Tři sychravé dny na Tykačově zbytečné elektrárně

Mluvčí iniciativy Zastavme Chvaletice, „Pardubák“ Robert Hrdina, přibližuje své tři dny protestu na chladicí věži chvaletické elektrárny. Dohnal jej tam přístup úřadů, které, namísto aby hájily zdraví občanů, pomáhají uhlobaronům.

Před dvěma dny jsem po více než šedesáti hodinách slezl z chladicí věže kondenzační elektrárny ve Chvaleticích. Jde o zařízení, která je zhruba o deset let starší než já. Česká republika vyváží čtyřikrát více elektrické energie, než se v Chvaleticích vůbec vyrobí. ČEZ elektrárnu původně sliboval odstavit v roce 2020. Její noví vlastníci, uhlobaroni Pavel Tykač a Jan Dienstl, se rozhodli její provoz prodloužit nejméně do roku 2030. To mi bude pomalu táhnout na padesátku. Rozhodl jsem se jim v tom zabránit. Díkybohu nejsem sám.

Úřady – konkrétně ministerstvo průmyslu a obchodu a krajský úřad Pardubického kraje – oběma výtečníkům ochotně pomohly. Ministerstvo průmyslu a obchodu vydalo stavební povolení k přestavbě elektrárny poté, co ministerstvo životního prostředí spolu s úředníky Pardubického kraje vyhodnotilo investici za tři miliardy v rozporu se zákonem jako takzvaný podlimitní záměr. Elegantně se tak zcela vyhnuli posouzení vlivů na životní prostředí.

Zde se sluší připomenout, že tímto postupem zároveň znemožnili lidem, jejichž životní prostředí záměr významně ovlivní, aby se k věci mohli vyjádřit či se o ní alespoň oficiálně dozvědět. Sám hejtman Pardubického kraje Martin Netolický mi na osobní schůzce přiznal, že o tom, že se má prodlužovat životnost největšího zdroje znečištění v Pardubickém kraji, se dozvěděl až z mého emailu, který jsem mu poslal letos v květnu.

Tykačova Severní energetická v současnosti tvrdí novinářům, že prodlužování životnosti elektrárny vlastně vadí jen pár aktivistům. To je mimořádně půvabné – lidem totiž těžko může vadit něco, o čem nemají tušení. Naše obsazení chladicí věže to snad pomohlo změnit.

Na elektrárnu jsme nelezli z rozmařilosti nebo touhy po adrenalinu. Dovedu si představit mnohem příjemnější program, než třídenní pobyt na šedesát centimetrů širokém ochozu sto metrů nad zemí v podzimním nečase. Jenže jinak to prostě nešlo. Blogy, články v novinách, osobní jednání s hejtmanem ani demonstrace před krajským úřadem totiž dosud ke zlomení ostentativního nezájmu politiků o zdraví občanů kraje a k nápravě nezákonného postupu úředníků nestačily.

Ministerstvo průmyslu a obchodu vydalo stavební povolení k přestavbě elektrárny poté, co ministerstvo životního prostředí spolu s úředníky Pardubického kraje vyhodnotilo investici za tři miliardy v rozporu se zákonem jako takzvaný podlimitní záměr. Elegantně se tak zcela vyhnuli posouzení vlivů na životní prostředí. Foto Will Rose

Do elektrárny jsme vnikli brzy ráno, ještě za tmy. Přelezli jsme pomocí žebříků betonový plot s ostnatým drátem. Následoval fyzicky celkem náročný výstup, kdy jsme v jedenácti lidech vytahali po stometrovém žebříku cca šest set kilogramů vybavení: transparenty, věci na spaní, plachty, jídlo a vodu, lezecký materiál, fotovoltaický panel na nabíjení baterií…

Na počasí jsme moc štěstí neměli, první odpoledne a noc strávenou na věži pršelo. Přestalo až druhý den odpoledne, teploty ale klesaly a vítr začal být velmi nepříjemný. Pohybovat se nahoře nebylo v jedenácti lidech úplně snadné. Ochoz – betonové koryto šedesát centimetrů široké. Okolo zavěšené vybavení a batohy. Kolegové připravovali živé vysílání, kotvili transparentu nebo spali na zemi. „Můžu se protáhnout? Excuse me? Díky.“ Všude navíc hluboké louže kyselé vody, která nemá moc kam odtéct.

Na chladicí věži nejsou žádné kotevní body, na které by se mohli lezci bezpečně zavěsit. Pomocí akumulátorové vrtačky jsme tedy do betonu zavrtali kotvy umělé. Severní energetická se toho dnes chytá jako příležitosti, jak udělat ze „škod způsobených aktivisty“ na chladicí věži téma dne.

Mně osobně při představě, že by několik osm milimetrů širokých děr vyvrtaných do masivní železobetonové konstrukce – samozřejmě mimo její armování – mohlo ohrozit její statiku či životnost, trochu cukají koutky. Zvlášť, když si vzpomenu na osm metrů širokou díru, kterou před časem do pláště věže vyrazil sám vlastník elektrárny za účelem zaústění nového kouřovodu.

Nicméně pokud nějaká škoda skutečně vznikla, v souladu se zásadami občanské neposlušnosti ji uhradíme.

Po skončení akce a obligátní návštěvě místní policejní stanice se od přátel z Greenpeace dozvídám novinku. Hejtman jim na setkání s novináři prozradil, že Severní energetická v nejbližší době hodlá požádat o povolení rekonstrukce a prodloužení provozu i druhé poloviny elektrárny. Dosud vydaná povolení se totiž týkala jen poloviny bloků.

Jsem naštvaný, ale ne překvapený. Předpokládám, že krajští politici ani úředníci naše zdraví a klima chránit opět nebudou. Ale tentokrát to tak snadné mít nebudou. Už od začátku jim totiž budeme koukat pod prsty.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.