Internet bez regulací neexistuje

Internet není neposkvrněným prostorem, v němž se svobodně sdílejí všechny informace. Podřízení regulace online hazardu ministerstvu financí, které reguluje i všechny ostatní formy hazardu, není ničím nemorálním. Křik Pirátů je hysterický.

Podle Pirátů, Seznamu, Lupy a řady lidí, kteří přes pirátské streamové weby sledují Teorii velkého třesku, hrozí internetu cenzura. Tu má rozpoutat sněmovnou čerstvě schválený zákon o hazardních hrách.

Úředníci ministerstva financí mají získat pravomoc k tomu, aby sestavovali černou listinu internetových stránek, které poskytují v České republice nelegální formy online sázkových her a následně po poskytovatelích internetu vymáhat jejich blokování.

Kritikům zákona vadí, že o tom, jaké internetové stránky se na seznamu ocitnou, bude rozhodovat ministerstvo. To je totiž řízeno ministrem a ministr je politik. A cenzura je cenzurou právě tehdy, když o tom, co se smí a co nesmí říkat či psát, rozhoduje právě politik.

Ministerstvo dostává podle Pirátů do ruky nebezpečný nástroj, který v budoucnu může být zneužit i proti jiným, hazardu prostým stránkám. Piráti také říkají, že obecně nic nenamítají proti regulaci hazardu. Ta by ale prý měla být ve virtuálním prostředí svěřena buďto soudu, nebo speciálnímu regulátorovi, který by měl být politicky nezávislý.

Cenzura a cenzura
Pirátsko-geekskému odporu upřímně řečeno nerozumím. Samozřejmě, že cenzura je nepřípustná. Co přesně ale myslíme cenzurou? Je jakákoli regulace jakékoli informace projevem cenzury? Je cenzurou už jen moderování veřejné debaty? A je internet exkluzívním prostorem, který by měl mít svá vlastní pravidla lišící se od pravidel zbytku veřejného prostoru? Pokud kritikové zákona odpoví na všechny tři otázky kladně, vyvstává tím totiž řada nejasností:

Tou první je samotná povaha fungování internetu. Představa, že internet je neposkvrněným či zcela svobodným prostorem, ve kterém se svobodně sdílejí všechny informace, je nesprávná. Obsah internetu není regulován pouze zlovolnými vládami s autoritářskými choutkami – je přeci regulován a tříděn už internetovým prohlížečem a vyhledávači, které ho „indexují“.

Google nebo Seznam obsah webu indexují, tedy jinak řečeno určují, jaké výsledky vyhledávání se zobrazí jako první, které se ve vyhledávání zobrazí na straně 86 a které se mu nezobrazí vůbec. Téhle neviditelné části internetu se říká „hluboký web“ (deep web). Ten obsahuje nepřeberné množství obsahu, který tvoří například heslem chráněné databáze, stránky se skriptovaným obsahem či stránky obsahující multimediální obsah, prostě všechno, co není vyhledávač schopen zpracovat. Velikost hlubokého webu je těžké měřit, ale podle různých odhadů může obsahovat zhruba 450–550krát více informací, než indexovaná a běžnému uživateli přístupná část internetu.

Drtivá většina těchto dat plní technickou roli. Jejich nezobrazování uživatelům žádnou újmu nepůsobí. Součástí hlubokého webu je ale i takzvaný „temný web“. Na něm si vyměňují informace političtí disidenti, obchoduje se tu se zbraněmi nebo prodávají drogy.

Za součást darknetu lze označit i stránky, které byly vyhledávači záměrně odstraněny z výsledků vyhledávání, protože například šířily obsah chráněný autorskými právy. Specifickou kategorií jsou pak internetové stránky a služby, jejichž zobrazení je třeba omezeno na určitý region. A takhle by se dalo pokračovat ještě dlouho.

Virtuální Koniáši
Internet tedy není panenskou zemí čistých informací, ale je sám na jejich selekci postaven. Ať už jde o technické opatření zajišťující fungování webu, záměrné skrývání či preferování obsahu, se selekcí informací bez vědomého souhlasu uživatele se v různé podobě setkáváme prakticky při každém kliknutí.

