Dvanáctiletá dívka z Pardubic byla revizory v roce 2007 třikrát přistižena při jízdě na černo. Jelikož se neprokázala platnou jízdenkou, vznikla ji povinnost zaplatit cenu jízdného včetně přirážky. Rok poté čelila třem žalobám na zaplacení dlužných částek. Jelikož byla nezletilá, tak ji v řízeních zastupovala její matka.

Celkově byla dívce platebními rozkazy, které vydal Okresní soud v Pardubicích, uložena povinnost zaplatit více než šestadvacet tisíc korun, včetně nákladů exekucí dokonce sedmapadesát. Matka, která nezletilou dívku zastupovala, však proti platebním rozkazům nepodala odpor.

Současně v mezidobí mezi jízdou na černo a vydáním napadených platebních příkazů byla dívka umístěna do dětského domova. Tam pak žila až do doby, kdy dosáhla zletilosti. Teprve tehdy se seznámila s předmětnými platebními příkazy a podala proti postupu soudu ústavní stížnost.

První senát Ústavního soudu pod vedením Kateřiny Šimáčkové z vyžádaných spisů zjistil, že se dívkou nebylo po celou dobu probíhajících řízení jednáno přímo, neboť byla nezletilá. Místo ní soudy jednaly s její matkou coby zákonnou zástupkyní. V nálezu Ústavní soud konstatoval, že nemá důvod nevěřit dívčině tvrzení, že se o existenci zmíněných platebních rozkazů dozvěděla až v roce 2014, kdy ji bylo umožněno nahlédnout do příslušných spisů.

Pokud jde o procesní stránku věci, tak se Ústavní soud vyjádřil, že bylo povinností okresního soudu — i vzhledem k tomu, že v době podání žalob na dívku probíhalo řízení o svěření do péče, jehož výsledkem bylo její umístění v dětském domově — spojit tři souběžně probíhající soudní řízení do jednoho.

Tím by uzpůsobit podmínky vedení sporu tak, aby dívce nevznikaly zbytečně vyšší náklady řízení. Dále Ústavní soud konstatoval, že obecné soudy by měly určovat výši odměny za zastupování advokátem s ohledem na princip proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů.

Úkolem obecných soudů je podle Ústavního soudu, aby v každé konkrétní věci posoudily, zda je u nezletilého dána způsobilost k uzavření smlouvy o přepravě osob, včetně jejich ujednání a důsledků vyplývajících z jejího porušení.

Ústavní soud konstatoval, že je třeba si klást otázku, zda si dítě ve věku dvanácti let může být vědomo následku spojeného s nezaplacením jízdného, tedy zda povinnost zaplatit přirážku k jízdnému, či dokonce hradit náklady řízení o zaplacení této částky, je přiměřená jeho vyspělosti.

V závěru nálezu Ústavního soud stojí, že i pokud obecné soudy dospějí k závěru, že nezletilé dítě bylo způsobilé uzavřít smlouvu o přepravě osob, musí se zabývat tím, zda takové dítě zavinilo porušení povinnosti zaplatit stanovené jízdné a zda si mohlo být vědomo důsledků jeho nezaplacení. Obecné soudy musejí při svém rozhodováním chránit zájem dítěte, aby do dospělosti nevstupovalo se závazky, jež mohou mít rdousící efekt.

Ústavní soud proto ve svém nálezu konstatoval, že obecné soudy porušily základní práva dívky na spravedlivý proces, na ochranu vlastnictví a na zvláštní ochranu dětí a mladistvých a zrušil platební příkazy vydané Okresním soudem v Pardubicích.