Kdo tu nechce lepší výběr daní

Michal Berg

Ministr financí Andrej Babiš se staví odmítavě k návrhům opatření, která by na evropské úrovni omezila daňové optimalizace, tedy v praxi vyhýbání se daním. Opět tak hraje do ruky velkým firmám.

Začátek roku přinesl i začátek jedné z nejzásadnějších roztržek mezi Bohuslavem Sobotkou a Andrejem Babišem. Ministr financí Babiš se v tuto chvíli staví odmítavě k návrhům evropské směrnice o společném konsolidovaném základu daně (CCCTB). Odpor proti tomuto zásadnímu celoevropskému nástroji pro boj s daňovými úniky je v zásadním rozporu se snahou Andreje Babiše o lepší výběr daní. Nelze se ubránit dojmu, že zatímco na malé živnostníky si se svým EET troufl, velké nadnárodní firmy chce nechat plavat.

Jak nadnárodní firmy optimalizují daně

Existuje několik hlavních způsobů optimalizace daní, a tedy vyhýbání se jejich placení v prostředí nadnárodních firem. Všechny směřují k tomu, aby se zisky firem přesouvaly do zemí, které mají nižší firemní daně z příjmu, a aby si firmy v zemích s vyšším zdaněním snižovaly daňový základ.

Takzvaná eroze daňového základu (tax base erosion) je založena na tom, že různé země mají různá daňová pravidla. O tom, kolik firma zaplatí na daních, často ale nerozhoduje jen to, jak je v dané zemi vysoká daňová sazba, ale zejména to, z jaké částky se daň počítá. Tato částka se nazývá daňový základ a firma si jej spočítá zjednodušeně tak, že od svých příjmů odečte své výdaje. Zatímco příjmy jsou víceméně jasné, podmínky pro to, co si firmy mohou započítat do výdajů, se v jednotlivých zemích EU liší.

Jedním ze způsobů snižování daňového základu jsou například nepotřebné půjčky a další finanční operace mezi spřízněnými osobami za vysokých úrokových sazeb. Pobočka v zemi s vyššími daněmi si „virtuálně“ půjčuje od pobočky v zemi s nižšími daněmi. Úroky, které potom za tyto půjčky platí, si započítá do nákladů a snižuje tak svůj daňový základ, tedy částku, ze které se počítá daň. Naopak pobočka v zemi s nízkými daněmi vydělá na tom, že příjmy z úroků zdaní nižší částkou.

Omezit tyto transakce je možné tím, že směrnice stanoví, jaké maximální úroky může firma do svého daňového základu započítat, například v poměru k jejímu zisku. Pokud by úroky, které firma na základě těchto virtuálních půjček platí, nebyly daňově uznatelné, takové přesouvání by se jí nijak nevyplatilo.

Druhým kanálem snižování daňového základu je přesun nehmotných statků nebo intelektuálního vlastnictví (v podobě firemní značky, know-how či výsledků výzkumu) do poboček s nižším zdaněním. Pobočky v zemích s vyššími daněmi potom za užití těchto statků platí licenční poplatky, čímž si snižují svoji daňovou povinnost. Na druhé straně, tedy v zemi, kam poplatky směřují, jsou obvykle daně nízké, pokud vůbec nějaké.

Sem se vyplatí převést zisky. Kypr, jedna ze zemí s pověstí evropského daňového ráje. Foto goodfreephotos.com

Podobně je to s rozlišnými pravidly pro odpisy nebo pro daňovou uznatelnost nákladů na výzkum a vývoj. Způsobů, jak přesouvat zisky nebo snižovat daňový základ, je samozřejmě mnohem více, všechny ale využívají toho, že každá země EU má svůj vlastní daňový systém a mezi nimi existují díry, které firmy zneužívají k obcházení daňových povinností.

Odlišnosti daňových pravidel ale představují nevýhody i pro ty nadnárodní firmy, které chtějí podnikat férově. Pro pobočku v každé ze zemí musí vytvářet odlišné postupy, které respektují místní daňová pravidla. Odhaduje se, že jen v EU musí firmy vynaložit ročně cca 700 milionů eur na sladění administrativních, právních a účetních překážek mezi jednotlivými zeměmi, ve kterých podnikají.

