Již dlouho tušená, ale mnohými rozporovaná skutečnost ohledně jednoho z nejnebezpečnějších důsledků zamoření oceánů plastovými odpadem — teze, že ryby polykají drobné kousky platů i aktivně a ne jen náhodou — získala konečně vědecké podložení. Postaral se o ně tematický experimentální výzkum, o němž informoval ve středu časopis britské Královské společnosti, ostrovní obdoby akademie věd.

Podstatou sklonu ryb plasty aktivně požírat je podle zjištění vědců fakt, že plast příslušným živočichům voní často jako jejich přirozená potrava. Drobná zrnka umělé hmoty se totiž v oceánech obalují organickým filmem, především řasami. Ryby je pak považují za poživatelné, a krmí se jimi.

Vědci ověřovali platnost svých hypotéz konkrétně na populacích divokých sardelí. Nezávisle na sobě jim nabízeli jak organickým povlakem pokryté umělohmotné mikročástice vylovené z moře, tak čisté kousky plastu. O čisté plasty sardele zájem neměly, na ty z moře reagovaly stejně, jako na svou běžnou potravu.

Skutečnost, že ryby se plastem nekrmí náhodou, nýbrž záměrně, je podle vědců mimořádně varovná.

„Jak plast pluje po mořské hladině, je v řádu dnů až týdnů je osídlen koloniemi drobných řas. Dřívější výzkum prokázal, že tyto řasy produkují dimethylsulfid, látku, podle které ryby a další mořští živočichové čichově rozpoznávají poživatelnou potravu. Náš výzkum dokládá, že plast může být pro ryby nebezpečnější, než se dříve myslelo. Pokud plast vypadá a voní stejně jako potrava, je pro ryby a další zvířata velmi obtížné rozpoznat, že se ve skutečnosti o potravu nejedná,“ upřesnil ekolog a vedoucí výzkumu Matthew Savoca pro list The Guardian.

Plastů v mořích přibývá

Problém znečištění moří plastovým odpadem je dle analytiků i vědců stále závažnější. Plasty se totiž nerozkládají, jen se rozpadají na mikroskopické částice, které pak prostupují takřka celý mořský ekosystém. Do moří navíc každoročně dále přibývají až statisíce tun plastových odpadků. Větší plastové zbytky byly v posledních letech nalezeny ve vnitřnostech mořských ptáků či velryb, které mohou nestravitelné kusy v jejich útrobách také zabít. Velmi malé kousky pak byly nalezeny v zažívacích orgánech i těch nejmladších ryb či měkkýšů.

Z útrob ryb se přitom plasty mohou dostat zase i do zažívacích traktů lidí. Skupina vědců z Francie a Malajsie identifikovala nedávno při jednom z tematických výzkumů hned šestatřicet drobných kusů plastu v tělech náhodného vzorku sto dvaceti sardelí, makrel, parmic a dalších běžně pojídaných ryb. Vědci varují, že plasty jako nylon či polystyrén na sebe v mořích mohou vázat toxické látky včetně těžkých kovů, a ohrožovat tak zdraví lidí i touto formou.

Snahy omezit znečištění moří plasty dosud příliš úspěšné nebyly. Mnoho se v západním světě diskutovalo o mikročásticích v kosmetických produktech, jejichž výroba byla již zakázána mimo jiné v USA i Velké Británii. Většina plastů v oceánech nicméně pochází z běžného odpadu, který se často do moře dostává nedopatřením. Řešení podle vědců spočívá jedině v přímých politických opatřeních, jako je zavádění záloh na plastové obaly či podpora nových forem umělé hmoty z organických materiálů, která by se snáze rozkládala.

Loňská studie nadace Ellen McArthurové propočítala, že budou-li současné trendy znečišťování a nadměrného rybolovu pokračovat, mohlo by být roku 2050 v mořích hmotnostně více plastů než ryb.

Další informace:

The Guardian Fish mistaking plastic debris in ocean for food, study finds

The Telegraph Fish eat plastic in the ocean because it smells like food, scientists dicover

New Scientist Fish eat bits of plastic because they think they smell good

Independent Plastic microparticles found in flesh of fish eaten by humans