Včera se ve Sněmovně nic nestalo

Patrik Eichler

Struktury nutí i byznysmeny dělat věci, které sami nechtějí. Minulou středu a toto úterý tak Andrej Babiš předstoupil před Sněmovnu, aby ji slovy Ústavy požádal o vyslovení důvěry. Důvěry, kterou sám nikdy neplánoval ani jen získávat.

Neberte programové prohlášení Babišovy vlády „vážněji než autoři samotní,“ varoval poslance minulou středu místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek. Sněmovna zrovna poprvé jednala o vyslovení důvěry vládě politického hnutí ANO a poslanci rozebírali jednotlivé body přepracovaného a doplňovaného textu. Olga Richterová za Piráty se ptala na rodinnou politiku, Jan Čižinský za lidovce se zajímal o státní správu, Jiří Valenta za komunisty se ptal na euro. Další poslanci a další poslankyně kladli otázky k dalším a dalším tématům.

Zaorálek se ve svém vystoupení snažil zdůraznit, že ve Sněmovně neprobíhá politická debata, ale její imitace. Že nejde o hlasování o důvěře vládě v pravém slova smyslu, protože nikdo od voleb o získání důvěry neusiloval. Že dokument, který poslanci komentují a chtějí doplnit nebo upravit, není ve skutečnosti programové prohlášení, protože ho ani Andrej Babiš ani jeho ministři nepovažují za závazné, což je ale nezbytná a základní vlastnost programového prohlášení.

Premiér bude muset opustit pracovní metodu lišky, která po kuřatech v kurníku chce, aby spolupracovali na své konzumaci. Foto CMA

Jako doklad Zaorálkových slov docela stačí, jak se ke svému programovému prohlášení zachoval sám Babišův tým. První verzi jsme si mohli přečíst před Vánoci. Po svátcích pak ti samí lidé svůj program přepsali. Předseda vlády sám avizoval, že ho bude doplňovat podle přání různých zájmových skupin, protože jim bude chtít (všem) vyhovět.

Sněmovna tak nakonec jednala o dokumentu zkráceném, upraveném a doplněném. A zejména rozeslaném na poslední chvíli. Hektičnost, nesoustavnost, stálé změny a obsahová nečitelnost jsou základními charakteristikami vládnutí politického hnutí ANO od počátku jeho existence.

A tak na jedné straně Andrej Babiš vyzobává programové body dalších stran jako rozinky z koláče — naposledy třeba bezplatné vlaky pro studenty a seniory. Brání se ale, aby se mu do vládnutí kdokoli pletl, přesněji řečeno aby se mu na vládě někdo zkušenější díval pod prsty.

„Já přece nebudu hlasovat pro nějaký text, protože mi tam někdo dal pasáž, která mi odpovídá,“ řekl minulý týden ve Sněmovně Lubomír Zaorálek. „Protože v praxi vlády je to tak, že nejenomže máte závazek, ale musíte mít schopnost kontrolovat, jakým způsobem se ten závazek naplňuje,“ dodal.

Odpovídá to tomu, co říkají opoziční poslanci, když vysvětlují, že s nimi o sestavování vlády nikdo nejedná. Politické hnutí ANO podle nich nemá žádné odborné týmy, se kterými by o obsahu politiky vůbec bylo možné jednat.

Pokud si dnes poslanci politického hnutí ANO stěžují, že s jejich stranou nechtějí další politici jednat, musejí se podívat především do vlastních řad. Skutečný podíl na moci nabídlo ANO zřejmě jen ODS. Nikde ve veřejné debatě ale nebylo vidět, že by vyjednavači ANO nabízeli dalším stranám programové ústupky jako pozvánku k vládní spolupráci.

Úterní hlasování tak ve Sněmovně nebylo koncem prvního pokusu o sestavení vlády. Andrej Babiš před časem převzal moc, teprve pomalu zjišťuje, jak se takový stát řídí, a do Sněmovny šel, protože by bylo hloupé (a kromě toho neústavní) na její jednání nepřijít.

Zda s někým začne o sestavení vlády opravdu jednat, teprve uvidíme. Nutně v té chvíli bude muset před politickými partnery alespoň předstírat, že s nimi hovoří jako rovný s rovným. Tématem budou na počátku muset být programové cíle. A předpokládaný premiér bude muset opustit pracovní metodu lišky, která po kuřatech v kurníku chce, aby spolupracovala na své konzumaci, zatímco ona jejich vajíčka prodává jako výsledek svého usilovného snění.