Nástroje na zlepšení systému

Evropská komise přišla s návrhy, které se snaží ve dvou krocích přinést zásadní zlepšení celého systému a zalepit díry, které v něm existují. Prvním krokem je zavést opatření pro takzvaný „jednotný daňový základ“, který představuje zkratka CCTB (Common corporate tax base). O dva až tři roky později by měl následovat „konsolidovaný jednotný daňový základ“, tedy CCCTB (Common consolidated corporate tax base).

První fáze si klade za cíl sjednotit pravidla pro výpočet daňového základu v zemích EU. Je třeba uvést, že návrhy se mají týkat pouze firem s obratem nad 750 milionů eur. Cílem není jen přinést do systému více transparentnosti, ale také podpořit lepší fungování jednotného trhu. Ten je ostatně důvodem, ze kterého Evropská komise odvozuje svoji kompetenci zasahovat do oblasti daní, které jsou jinak ve výlučné pravomoci členských států.

Pro firmy by kromě snížení administrativních nákladů mohlo být atraktivní také velmi intenzivní zaměření na výzkum a vývoj. Z daní si budou moci odepsat výzkumné investice ve výrazně vyšší míře než nyní. Sjednocení by se vztahovalo také na pravidla, kterými se určuje, jak může firma převést ztrátu z jednoho roku do druhého.

Druhý stupeň, tedy konsolidace (CCCTB) potom znamená přijmout taková pravidla, která zajistí, aby rozdělení zisku v rámci skupiny podniků korespondovalo s ekonomickou podstatou jejich vykonávaných aktivit. Nebude tedy možné, aby firmy zisky z jedněch zemí koncentrovaly do druhých, kde je nižší daňové zatížení, ale kde vlastně třeba vůbec nepůsobí, nemají zde výrobní kapacity nebo zákazníky.

V kostce by konsolidace měla fungovat tak, že firma spočítá zisky a ztráty dohromady za všechny své dceřiné společnosti a celkové příjmy se rozdělí do jednotlivých zemí podle toho, jak které části skutečně přispěly k celkovému výkonu skupiny. V těchto zemích si je pak firma zdaní místní sazbou daně z příjmu. Cílem je brát do úvahy zejména to, ve které zemi vznikly konkrétní příjmy, a také to, ve které zemi má firma zaměstnance nebo hmotná aktiva. Naopak výrazně by se měl snížit vliv nehmotných aktiv, protože ty je možné jednoduše přesouvat.

Tato konsolidace je výhodná nejen pro boj s daňovými úniky, ale opět i pro férové firmy. Pokud totiž nyní mají v jedné zemi zisk a ve druhé ztrátu, nemohou si ji započítat do celkového výkonu skupiny. Konsolidovaný daňový základ jim to umožní.

O kolik přicházíme

Odhadované zvýšení příjmů pro Českou republiku po zavedení CCCTB vypočítaly Danuše Nerudová a Veronika Solilová z Mendelovy univerzity v Brně v rámci projektu FairTax. Povinná implementace v celé EU by v České republice vedla ke zvýšení výnosů daně z příjmů právnických osob o 3,39 procenta, tedy zhruba o 4,1 miliardy korun.

Dobrovolná implementace (bez účasti České republiky), která představovala také jednu z variant zavedení CCCTB, by v závislosti na jednotlivých parametrech vedla k poklesu daně z příjmů právnických osob o 0,20 až 13,17 procenta. Pro pořádek dodejme, že umožnění přeshraničního zápočtu ztrát by pak vedlo k mírnému poklesu daně z příjmů právnických osob o 0,78 procenta.

Z tohoto výpočtu vyplývá, že pro daňové příjmy Česko republiky by CCCTB znamenalo přínos. Je ale potřeba vzít do úvahy i další aspekty. Zlepšení fungování jednotného trhu a férovější prostředí totiž pomůže i menším firmám. Na ty pravidla CCCTB nedosáhnou, ale zlepší se jejich konkurenční postavení na trhu. Nyní se totiž odhaduje, že nadnárodní společnosti, využívající agresivní daňovou optimalizaci, podléhají v průměru o 3,5 procenta nižší daňové sazbě než firmy, které se takto nechovají. Místní výrobce nábytku tak bude mít lepší pozici než nadnárodní řetězec IKEA, který optimalizuje, seč může.