Když Facebook na základě nikým nekontrolovaného úsudku admina smaže stránku, která porušuje jeho vlastní pravidla (jakkoli jsou v mnoha ohledech vágní a rozhodně nemají sílu zákona), jedná se o akt, který se cenzuře blíží mnohem více, než blokování online citrónků. Přesto se nevzmáhá vlna odporu proti cenzurním zásahům Googlu nebo poskytovatelů obsahu.

Představa, že internet je zcela svobodným prostorem, ve kterém se svobodně sdílejí všechny informace, je nesprávná. Jeho obsah přitom není regulován jen vládami. Foto lodzpost.com

Piráti kopírují neoliberální model uvažování, ve kterém je veřejnému sektoru maximálně znemožněna intervence do veřejného prostoru, zatímco soukromý sektor může provádět intervence téměř libovolné.

Na internetu platí právo silnějšího, s jedinou výjimkou, kdy by tím silnějším měl být stát. Protože co je soukromé, to je nedotknutelné, a co je veřejné, to by mělo být v maximální možné míře potlačeno a nejlépe nahrazeno soukromým.

Jak už bylo řečeno v úvodu, pokud má být podle Pirátů internet regulován, pak jen speciálně k tomu vytvořeným regulátorem nebo soudem, tedy orgány oddělenými od výkonné moci. Opět se nabízí otázka, proč by tomu tak mělo být. Může zajistit internetový regulátor, že regulace bude nezávislá na mocenských zájmech a tlacích?

Podívejme se tedy na to, jak se v podobné roli osvědčily regulační úřady jiných odvětví. Můžeme začít třeba u Energetického regulačního úřadu a pokusu o prosazení nových tarifů pro výpočet ceny elektřiny. I Rada České televize je po celou svou existenci zářivým příkladem regulátora, který nepodléhá mocenským tlakům. Spekulovat o tom, zda je průměrný český soudce na rozdíl od státního úředníka nepodplatitelný a nezávislý můžeme třeba se soudcem Berkou.

Kdo smí regulovat
Jestliže má být regulace online hazardu podřízena ministerstvu financí, které reguluje i všechny ostatní formy hazardu, nejedná se o nic nemorálního či odsouzeníhodného. Ministerstvo financí konečně není samo o sobě výsostně politickým orgánem, ale profesionální byrokratickou institucí, která by měla být vůči politickým zásahům do svého fungování imunní.

Jistě, česká veřejná správa je všechno, jen ne dokonalá. I argumentace profesionálním úřednickým aparátem může působit naivně. Přesto však ministerstvo podléhá demokratické kontrole – na rozdíl od subjektů, které internet „cenzurují“ už dnes a které se nezodpovídají nikomu.

Pokud bude proces regulace internetového hazardu transparentní a pod kontrolou veřejnosti a pokud se bude zaměřovat pouze na předmět své regulace, je zcela legitimní a může jej uskutečňovat i ministerstvo financí.

Neznamená to přitom, že zákon je dokonalý. Především z hlediska praktických dopadů pro malé poskytovatele internetu je jeho současná podoba krajně problematická a zaslouží si úpravy. A taky je tu darknet, do kterého se zdatnější uživatel internetu stejně dostane.

Přesto přese všechno zní křik o začátku cenzury internetu až příliš hystericky.

A co si myslíte vy? Diskuse (10 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

eh, tohle je práce na celý víkend Pátek, 22.Dubna 2016, 11:07:11

Sepsat tolik omylů do jednoho článku.. Bohužel DR co vím neumí vytáhnout starší diskusní příspěvky. kde jsem většinu těch věcí podrobně vyvracel.

Ale jádro je, že vás nikdo nenutí používat Facebook nebo Google, ani netrestá za jejich nepoužívání. To je rozdíl třeba od Velkého Firewallu nebo DRM obsahu, za jejichž obcházení vám hrozí vězení.

Doplňte si vzdělání: https://www.eff.org/cyberspace-independence

Samozřejmě, že to na první pohled působí jako neoliberální (nebo spíše libertariánský) argument; ale to jen do chvíle, než se zamyslíte a uvědomíte si, proč je libertariánství problematické. Protože v reálném světě, narozdíl od Internetu, existuje jen omezené množství věcí, a probíhají nevratné procesy. Je jen jedna planeta Země, a jen jeden Perský záliv, a v něm jen omezené množství ropy. Ale na Internetu můžete mít Facebooků a Googlů kolik chcete, třeba tisíce.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Pátek, 22.Dubna 2016, 12:22:34

Tu ideovou příbuznost mezi fundamentalisty absolutní internetové svobody a mezi neoliberalismem už před léty (ve svých lepších časech) konstatoval i J. Keller.

