Každý den bych mohla s otevřenou pusou přihlížet, co dokáže moje roční dcera s chytrým telefonem či tabletem. Jak svižně svým maličkým prstíčkem běhá po obrazovce, obratně ťuká na místa, která reagují rozsvícením či pípnutím. Od chvíle, kdy z mého uzamčeného telefonu volala už třem různým lidem — neptejte se, jak to dokázala, já to neumím — se snažím držet mobil i tablet co nejvíce z jejího dosahu. Ale samozřejmě nejen proto. Hlodá ve mně svědomí: Nemůžu jí tím nějak uškodit?

Ve Spojených státech vychází kniha doktorky psychologie Jean Twengeové s názvem iGen: Why Today’s Super-Connected Kids Are Growing Up Less Rebellious, More Tolerant, Less Happy — and Completely Unprepared for Adulthood — and What That Means for the Rest of Us (iGenerace: Proč jsou dnešní super-propojené děti méně vzdorovité, tolerantnější, méně šťastné — a totálně nepřipravené na dospělost — a co to znamená pro  nás ostatní). Už teď se o ní vzrušeně diskutuje. Autorka zveřejnila úryvek z knihy v časopise The Atlantic, po čemž se stal hitem sociálních sítí, respektive rodičů, kteří jej sdíleli s komentářem: „Já to věděl/a!“. The Atlantic jej totiž opatřil štěpným titulkem: Zničily smartphony celou generaci?“

Teze, formulované v článku, vyvolaly také několik kritických a relativizujících reakcí z akademické obce i odjinud. Týkaly se převážně autorčiny výzkumné metody. Twengeová na ně dostala příležitost reagovat v rozhovoru pro Guardian. Soudím, že si poradila poměrně přesvědčivě.