CCCTB čeká ještě složitá diskuse, protože zatímco země jako Česká republika na ní mohou jen získat, zalepení děr v systému neprospívá zemím jako Nizozemí, Lucembursko, Irsko nebo Kypr s pověstí evropských daňových rájů. Ty budou samozřejmě klást mnohem větší odpor a je tedy logické, aby se Česká republika jasně postavila na stranu těch zemí, které se staví proti daňovým únikům. Pokud se při diskusi o otázkách EU často šermuje „českými zájmy“, zde máme konkrétní příklad situace, kdy je návrh Evropské komise v souladu se zájmy českých daňových poplatníků.

Samozřejmě nevíme, jak moc je tento krok v zájmu holdingu Agrofert, který působí v osmnácti zemích světa. Nicméně od Andreje Babiše je to v krátké době už druhý krok, kterým prospívá velkým nadnárodním firmám. Nejprve ve vládě neprosadil, aby měli občané přístup k informacím o konečných vlastnících jednotlivých firem, nyní odmítá, aby měly firmy sjednocená pravidla pro výpočet daňového základu.

Přebytek loňského státního rozpočtu, o kterém se na začátku ledna vedla hypertrofovaná diskuse ve všech médiích, je jednorázová věc. Příští rok bude vše zase úplně jinak. Podoba opatření proti daňovým rájům však ovlivní naši ekonomiku, ale i ekonomiku celé EU, na mnoho let dopředu. I proto by měl být spor mezi Babišem a Sobotkou ústředním tématem veřejné diskuse a premiér by z něj měl vyjít jako vítěz.

    Diskuse
    January 17, 2017 v 15.39
    Poctivá snaha EU o reformu, nebo pouze falešná snaha EU vypadat lidsky?
    Fakticky k výzkumu: Hlavní problém vidím v neprůhlednosti našeho moderního světa. Nemáme data o firmách, nemáme potřebná čísla, kromě pár lidí kdesi nahoře v bankách nerozumíme tomu, proč třeba ve Švýcarsku dostane pokladní v hypermarketu nástupní plat 120 tisíc Kč a u nás řešíme, zda to má být 16 nebo 20 tisíc (přičemž Albert dává nástupní mzdu ještě stále kolem 12–13 tisíc Kč…). Ostatně víme, že právě ve Švýcarsku má sídlo BIS, tedy "banka bank", která účtuje mezinárodní platby.

    V Listopadu 1989 (již před 27 lety!) jsme zapomněli, že kapitalismus je o kapitálu a zkušenostech s velmi tvrdým byznysem a celý slavný Západ se na zrušení Železné opony díval jako na obrovskou ekonomickou (obchodní) příležitost. Západ nás nemá nějak "lidsky" rád, Západ nám nefandí. Všechny země se dnes v prvé řadě tvrdě pragmaticky starají o své ekonomické cash flow.

    To, co v textu nikdo neřeší, přitom je to zcela prvořadé, je DŮVOD, čili MOTIVACE, p r o č by měly jednotlivé státy dobrovolně přistupovat na toto omezení, protože (shodneme se na tom?), ty země, které by šly touto cestou jednotného způsobu danění jako první, přece budou finálně méně konkurenceschopné. Ano, budou si moci udělat čárku z etiky, ale možná nakonec zkrachují ekonomicky. Protože přesně toto přece byl problém celého východního bloku před rokem 1989. Řada věcí zde fungovala lidštěji (viz zdravotnictví, mj. i na Kubě má solidní úroveň), ale právě proto i s menším ekonomickým výkonem.

    Západ Východ tzv. "uzbrojil", "my" jsme prohráli ekonomickou válku a proto jsme se dnes stali (tedy země bývalého východního bloku) ekonomickou kolonií Západu. – Toto je ekonomický fakt.