Tito Absolutně Svobodomyslní se sice napohled staví proti systému; ale fakticky jenom potud, pokud je tímto systémem stát. Ale své základní životní principy a hodnoty sdílejí plně s (neo)liberalismem, který je konec konců reálnou materiální základnou právě tohoto státu.

Tito piráti se tedy dostávají do nemálo schizofrenního postavení: bojují proti tomu, co zároveň ze svého nejhlubšího přesvědčení vzývají a podporují.

Tak nějak to připomíná houf divokých, nespoutaných bojovníků, kteří vzývají boha války - ale pak protestují, když tento bůh jim ustanoví náčelníka, který po nich vyžaduje alespoň základní disciplinu. To je pro ně hned aktem "zotročení". Mimochodem, právě z tohoto důvodů svého času staří Germáni svrhli a zavraždili Arminia, svého osvoboditele od nadvlády Římanů.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Však taky, pane Samohýle, Pátek, 22.Dubna 2016, 13:07:16

veškerá regulace, která už je nebo ještě bude uzákoněna, se netýká jednoho konkrétního Facebooku nebo Googlu, ale všech těch tisíců Facebooků a Googlů, které zmiňujete.

Lenka Vytlačilová - metrolog

Naše státní spáva? Pátek, 22.Dubna 2016, 15:48:48

Vyprávěl známý, jak podal 50 prakticky identických žádostí na úřad.
40ti vyhověno, 10 zamítnuto.
Záviselo na tom, komu náhodou padla žádost do rukou.

Martin Profant - Praha 7

Josefovi Poláčkovi Pátek, 22.Dubna 2016, 15:59:32

Ono v této kauze nejde o libertiánskou záměnu svobody s libovůli. Jde o o to, že se úředník ministerstva může rozhodnout a odříznout prakticky jakékoli stránky. Nebo přesněji: má tuto pravomoc, technický by to mohlo být složitější. Samozřejmě, je možná obrana, ve správním řízení a před soudem. Tedy v lepším případě náprava do roku, v realističtější na sv. Dyndy.

Podle tvrzení důvodové zprávy má ten zákon pomocí států, aby si vybral svůj podíl z byznysu s gamblerství. Vskutku úctyhodný záměr, za který láme pan Bartošek ve šrankách svůj dřevec, ale budiž, i Ježíš pobyl s výběrčími daní. Jenomže pokud něco z argumentů těch protestujících organizací působí přesvědčivě, pak právě vysvětlováni, proč bude takové opatření velmi málo účinné.
Jinými slovy, další zákon MF podle zásady: Dobře to neumí, tak to děláme blbě, ale hlučně, abyste viděli, že makáme.

Bohužel se tak kompromitující regulace, které internet opravdu nezbytně potřebuje. Například síťovà neutralita.

Ivo Horák - Praha 3

Starý dobrý Internet Pátek, 22.Dubna 2016, 16:21:13

Náhlý start Pirátů nebyl doprovázen nějakým mým velkým očekáváním, čehož konstatováním nechci ovšem vyloučit pozitivní efek jejich působení někdy v budoucnu. Stěží lze někomu v politice zazlívat, že přišel s parciální myšlenkou, jež se ujala. Nevelký zájem o politiku ze strany mladých voličů, jejich nechuť volit "staré strany" a jejich předpoklady pro získání lepšího postavení v reálném světě přes svět klikací postavily "pirátskou šalupu".
Výše zmíněná historie zanechala ovšem stopu na dnešních Pirátech a jejich názorech. Počínaje jejich názvem, který může začít za čas působit jako bezvětří, až po onu autorem článku dobře vystiženou věrnost reálnému internetu jejich počátků.
(Nemyslím to pejorativně, ale nepřipomíná to i příběh komunistů?).
Free Internet v ideologicky obhajované konzervativní verzi se bude ovšem měnit, podobně jako se mění třeba konzervativní Británie. Jako může lpění na starém přeměnit třeba viktoriánské fasády Londýna ve vertikály ze skla a oceli, obhajoba starých pravidel (či jejich nedostatku), může také v případě Internetu vést k jeho šokující přeměně v kolbiště mocných, v prostředí, kde se slušnost, vstřícná komunikace a potřebná sebeorganizace stanou popelkou.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Svévole úředníků? Sobota, 23.Dubna 2016, 13:33:34

Samozřejmě není zcela možno vyloučit, že by tu a tam došlo k nějakému přehmatu.

