Asociace pro rozvoj kulturního a památkového dědictví České republiky zaslala pražskému radnímu pro kulturu Janu Wolfovi výzvu k odvolání ředitelky Galerie Hlavního města Prahy Magdaleny Juříkové. Důvodem je její souhlas s cestou malířského cyklu Alfonse Muchy Slovanská epopej do Japonska, kde má být vystaven po dobu tří měsíců v tokijském Národním uměleckém centru.

Následně má dílo putovat do uměleckých galerií v Číně a možná i do Jižní Koreje a do Ameriky — dohromady by tak mohla Slovanská epopej strávit na „turné“ přibližně dva roky. Podle viceprezidenta Asociace pro rozvoj kulturního a památkového dědictví Martina J. Kadrmana se ředitelka Galerie Hlavního města Prahy svým postojem k přesunu Slovanské epopeje do zahraničí „profiluje ve výstavnictví čistě expanzivně, nepečuje řádně s erudicí o svěřenou kulturní památku, zamlčuje skutečnosti a nerespektuje daná odborná doporučení“.

Kadrman mimo jiné kritizuje, že Juříková během svého působení nevydala pokyn k restaurátorskému průzkumu cyklu a stav díla tak nebyl před transportem důkladně posouzen. Restaurátor, který se o dílo stará, přitom o provedení průzkumu několikrát žádal, pokaždé mu však z finančních důvodů vedení Galerie hlavního města Prahy žádost zamítlo.

Místo toho z iniciativy ministerstva kultury stav díla letos v listopadu zkoumal malíř a restaurátor Michal Tomek. I to však Asociace pro rozvoj kulturního a památkového dědictví považuje za nedostatečné — Tomek totiž strávil prohlížením dvaceti velkoformátových obrazů, jejichž rozměry dohromady čítají téměř 640 metrů čtverečních, pouhé tři hodiny a jím následně vypracovaný záznam o prohlídce má pouhých jednadvacet řádků.

Asociace se ve svém stanovisku opírá také o rozhodnutí Rady Hlavního města Prahy z dubna roku 1936, v němž se tehdy „zásadně usnesla, že obrazy Epopeje nebudou nikomu na výstavy zapůjčovány, ježto vzhledem k „své technice“ a obrovským rozměrům velmi za transportu trpí“. Právě malířská technika je přitom jedním z argumentů zastánců převozu epopeje do zahraničí. Podle ředitelky galerie Magdaleny Juříkové jsou díky ní plátna zvláště odolná. Pro deník Metro ředitelka galerie uvedla, že Mucha záměrně „namaloval obrazy technikou, která takové zacházení hravě snáší a sám dílo považoval za svého druhu učebnici dějin Slovanstva a počítal s jejich častým transportem“.

Odolná plátna, jež si malíř pro vytvoření Slovanské epopeje zvolil, se užívala třeba k výrobě lodních plachet. Svým posuzováním techniky se však Juříková dle Kadrmana „vměšuje do kompetence odborníků mimo svůj vystudovaný obor“.

Asociace se tedy obrátila s žádostí o odvolání ředitelky na odpovědného člena Rady hlavního města Prahy Jana Wolfa. Ten se ředitelky ovšem v minulosti v dané věci zastával. Obrazy byly podle jeho dřívějšího výroku citovaného médii „vytvořeny pro výstavní účely, aby reprezentovaly Prahu a Českou republiku“.

Výzva podepsaná Martinem J. Kadrmanem tak pravděpodobně stejně jako předcházející aktivity Asociace, tedy například elekronická petice za záchranu Slovanské epopeje či opakované dopisy magistrátu a ministerstvu kultury, na osud malířského cyklu ani ředitelky Galerie hlavního města Prahy nebude mít reálný vliv. Obrazy mají do Japonska putovat už tento týden.

Protestuje i starosta Moravského Krumlova

Neshody přitom přetrvávají i ohledně vlastnictví celého cyklu. Vloni podal jeden z malířových potomků John Mucha, který je rovněž odpůrcem turné, na město Praha žalobu, protože dle něj nedodrželo podmínky z Muchovy závěti. V ní autor vyjadřuje vůli cyklus Praze věnovat, ale pouze pokud bude vystavený ve speciálním pavilonu, který město za takovým účelem vybuduje. Podmínka tedy podle Johna Muchy a některých dalších kritiků nebyla umístěním Epopeje do Veletržního paláce naplněna.

Mezi lety 1950 a 2011 se obrazy vystavovaly na zámku v Moravském Krumlově. Z něj byly po bouřlivých protestech moravskokrumlovské veřejnosti v roce 2012 převezeny do Veletržního paláce v Praze, údajně kvůli nevyhovujícímu stavu zámku.

Podle starosty Moravského Krumlova Tomáše Třetiny (TOP 09) za tím však stálo spíše politické rozhodnutí postavené na zájmu o prestiž a zisk spojený s vystavováním monumentálního Muchova díla. Ty Praha potřebuje méně než pětadvacetitisícový Krumlov.

Tomáš Třetina dnes poslal otevřený dopis ministrovi kultury Danielu Hermanovi, v němž žádá o zrušení plánu vyvézt dílo i do Číny, jejíž galerie podle něj neposkytují tak profesionální a vyhovující podmínky jako galerie japonské. V čínských výstavních prostorách „je špatná vlhkost a teplota. Od dob vzniku jsou v plátnech plísně, které nyní spí. Když se změní prostředí, které nebude kvalitní, hrozí, že houby začnou růst a plátna se zničí," citovala Třetinu ČTK.

Mluvčí ministerstva kultury Simona Cigánková uvedla, že Hermanův úřad zatím o tom, zda povolí cestu epopeje do Číny definitivně nerozhodl. „Slovanská epopej se po výstavě v Japonsku bude vracet zpět. K žádosti vlastníka o povolení vývozu této kulturní památky do Číny lze sdělit v současné době to, že podmínky pro možný vývoz do Číny ještě nejsou zcela ověřené,“ citovala Cigánkovou ČTK. Podle mluvčí odborníci z památkové sekce věc posuzují s „nejvyšší mírou zodpovědnosti a s maximální profesionalitou“.

Nejistý ale zůstává osud epopeje i po jejím návratu do České republiky — Praha uvažuje, že dodrží podmínku z Muchovy závěti a postaví požadovaný speciální pavilon. Městská část Praha 3 už dokonce zahájila veřejnou sbírku na vystavění takového výstavního prostoru na vrchu Vítkov.

Slovanskou epopej přitom po celou dobu její existence provázejí i skeptické ohlasy. Josef Čapek už krátce po dokončení cyklu veřejně vyjádřil pochybnost, zda Slovanská epopej vůbec stojí za to, aby ji Praha jako dar přijala a starala se o ni. A Jan Šícha v DR nedávno napsal: „Slovanská epopej je zkrátka součástí národoveckého obludária. Potenciální společenská nebezpečnost této velkoplošné kmenové agitky tu existuje. Otevřená společnost má veřejný zájem na tom, aby se věci jako epopej vystavovaly v kontextech a působily jako historická informace. Ne jako chrám pro jedno společenství krve.“