    Západ u nás investoval svůj kapitál a dnes od nás vybírá dividendu, čehož si už (po 27 letech) všimla i Česká televize. Toto ale je podstata kapitalismu. A Česká republika patří ke vzorným koloniím, z žádné jiné východní země netečou tak vysoké dividendy (na osobu), jako z ČR. (Tuším, že jen Irsko je v Evropě srovnatelné...)

    A to je přesně i důvod, proč toto ministr financí ČR Babiš, strážce státní pokladny, odmítl, protože Babiš opravdu není idealista, ale zkušený ekonom, praktik.

    Pokud jsme chtěli být idealisty, měli jsme si zde ponechat skanzen socialismu a ten postupnými reformami upravovat, neměli jsme chtít volný trh bez omezení.

    Též je dobré sledovat cestu peněz. Vše výše uvedené je výsledkem grantu EU pod číslem 649439, koordinátorem projektu, který nyní běží na 11 univerzitách, je prof. Åsa Gunnarsson ze švédské Umeå University:

    »The Fair Tax project is funded by the European Union’s Horizon 2020 research and innovation programme 2014–2018, grant agreement No FairTax 649439.«

    V současné době tedy běží zde:

    FairTax partners

    1. (Coordinator) Åsa Gunnarsson, Umeå University Sweden
    2. Lotta Björklund Larsen, Linköping University Sweden
    3. Benedicte Brögger, Handelshöyskolen BI Norway
    4. Karen Boll, Copenhagen Business School Denmark
    5. Ann Mumford, King’s College London UK
    6. Lynne Oates, University of Exeter UK
    7. Emer Mulligan, National University of Ireland, Galway Ireland
    8. Margit Schratzenstaller, WIFO Austria
    9. Dana Nerudová, Mendel University Czech Republic
    10. Kathleen Lahey, Queen’s University at Kingston Canada
    11. Leonel Cesarino Pessôa, Getulio Vargas Foundation Law School Brazil

    * * *

    Evropská unie je projekt o kterém se vede nejedna diskuse. Část kritiků současné podoby Evropské unie se shoduje na tom, že společná Evropa je krásný projekt, ale tato podoba EU je z řady faktických důvodů (zejména absence plné demokracie při řízení EU) tragicky špatný omyl. Současně chybí impulzy, které by tuto podobu EU jasně ukončily, chybí impulzy, které by dokázaly postavit novou EU na lepších základech (obecně: i v ČR chybí adekvátní diskuzní prostor, čas zatím nepřeje hlubšímu dialogu na téma "jak udělat EU skutečně funkční", ani ČT se k roli potřebného moderátora této diskuse nezná.)

    Obávám se, že tyto ušlechtilé (zdá se) projekty jednak nemají šanci na realizaci (protože jdou proti podstatě kapitalismu, tedy proti vyšším ziskům, zde dobrovolnost směrem k etice nehledejme a vinu Babišovi neklaďme!), ale hlavně jsou jen součástí masivní k o u ř o v é clony, kdy se zejména mladší a tedy méně zkušená část ekonomické populace bude zase o cosi déle domnívat, že tato podoba EU je dobrá a stojí za to jí pomáhat a snažit se o reformy v rámci této její podoby.

    – Což je tragická chyba. Tato podoba EU musí být zrušena. Pak musí být o podobě EU nová celoevropská diskuse "zdola", kddy nebude nikdo tlačen do kouta, a teprve pak může být nová podoba EU naplněna. I když... Možná i toto je pouze utopické přání..., kdo ví, co lze vyřešit jaksi "za pochodu".

    A také nezapomínejme, že právě tato podoba EU (!) poskytla na výzkum finanční prostředky. Tím pádem zase o cosi déle bude existovat zdání, že tato podoba EU je dobrý počin a má smysl se o cosi snažit.

    * * *

    A ještě prosím autora textu o informaci, jak velký finanční obnos z grantu připadl na naši Českou republiku, tedy na Brno. Údaje se mi nepodařilo dohledat. Děkuji za dohledání tétp podstatné informace.