Itálie měsíc před volbami
Jakub HorňáčekPo éře nevýrazných koalic se vrací Silvio Berlusconi, ale se zlomkem dřívější síly. Smírnou levici vede politik zhlížící se ve Stevu Jobsovi a Hnutí pěti hvězd skáče od tématu k tématu. Italský establishment mezitím hledá druhého Macrona.
Měsíc a týden zbývá v Itálii do termínu velkých souběžných voleb do obou parlamentních komor, vypsaných prezidentem Mattarellou na 4. března. Po nelehkém volebním období, kdy se u moci vystřídaly tři vlády a tři odlišné koalice napříč politickým spektrem, se rozbíhá konečně plnohodnotná volební kampaň.
Hlavní bitvu svedou tentokrát tři politické bloky, a sice pravicová koalice vedená bývalým premiérem Silviem Berlusconim a předsedou Ligy severu Matteem Salvinim, středolevicová Demokratická strana a protestní Hnutí pět hvězd.
Proměna levice a klam moci Berlusconiho
Když v prosinci 2016 rezignoval předseda středolevicových demokratů Matteo Renzi na premiérský post, myslel si, že předává svému nástupci, tehdejšímu ministrovi zahraničí Paolovi Gentilovi, předsednictví vlády jen na pár měsíců. Renzi prohrál referendum o jím navržené ústavní reformě, současně ale věřil, že se mu podaří sjednotit pod vlastní prapor zhruba čtyřicet procent voličů, kteří pro reformu hlasovali.
Dnes je patrné, že tento plán — mít čtyřicet procent, a být tak nejsilnější ze tří hlavních politických bloků — byla jen planá naděje. Od prosince 2016 preference Demokratické strany soustavně klesají. Na poklesu se podepsaly některé skandály, například ohledně řízení místních bank v Renziho rodném Toskánsku, a celkový nepříliš výrazný dojem z Gentiloniho vlády. Ta působí jako četa údržbářů na lodi, která by potřebovala výraznější opravy.
Itálie se sice vrátila k lehkému hospodářskému růstu, počet pracovních (a v drtivé většině prekarizovaných) míst o něco stoupl a sporné dohody s Libyí zastavily příliv uprchlíků, zemi však ve srovnání s ostatními státy EU i nadále ujíždí pomyslný vlak.
Na preferencích Demokratické strany se přitom projevuje v nemalé míře nejen hodnocení vlády ale i nový směr, který straně udal již zmiňovaný Matteo Renzi. Pod jeho vedením odešlo mnoho představitelů levicového křídla, kteří se nyní pokouší o štěstí v novém hnutí Svobodní a Rovní. Renzimu tento odchod nikterak nevadí, byť tím přišel o nemalou část tradičního elektorátu. Předseda se totiž rozhodl stranu zcela přesměrovat.