Jenže: za prvé, protože i na naprostou bezzávadnost fungování policie se nemůžeme také stoprocentně spolehnout, proto ještě asi nezrušíme policii jako takovou.

A za druhé: je dost obtížné si představit, jak by bylo možno si internetové stránky věnující se hazardu si "splést" s nějakými jinými, se zcela nevinným obsahem.

- Předpokládám ovšem, že by byly zachovány příslušné kontrolní respektive obranné mechanismy, včetně případně soudní žaloby.

Martin Profant - Praha 7

Josefovi Poláčkovi Sobota, 23.Dubna 2016, 17:11:35

Za prvé: Ten zákon tu není od toho, aby zakazoval hazard. Ale zajišťoval, že bude hazard zdaněn. Proto je absurdn mluvit o vinném či nevinném obsahu.
Za druhé: Policii jsme sice nezrušili, ale o závažném omezení práv občana policie rozhodnout nemůže. Pro uvalení vazby či domovní prohlídku potřebuje rozhodnutí soudu.

Kontrolní mechanismy ve smyslu správního řádu zákon de facto vyřadil (odvolával byste se k minnisterstvu proti rozhodnutí ministerstva), soudní odpovídají těm té roční lhůtě, kterou jsem už zmiňoval.

Představte si, že by úředník zakázal vydávání křížovkářského časopisu, protože se správně vyluštěné tajemky slosovávají a výherce dostane pět tisíc KČ. Z hlediska správní úvahy by to shledal jako hazard. Po roce by soud dal za pravdu majiteli časopisu a zákaz zrušil, mezitím by ovšem časopis zkrachoval. Bez náhrady, protože správní akt byl bezchybný.

Pokud Vám to přijde absurdní, tak si zkuste přečíst ten diskutovaný zákon a uvidíte, že jde právě o takovou možnost. Jen bez papírového tisku. Vůči tomu by to totiž u našich zákonodárců neprošlo.

Lenka Vytlačilová - metrolog

U státní správy nejde nutně o svévoli, ale nekompetentnost Sobota, 23.Dubna 2016, 17:31:7

Ten případ, který jsem jmenovala - to nebyly žádosti o stavební povolení, to bylo něco velmi jednoduchého.

Koupil jsem firmu, převeďte práva z A na B..., zaneste do rejstříku...

Nekompetentnost plyne z toho, že se holt i ta úředničina nějakou dobu učí, ale veliká číst lidí odchází ze státní správy právě v tom okamžiku, kdy začíná tušit, jak se věci dělají.

On ten úřednický plat je přece jenom vyšší než podpora v nezaměstnanosti, takže se tu práci vyplatí vzít, než se najde něco lepšího, ale na stálo?

Jeden z mých kolegů dává rád k lepšímu, jak se chtěl dostat z maloměsta za prací do Prahy.
Nabídli mu 15 000 za předpokladu, že si zvýší kvalifikaci a to v době, kdy měl na maloměstě 60 000.

Lenka Vytlačilová - metrolog

Zákon o zákazu vulgárních výrazů Sobota, 23.Dubna 2016, 19:34:1

Rusko přijalo (tuším předloni) za souhlasu široké veřejnosti zákon, který trestá používání vulgárních výrazů.

Podle zákona se trestá použití vulgarismů během veřejného projevu, na divadelní scéně, ve filmu... pokutou.

Výše pokuty se odvíjí od toho, jestli s jedná o osobu
soukromou
veřejně známou osobnost
právnickou osobu


Výsledkem zákona je to, že pokud se na diskuzním fóru objeví odkaz na relevantní materiál, který sám o sobě není vulgární, ale je na odkazované stránce vulgárně komentován, odkaz bude vymazán.

Přidat odkaz na video z nějaké demonstrace nejde z téhož důvodu. Vždy se najde někdo, kdo použije některý z cenzorovaných výrazů

Takže souhlasím s panem Samohýlem, mohlo by se mi lehce stát, že najdu stránku svého oblíbeného fóra zablokovanou, neboť někdo losuje nějaké ceny a nebo si z téhož důvodu nebudu moci předplatit svůj oblíbený britský časopis.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.