Kalousek na barikádách

Miroslav Kalousek jako ministr financí kdysi nemusel dobývat Hrad, stačilo zaklepat na dveře vedlejší premiérovy kanceláře ve Strakově akademii. Přesto až teď stojí v čele demonstrace se vztyčeným tibetským praporem.

Návštěva hlavy jedné ze tří (možná ze dvou) nejmocnějších zemí na světě, je rozhodně významná příležitost. Nikdo neříká, že je potřeba se se zástupci takového státu plácat po ramenou a pokorně k nim vzhlížet. Stěží lze ale přehlížet význam dané země i možnosti, které mohou z případné spolupráce plynout.

Když se zasním, představím si státníky, kteří s čínským hostem slušně, věcně a sebevědomě jednají, zdůrazní ochotu s Čínou ekonomicky i politicky spolupracovat (ostatně tak, jako to už dávno před námi udělaly Spojené státy nebo Evropská unie), ale zároveň zdůrazní, že spolupráce neznamená prodat se za pofidérní šminku. Nebudou partnera mentorsky poučovat, jak se má doma chovat, ale vysvětlí, že spolupracovat chceme jen s těmi, kdo dodržují západoevropské standardy práce a lidské důstojnosti. Konec snění.

Místo toho se nám dostalo vpravdě pitoreskní podívané. Prezident republiky předvádí rektální estrády, během nichž neváhá v cizí televizi hanit vlastní zemi a prohlašovat, že podléháme vlivu Spojených států a Evropské unie (i kdyby to byla nakrásně pravda, nic takového do cizího média žádný soudný politik odpovědný za svou zemi nevypustí).

Přední český samozvaný sinolog Jaroslav Tvrdík nám zdobí Prahu záplavou prvomájových fanglí a vítacích billboardů a mluvčí Hradu Jiří Ovčáček v duchu nejlepších normalizačních žvástů Jaroslava Kojzara hovoří o fašizujících Čecháčcích. Vše doplňují úderky nájemných čínských stafážistů, kteří neváhají zbít kohokoli s tibetskou vlajkou v ruce.

Možná si myslíte, že už hlouběji klesnout nelze, jenže chyba lávky. V každém správném cirkuse chodí klauni po dvou, aby – pro pobavení obecenstva – mohli kopat jeden druhého do zadnice. Věren tomuto pravidlu rozhodl se vzít Hrad ztečí i Miroslav Kalousek s tibetskou zástavou v ruce.

Miroslav Kalousek jako ministr financí kdysi nemusel dobývat Hrad, stačilo zaklepat na dveře vedlejší premiérovy kanceláře ve Strakově akademii. Foto Facebook TOP 09

Ano, ten samý Miroslav Kalousek, přední muž Nečasovy vlády, jež pohrdavě hovořila o „falešném dalajlámismu“ a „módních teoriích“, které hází klacky pod nohy rozvoji našeho obchodu s Čínou. Miroslav Kalousek jako ministr financí tehdy nemusel dobývat Hrad, stačilo zaklepat na dveře vedlejší premiérovy kanceláře ve Strakově akademii.

Soudě podle reakcí veřejnosti stále existuje mnoho těch, kdo pod rezivějícím nátěrem rudé čínské vlajky nevidí velmi flexibilní autoritářský kapitalismus. Kapitalismus, v němž se práva a životní podmínky zaměstnanců limitně blíží nule a v němž státní aparát slouží především jako disciplinátor obyvatel, aby jednotlivé (v čínském případě polostátní) korporace mohly vyrábět za minimální náklady.

Pod heslem „naše práce je pro korporace příliš drahá“ se přitom předchozí pravicové vlády snažily implementovat politiku, která by si s tou čínskou v ničem nezadala: omezování odborů a práv zaměstnanců, nucená práce a ponižující karty pro nezaměstnané, zmrzačení důchodového systému a převedení významné části odpovědnosti za nemohoucí na jejich rodiny, ve všem už došli čínští soudruzi dál.

Včera jsme tak mohli být svědky bizarní podívané, kdy Miroslav Kalousek s Karlem Schwarzenbergem či Martin Bursík s Kateřinou Jacques brojili v ulicích právě proti té formě kapitalismu bez zábran, ke které se nás tady snažili - naštěstí jen adekvátně svým schopnostem - sedm let přiblížit. Inu, kabaret Česko.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Aleš Morbicer - Ostrava

Čtvrtek, 31.Března 2016, 18:31:47

Naprostý souhlas s tím, že z české strany to byla dokonalá fraška, člověk je někdy rád, že je čeština světu nesrozumitelná...

Pokud jde o část článku věnovaná Číně, je to spíš taková vypulírovaná "figura", která ovšem se skutečnou situací v nepředstavitelně dynamicky a komplexně rostoucí Číně nemá moc společného.
J. Kampfner v knize Freedom for Sale z roku 2010 dokládá, že samotní Číňané jsou velice spokojeni s politickou situací v zemi.
Města volí komunisty. Dobrovolně.

Dušan Radovanovic - Praha

Čtvrtek, 31.Března 2016, 19:49:14

No tam je dost zásadní ten rok vydání, byť i tak bych dost pochyboval o té veliké spokojenosti. Od roku 2010 se ovšem rozmohly stávky a protesty po celé zemi, jejichž počet narůstá raketovým tempem. Zároveň se chystá největší vlna propouštění, kdy má o práci přijít až 2 miliony lidí. Viz např. zde: http://edition.cnn.com/2016/03/28/asia/china-strike-worker-protest-trade-union/

Myslím, že můžeme čekat spíš pořádné otřesy než velikou spokojenost.

Aleš Morbicer - Ostrava

Pátek, 1.Dubna 2016, 10:05:58

Nu ano, 2010 je pokud jde o Čínu zastaralé, to je fakt.
Milan Valach říká: "O Číně je možné pronášet navzájem si odporující tvrzení, a všechna budou pravdivá. Čína je totiž již po třicet let zemí měnící se rychlostí, která nemá ve světové historii obdoby. S pozůstatky minulosti koexistuje dynamická současnost i rychle se šířící zárodky budoucnosti. Jak uvádí mnoho autorů, než stačíte o Číně něco napsat, již je to zastaralé."

Na druhou stranu některé věci se v Číně nemění.
Ty protesty tam jsou, to je jasné.
Ono je to ale v Číně už po tisíciletí normálka. Jedním z velkých historických témat čínské politiky je vztah provincií a centra. Vždyť nyní je v Číně skoro dvě stě měsť velkých jako Praha. Některá z nich jsou dokonce mnohem větší, 10x i 20x.
Takže mnoho pnutí vzniká na místní úrovni.......

Zkrátka já bych ten celospolečenský růst posledních desetiletí nepodceňoval - polepšily si stovky milionů lidí.
To má váhu.

No, zkrátka doufám, že otřesy nebudou tak hrozné....

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.