Deník Referendum nedávno přinesl článek zeleného politika, který konstatoval, že se právě stáváme vrakovištěm dieselů, které si v některých, určujících, městech v Německu zakázali. I Němci na vesnici postupně prodají své diesely na východ, protože už ta auta nejsou vůbec in, a prý zabíjejí. To nesnese ani bavorský vidlák, ale český rád. Už proto, že měsíčně nevydělá ani třetinu.

Kdyby u nás Zelení měli tak desetkrát víc procent, mohl to být článek alarmující. Mohl navrhnout zákaz dovozů aut u sousedů stigmatizovaných jako dusivá, mohl vyzvat ke svolání demonstrací, burcovat zelené u sousedů a podobně. S procentem a půl ale nezbývá, než si problému alespoň všimnout, zapsat ho a počkat, jestli si ho třeba neosvojí nějaká z procentuálně bohatších, beztvarých stran.

Jedna ze stran, v nichž se čeká, jaké téma jim kdo přihraje. Diesel je téma, ale nemá ho u nás kdo hrát. Tak si to mezi sebou a pro sebe můžeme zatím aspoň trochu utřídit.

Amorální postup

Za jeden z největších průmyslových podvodů v dějinách Volkswagen v Americe zaplatil už víc než pětadvacet miliard eur. A platí dál.

Podvod spočíval v tom, že auto poznalo, kdy ho kontrolují a přepnulo na méně škodlivý režim. Manažeři naučili auta lhát.

Je to selhání průmyslového národa Němců. Možná se před dějinami ukáže, že na ten podvod přišel nějaký Čech ve Škodovce. Podvod je ale výsledkem podnikové etiky Volkswagenu. Lidé raději fixlovali, než aby připustili, že nejsou tak dobří, jak být museli.