Jihlavský festival: pražské kafe a Prior pod plachtou

Jihlavský festival dokumentárního filmu je i kulturním střetem mezi starousedlíky a návštěvníky z vzdělanějších vrstev velkých měst. Jeho hlavní paradox se s každým ročníkem spíš prohlubuje: festival roste, ale Jihlava nikoli.

Píše se rok 2007 a já poprvé v životě vyrážím zhlédnout dokument na jihlavském festivalu dokumentárního filmu. Učitel literatury nám dal za úkol vidět aspoň pět dokumentů a o jednom z nich napsat esej. Máme za sebou ani ne druhý měsíc prvního ročníku na gymnáziu a tak většině popisků filmů moc nerozumíme a rozhodujeme se tedy intuitivně, podle názvu nebo podle délky.

Mnozí tak získali první zkušenost s experimentálními filmy (ty jsou často nejkratší), u kterých je často velmi těžké odhadnout zamýšlené sdělení, a zřejmě už nikdy znova na festival nepřišli. Můj první film byl o polských pracovnících ve Velké Británii a ukazoval, že cesta za štěstím na západ pro mnohé znamená každodenní boj o přežití a nuzné pracovní podmínky. A tak jsem se stala každoroční návštěvnicí festivalu a každý rok se snažila aspoň na pár dní, nebo třeba i jen na jeden den (a jeden večírek) dorazit, i když to znamenalo přejet celou republiku.

Festival bezpochyby posílil (ve mně možná spíš zcela založil) patriotskou hrdost na své rodné město, kterou jinak příliš nepociťuji. Jihlava je město někdejší hokejové slávy, piva Ježek (které většinou moc lidem nechutná) a s jedním z největších náměstí v České republice – uprostřed něhož se však tyčí obchodní dům Prior ze 70. let, kterému většina lidí nemůže přijít na chuť.

A nemůže mu přijít na chuť ani ředitel jihlavského festivalu Marek Hovorka. Zřejmě i proto byla v jednom z předchozích ročníků celá stavba zakryta plachtou, což jistě bylo součástí proměn veřejných prostor po celé Jihlavě souvisejících s festivalem, ale také se tím podařilo Prior schovat, aby nerušil a nestrašil návštěvníky a návštěvnice, kteří si přijeli do města užít dokumenty.

Je logické, že město se při takové události určitým způsobem promění, děje se to všem festivalovým městům včetně Uherského Hradiště či Karlových Varů. A v případě Jihlavy se to zpravidla týká zajímavých objektů a nekonvenčních realizací v ulicích, které by se tu mimo festivalový rámec jen těžko objevily. Na druhou stranu mě tento rok dostihl pocit, že toto přetváření Jihlavy tak, aby „vyhovovala potřebám festivalu a jeho návštěvnic a návštěvníků“, je poněkud symptomatické.

Už nedokážu říct, jak dlouho to je, co byl naposled provozován celodenní a celonoční pop-up bar v prostorách šatny Domu kultury a odborů, tedy epicentra festivalu, nějakým jihlavským podnikem. Je to místo, kde začíná a končí den mnoha lidí. Ráno je potřeba dát si dobré kafe, večer nějaký alkohol. Skutečně v Jihlavě aktuálně není nikdo, kdo by tento režim nedovedl obstarat? Skutečně musíme importovat pobočku populární kavárny z Prahy?

Marně se snažím vymyslet, jaká je přidaná hodnota oproti jihlavským podnikům – atmosféru udělají prostory samotné a roztrhaná trička, jaká měl letos personál, by si jistě zvládli obléct i místní. A troufám si tvrdit, že dobrou kávu dovedou připravit i jihlavské kavárny, pokud by snad někoho napadlo, že to v Jihlavě nikdo neumí.

Město se místním na několik dní odcizí, je přeplněné, nedostačuje ubytovacími, stravovacími kapacitami, kavárny a hospody trpí, protože často nejsou na takový nápor připravené. Foto dokument-festival.cz

Na festival každoročně jezdím i proto, abych viděla všechny staré známé. Když se potkáme v kině Dukla, odkud je výhled na gymnázium, zavzpomínáme na staré časy ve škole. Když jsme v DKO, vrací se nám zážitky z tanečních a maturitních plesů, které jsme v prostorách budovy skoro všichni absolvovali.

Letos jsem měla pocit, že většina známých byla spíše z Prahy či Brna, kde jsem trávila poslední roky. Může to být samozřejmě mým selektivním vnímáním, ale jako by Jihlavanek a Jihlavanů mezi návštěvníky ubývalo. Mnozí lidé dokonce z města úplně mizí, aby měli klid, většině ostatních (rozuměj ne-hisptrů, ne-intelektuálů) se tam prostě nechce a důvodů může být mnoho. Město se jim na několik dní odcizí, je přeplněné, nedostačuje ubytovacími, stravovacími kapacitami, kavárny a hospody trpí, protože často nejsou na takový nápor připravené (a někdy ho ani nevítají).

Každý rok je toho víc a víc, každý rok vznikne další promítací místo, které v průběhu roku takto nikdo nevyužívá (proč?), více stížností občanů na narušování nočního klidu, více prodaných akreditací, více lidí sedících při projekcích na schodech, více vyčerpaných dobrovolnic a dobrovolníků a taky více nářků, že město málo přispívá, že rozpočet je omezený.

