případě je však přirozený elektorát spíše lépe situovaný, a tedy realističtější a tolerantnější. Také navyklejší.

Strana se skutečně upřímnými nemálo revolučními záměry a programem musí mít představitele, kteří doopravdy touží po jiné společnosti (a také to z nich vyzařuje). Tomu jsou ovšem ochotná osobní adaptace na poměry a úspěšné budování kariér nemálo na překážku.

Komunistické myšlenkya ideály mohou pochopitelně žít také především v salonním prostředí jako intelektuální (intelektuálská) opozice. Je však přitom zapotřebí podávat neotřelé duševní a kulturní výkony a také pomáhat nezištně a samozřejmě sociálně slabým.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

o revoluci jen mluvit nestačí Neděle, 8.Dubna 2018, 12:34:5

ono ale nejde o levičáckou rétoriku a dávat slovo revoluce do každé věty - ono jde o konkrétní kroky a konkrétní možnosti. A situace není dnes revoluční v takovém tom klasickém slova smyslu. To by byl přesně ten salonní přístup (popř. mentální gheto), bez ohled na to jako intelektuálně kvalitní.
Taky nelze hořekovat že lidi se mají příliš dobře a že to z nich vyzařuje - to se chcete vracet do časů kdy se revoluce hledala v nejzuboženějších zemích s polofeudální společenskou strukturou ? Jistěže v nejvyspělejších zemích dominuje zbídačování relativní a že lidé neztrácejí jen své okovy.
Pokud podezíráte někoho že netouží po změně, tak v KSČM to nehledejte - co je ale problém je co tedy vlastně chtějí ti voliči, když dnes volí ANO a zjevně nehoří v správně levičáckém duchu. Co je podstatou oné důkladnější změny, tedy změny jako "first step", nikoliv nějaká konečná vize.
To je oč běží - servírováno dostatečně politicky a samozřejmě s ohledem na proměny elektorátu, kde i ten komunistický je méně nostalgický než před lety.

Ivo Horák - Praha 3

Proč ne slovo do pranice? Neděle, 8.Dubna 2018, 16:11:21

Ohledně politiky KSČM jsem nevyjádřil výše svá přání, neboť já stěží, při vší bídě stran na výběr, budu kdy volit komunisty. Konstatoval jsem prostě svůj pocit, že strana se za více jak čtvrtstoletí nedostala k formulaci svého principiálního postoje k materiálnímu bohatství jedinců ve společnosti. Nevešlo v (dostatečnou) známost, jaký poměr zaujímá k soukromému vlastnictví výrobních prostředků, jaký k neomezenému nemovitému i movitému majetku, k příjmové nerovnosti a zdanění jako nástroji její regulace. Strana nešla takto "s kůží na trh", nepokusila se zanechat zde dostatečně konfrontační nabídku, jakou nejde nevidět. Spokojila se se svou existencí, po jistou dobu nikoli samozřejmou, a s příležitostí poskytovat svým předním členům politické funkce a postavení. Snad je aspoň teď zřejmé, že času má KSČM už jen pomálu. Další cesta pro stranu podle mého nevede přes obhajobu starého režimu u nás ani režimů kdesi v zahraničí. Spočívá, řekl bych, v nové demokraticky janošíkovské nabídce, přičemž důraz musí zůstat, ve shodě s dávnými zbojníky, na tom braní bohatým. Právě v této souvislosti jsem konstatoval problém osobní motivace komunistických lídrů, dobře adaptovaných na stávající systém.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

soudit z neznalosti není moudré Pondělí, 9.Dubna 2018, 07:26:0

promiňte, ale vaše soudy jsou dost nešťastnou kombinací nechuti ke KSČM (to je samozřejmě vaše věc) a neznalosti jejích programů
jinak byste nemohl, napsat co jste napsal - o sociální nerovnosti je snad politika celé levice a KSČM která mluví o odkazu klasiků zvlášť
pokud chcete ještě vynášet zásadní soudy na toto téma doporučil bych pročíst programy - počínají tím hlavním z Kladna 1992 a konče těmi volebními
pochopitelně řešení jsou ani ne tak zbojnická jako v rovině redistribuce nadvýroby a změn ve struktuře ekonomické moci
ale to se dočtete pokud vůbec budete chtít

P.S. souhlasím že cesta vpřed nevede přes nekritickou obhajobu minulého režimu, ale to v těch programech nenajdete - i když k tomu asi z pochopitelných důvodů tíhnou staří členové a ojedinělí mladí stalinisté

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 9.Dubna 2018, 11:12:16

Pochybnosti pana Horáka by bylo možno asi shrnout do jedné jediné věty: Je současná KSČM skutečně ještě komunistická?...

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 9.Dubna 2018, 11:13:8

Ostatně, o těch "salónních socialistech" toho svého času dost napsal už sám Marx.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 9.Dubna 2018, 11:19:21

A ještě k té revoluci: samozřejmě, že v tuto chvíli nejsou žádné vyhlídky na nějakou revoluci.

Ale jestliže se nějaký (původně revoluční) politický subjekt smíří s existencí kapitalismu a volného trhu (a tedy i s jejich sociálními důsledky) - pak není možno se nezeptat, jaký je vlastně ještě nějaký zásadní rozdíl mezi tímto politickým subjektem, a mezi klasickou sociální demokracií. V daném smyslu ten apel na původní jednotu obou nepostrádá svou oprávněnost; ovšem jenom v té rovině, že komunistická frakce pak už definitivně odloží svou radikálně-revoluční identitu, a vrátí se plně zpět pod křídla sociální demokracie.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Pondělí, 9.Dubna 2018, 17:09:34

Mezi klasickou sociální demokracií a současnou KSČM je zásadní rozdíl. Výjádřil ho už Honza Macháček: socialismus nemůže nebýt internacionalistický, přesněji pak se podle slov Adolfa Hitlera stává nacionálním socialismem. A proti tomu klasická sociální demokracie vždy bojovala.
Kdysi jsem patřil k těm, kteří prosazovali Bohumínské usnesení. Dnes se obávám, že musím dát Jiřímu Dolejšovi za pravdu. Věcné rozdíly, které by bránily sjednocení ČSSD a KSČM, nejspíše přestávají existovat. Jen nechápu, proč přitom mluví o sjednocení levice.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.