Podle Pirátů, Seznamu, Lupy a řady lidí, kteří přes pirátské streamové weby sledují Teorii velkého třesku, hrozí internetu cenzura. Tu má rozpoutat sněmovnou čerstvě schválený zákon o hazardních hrách.

Úředníci ministerstva financí mají získat pravomoc k tomu, aby sestavovali černou listinu internetových stránek, které poskytují v České republice nelegální formy online sázkových her a následně po poskytovatelích internetu vymáhat jejich blokování.

Kritikům zákona vadí, že o tom, jaké internetové stránky se na seznamu ocitnou, bude rozhodovat ministerstvo. To je totiž řízeno ministrem a ministr je politik. A cenzura je cenzurou právě tehdy, když o tom, co se smí a co nesmí říkat či psát, rozhoduje právě politik.

Ministerstvo dostává podle Pirátů do ruky nebezpečný nástroj, který v budoucnu může být zneužit i proti jiným, hazardu prostým stránkám. Piráti také říkají, že obecně nic nenamítají proti regulaci hazardu. Ta by ale prý měla být ve virtuálním prostředí svěřena buďto soudu, nebo speciálnímu regulátorovi, který by měl být politicky nezávislý.

Cenzura a cenzura

Pirátsko-geekskému odporu upřímně řečeno nerozumím. Samozřejmě, že cenzura je nepřípustná. Co přesně ale myslíme cenzurou? Je jakákoli regulace jakékoli informace projevem cenzury? Je cenzurou už jen moderování veřejné debaty? A je internet exkluzívním prostorem, který by měl mít svá vlastní pravidla lišící se od pravidel zbytku veřejného prostoru? Pokud kritikové zákona odpoví na všechny tři otázky kladně, vyvstává tím totiž řada nejasností:

Tou první je samotná povaha fungování internetu. Představa, že internet je neposkvrněným či zcela svobodným prostorem, ve kterém se svobodně sdílejí všechny informace, je nesprávná. Obsah internetu není regulován pouze zlovolnými vládami s autoritářskými choutkami — je přeci regulován a tříděn už internetovým prohlížečem a vyhledávači, které ho „indexují“.