A pak je konec a všecko se sbalí a všichni se vrátí do Prahy a nechají Jihlavu Jihlavou. Opuštěnou, vyždímanou, nudnou, aby zase za rok přijeli a říkali, že kapacity nestačí a peněz je málo a chtějí růst, ale nemají kam. A v tom je možná kámen úrazu. Festival roste, ale město ne. A vzájemná symbióza nefunguje, protože nejde o to Jihlavu zapojit, ale být v ní, využít ji, a co nefunguje doplnit nebo zakrýt a pak odjet.

Často zaznívá, že se podařilo vybudovat z malého studentského projektu filmovou událost evropské úrovně. Každý rok se do soutěží hlásí víc a víc filmů a mnoho filmů upozorňuje na společenské problémy, sociální témata, specifické lidské osudy a politické události.

Přála bych si, aby se na Jihlavu pohlédlo také jednou z těchto optik: to, že na „periferii“ přijede na pár dní v roce „centrum“, jí nepomůže ani ji neučiní lepším místem. Pokud však Jihlavu zapojíme a budeme respektovat její jedinečnost, zlepší se i její výsledky. Stačilo by jen hledat kulturní a sociální přesah v nejbližším okolí nacpaných kinosálů.

A co si myslíte vy? Diskuse (5 příspěvků)

Sn_mek_004

Jakub Vaníček - redaktor, Modlíkov

týden poté Pondělí, 7.Listopadu 2016, 08:54:19

Je to vlastně taková dočasná kolonizace města. Jsem za ni rád, neb žiju nedaleko Jihlavy a hustý kulturní program - co do náročnosti - včetně příležitosti setkání s přáteli z těch několika učiní událost. A to i přesto, že jeho jakási "nepatřičnost" je vidět na každém rohu. Poslouchám to každý rok: lidé mi říkají, že jejich město se naplnilo podivnými lidmi. Jiní si stěžují, že hospody praskají ve švech; ale jsou i takoví, kteří se po festivalu těžko vrací ke každodenní realitě jednoho nevýznamného krajského města. Pochybuju, že jej funkčně propojíte se světem velkého města a kyselých káv.

Tomáš Tožička - Praha

Pořád tomu nerozumím Pondělí, 7.Listopadu 2016, 10:07:44

Autorka dobře popsala problém, který je pro mě záhadou. Ukázková akce na podporu turistiky a místního rozvoje, pro kterou město ani kraj nemuselo nic moc udělat, je vlastně tak trochu nevítaná.

Nechápu hospodské, kterým vadí, že jim tam chodí lidé - každý rok ve stejnou dobu, a nejsou schopni zajistit více míst - což skutečně není tak složité.

Nechápu město, které není schopné zajistit další občerstvení ve městě - třeba jako nějaké další "městské slavnosti." Nechápu, proč nejsou déle otevřena muzea a třeba i noční prohlídky katakomb. A nechápu, proč se kraj té super cílové skupině nesnaží během festivalu nabídnout další turistické atrakce, kam by mohli jet během roku.

No a nechápu, stejně jako autorka, proč služby v max. míře nezajišťují místní - aby to bylo levnější a aby vznikla nějaká lokální provázanost a tolik požadované "spoluvlastnictví".

Je to takový český Kocourkov. Chceme rozvoj, chceme turistiku, chceme více peněz, jen nechceme vůbec nic měnit a dělat něco navíc.

Petrasek Milan - penzista

Já chápu znechucení a omrzelost místních tvářívtvář mase cizinců, Pondělí, 7.Listopadu 2016, 22:14:56

kteří se přijeli pobavit do jejich domovského prostředí způsobem, který je domorodcům cizí.
Co platí pro Benátky - kde nejen v období různých masových alotrií domorodci prchají na venkov a příjemnou obsluhu nelze očekávat ani v kafi Florian, natož od cizích pracovních sil v přeplněných hospodách - je nutno očekávat i v Jihlavě.
Dnes v epoše masových akcí to není pro domorodce jen tak si vyvzdorovat suverenitu a respekt své jedinečnost, a spolu se vstřícnými chápajícími kulturními migranty vytvořit snesitelně disharmonických souzvuk.
Když i Benátčané dnes úpí.
Z cizinců po staletí šaramantně tyjící ........bych dodal.

Tomáš Tožička - Praha

Pane Petrásku, Úterý, 8.Listopadu 2016, 10:28:7

při vší úctě k Jihlavě a festivalu, přece jen to nejsou Benátky...

Spousta lidí samozřejmě nechce ve městě houfy turistů, ale ani festival neudělá z Jihlavy Malou stranu, kde se nevejdete na chodník celý rok. A pokud se kraji Vysočina nelíbí turismus, pak nechápu, proč ve své strategii rozvoje pořád nabádají k dalšímu rozšiřování turistických nabídek a samozřejmě k čerpání dotací.

Byl jsem v Nikaragujské Grenadě na mezinárodním festivalu poezie. Grenada je o trochu větší než Jihlava, násobně chudší a na festival přijíždí mnohem více lidí z celého světa. A Grenada to perfektně zvládá a je na to hrdá. Jestli on ten problém nebude jinde...

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Alena Zemančíková Úterý, 8.Listopadu 2016, 13:25:12

zde psala něco trochu podobného o festivalu v Hronově
http://denikreferendum.cz/clanek/23493-ci-byl-letosni-jiraskuv-hronov

Hronov je ovšem skoro 10 krát menší než Jihlava. Pře pár lety jsem byl v Třeboni v době Anifilmu a zdálo se mi, že město je s tím festivalem sžité dobře. Ťřeboň je o něco málo větší než Hronov, na turisty jsou tam ovšem zvyklí. V Blatné jsem zase byl v době konání mezinárodní klavírní školy a zdálo se mi, že to také funguje výborně.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.