Deník Referendum Domov

Osobně se domnívám, že prezident (jakožto i ostatní političtí zástupci) je ve svobodné společnosti zbytečný a lidé jsou schopni spravovat si své záležitosti sami, a to lépe a efektivněji. Nemluvě o absurdnosti představy, že jeden člověk může reprezentovat deset milionů občanů.

Přesto mi přijde debata o možném nástupci Miloše Zemana zajímavá. Tím více, že horkým kandidátem na tento post je textař Michal Horáček, jehož postoje jsou zploštěle (dez)interpretovány tu „zemanovci“, tu „havlisty“.

Jistota patří smrti
S Michalem Horáčkem jsem se setkal v březnu 2015, kdy jsem si přivydělával jako moderátor literárních besed. Povídali jsme si zejména o jeho aktuální knize Habitus hazardního hráče, ale debata se stočila i k politice. Pravicovými médii tehdy hýbalo zděšení nad vítězstvím „radikálně levicové“ Syrizy v řeckých volbách a jeden by si i myslel, že zombie laciného antikomunismu opět vstává z hrobu.

„Opravdu si myslíte, že by si Syriza tváří v tvář finančním trhům dovolila dělat levicovou politiku?“ zeptal jsem se svého hosta a Michal Horáček byl dotazem poněkud zaskočen. Bylo evidentní, že nad řeckým tématem takto dosud nepřemýšlel a skutečně věřil, že ostrůvek socialismu v podmínkách neoliberální hegemonie je reálnou hrozbou dneška. I přes nesčetná varování politologů se nakonec mé předpoklady formulované v jednom z článků naplnily.

I přes rozdílnost našich politických názorů byla debata s Michalem Horáčkem přátelská, vtipná a intelektuální. O jeho výtečnou knihu byl zájem (ostatně koho by napadlo přepracovat svou doktorskou práci na beletrii?) a Horáček sklidil zasloužený potlesk.

Je vůbec možné najít prezidenta, který dokáže pochopit zkušenosti těch nejchudších? Foto ceskatelevize.cz

Přesto si nemyslím, že Horáček může na Hradě představovat nějakou alternativu, která by mohla změnit současný politický marasmus či alespoň zásadně ovlivnit veřejnou debatu. Uvědomme si, že Horáček patří mezi milionářskou elitu; je tedy zřejmé, že minimálně posledních dvacet let neřešil, zda na konci měsíce vyjde s platem. Snad jen takoví lidé pak mohou formulovat při diskusi o minulém režimu teze (Idnes, listopad 2014): „A k čemu vůbec jistoty? Jistota patří smrti. Život svobodného člověka se skládá z nesčetných nejistot a právě to je na něm nejkrásnější.“

Je toto prezident pro zemi, kde se stále víc lidí propadá do chudoby, role odborů slábne a počet exekucí neustále narůstá? Může takový člověk pochopit obyčejné pracující balancující s minimální mzdou na hranici chudoby? A je vůbec možné takového prezidenta najít?

Michal Horáček by byl nepochybně prezident morální a noblesní. Nicméně zcela odtržený od zájmů a potřeb neprivilegovaných. Karel Schwarzenberg v bledě modrém.