Českou republiku trápí nedostatek zdravotních sester. Pokud se na tom nic urychleně nezmění, bude to vzhledem ke stárnutí populace velký problém.

Jako důvod jejich nedostatku uvádějí Týden i Český rozhlas nízké platové ohodnocení nebo fyzicky či psychicky namáhavou práci. Asociace vysokoškolských vzdělavatelů nelékařských zdravotnických profesí v České republice letos dokonce vydala tiskovou zprávu, která se týká změny struktury vzdělávání sester a poukazuje na to, že změna vzdělávání současný stav nevyřeší.

Když si však člověk projde výše zmíněné články a tiskovou zprávu, nemůže si nevšimnout, že o zdravotních sestrách se tam hovoří téměř výlučně jako o ženách — ať už v situaci, kdy je parafrázován ministr zdravotnictví či v prostém vyjádření autora.

Příznačná je také fotografie u přetisknuté tiskové zprávy, kde se na čtenáře usmívá devět sester, přičemž osm z nich se zdá být ženami.

Není nedostatek sester mimo jiné způsoben tím, že média i samy zdravotnické asociace implicitně předpokládají, že se jedná o ženskou práci, a nikdo se tento narativ nepokouší změnit?

Na to jsem se na třetím běhu Akademie sociální demokracie zeptala ředitele kolínské nemocnice Petra Chudomela, který nám na akademii přednesl svůj příspěvek o zdravotnických systémech. Odpovědí mi bylo, že realita je taková, že mezi sestrami převažují ženy, což je způsobeno tím, že společnost vidí v ženě pečující osobu.

Převaha žen ve zdravotnictví se ovšem netýká jen sesterské profese, ale i té lékařské. Muži jsou přitom údajně potřeba v takových oborech, jako je chirurgie.

Kdyby zdravotní sestry nevykonávaly fyzicky namáhavou práci, asi by se mohlo zdát odůvodnitelné, že tuto profesi vykonává víc žen než například profesi zednickou. Pokud ale média explicitně uvádějí, že zdravotní sestry opouštějí svoji práci kvůli tomuto problému, je jasné, že fyzické námaze se tyto zaměstnankyně nevyhnou.

Je tedy na místě otázka, proč se muži poptávají v oborech, jakými jsou chirurgie nebo ortopedie, ale u zdravotních sester nikoliv…

Zdravotní sestry nejsou jedinou stereotypně ženskou skupinou ve zdravotnictví. Vzpomeňme třeba dentální hygienu, jejíž studijní obor na vyšších odborných a vysokých školách se u nás nazývá doslova „Dentální hygienistka“. Proč k výkonu takového povolání potřebuje člověk být ženou, mi zůstává záhadou…

Co zdravotnické obory považují za problém, jiné obory neřeší. Spolužačka z gymnázia studuje veterinární lékařství a veterinární hygienu, kde je také převaha žen, nicméně nikoho netrápí, že tyto studentky jednou budou operovat několikasetkilové živočichy.

Jiná kamarádka pracuje jako plazmová fyzička. V laboratoři si sama nosí těžké náčiní. Co by se stalo, kdyby najednou začaly převažovat žen i ve fyzice?

Proč tedy společnost necílí i na ne-ženy, aby zvážily kariéru zdravotní sestry? Můžeme jistě řešit platové ohodnocení a náročnost povolání — a určitě by se to řešit mělo. Dokud však budeme dávat najevo, že na tuto práci se hodí jen jedno pohlaví, dostatku zdravotních sester se nejspíš nikdy nedočkáme.