Marek Wollner a jeho redakční kolegové z České televize ukázali v pořadu Reportéři ČT české veřejnosti před týdnem, vlastně už podruhé, jak renomovaní vědečtí pracovníci a neurologové profesorka (a navíc senátorka ČSSD) Eva Syková, Aleš Homola a někdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar využívali lidského strachu ze smrti a lidské naděje, jež umírá poslední. Z nemocných nad hrobem a z jejich příbuzných neoprávněně ždímali po 150 tisících za zařazení nebo dokonce jen za neurčitý příslib zařazení do pokusného léčebného programu kultivace kmenových buněk, zamýšleného pro terapii dosud smrtelné nemoci — amyotrofické laterální sklerózy. Loni na ni zemřel Stanislav Gross.

Trestněprávní odpovědnost takového vydírání je zřejmá. Zatímco Česká akademie věd, česká vláda i ministerstvo zdravotnictví se při řešení důsledků tohoto odhalení přece jen chovají jako instituce demokratického právního státu, nebylo zatím zveřejněno — a považuju to za chybu — že se státní zastupitelství věcí Evy Sykové a jejích společníků zabývá a prověřuje ji jako podezření z trestných činů proti majetku, proti svobodě či dalších trestných činů, například úplatkářství.

Aby bylo jasno, nevolám po tom, aby Syková a Bojar byli vsazeni do žaláře, volám po dodržování zásady legality, že stát musí stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozvěděl. Navazuje v této zemi na čtvrtý artikul pražský — že smrtedlní hřiechové musejí být od těch, kdož k tomu světský ouřad mají, kaženi, tedy trestáni. A zda to byl trestný čin a pokud ano, jaký, musí státní zastupitelství posoudit. Asi se tam nikdo nezeptal, zda se tam tím zabývají, státní zastupitelství nemusí ovšem sponte sua prozrazovat své postupy.

Aféra Evy Sykové zapadá do dnešního rozšířeného kultu strachu. Vždyť také hlavní český propagátor kultury strachu, tedy jeho ospravedlnitelnosti a správnosti, prezident republiky Miloš Zeman se Sykové okamžitě zastal — s argumentem, že to je přece významná vědkyně a „my“ máme být tolerantní. Zeman zde zásady této kultury či spíše kultu propojuje s povinným respektem k autoritě a s autoritářstvím. To se v krajní poloze může projevit jako eichmannovská poslušnost vůči příkazům, třeba i zločinným. Co pamatuju, tedy od své politické dospělosti začátkem šedesátých let, nikdy se v této zemi neprosazovaly tak xenofobní, národovecké a nedemokratické postoje a nevytvářela se tak reakční atmosféra jako se o to nyní zasazuje Miloš Zeman.

Co říká ústava

„Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“