Váš názor je pro nás důležitý

Společně s 12 evropskými mediálními partnery jsme součástí projektu PULSE: evropské iniciativy podporující mezinárodní novinářskou spolupráci.

Napište nám do dotazníku, co z dění v Evropě vás nejvíce zajímá, o jakých zemích byste chtěli číst více nebo nám dejte tip na témata, kterých jsme si zatím nevšimli.

Otevřít dotazník

Turecký režim přebírá kontrolu nad dalšími opozičními médii

Gaby Khazalová

Státní orgány převzaly během posledního vyjednávání Turecka s EU kontrolu nad deníkem Haman a agenturou Cihan. Znalci debatují, zda jde o součást tažení proti Erdoganovu kritikovi Gülenovi, či prostě o snahu ovládnout celé mediální pole.

„Svět by se měl připravit na pohřeb turecké nezávislé žurnalistiky,“ glosoval v úterý pro list Guardian komentátor Yavuz Baydar události z posledního týdne, během kterého získal režim prezidenta Erdogana kontrolu nad významnými opozičně profilovanými médii. Po pátečním vniknutí do sídla největšího tureckého deníku Zaman a násilném potlačení protestů před jeho budovou převzaly v pondělí turecké úřady kontrolu i nad zpravodajskou agenturou Cihan.

Pozorovatelé tah dávají do souvislosti s aktuálním vývojem migrační krize — Evropská unie totiž nutně potřebuje tureckou součinnost, a dřívější tlak na dodržování demokratických standardů v zemi tak polevuje. Režim v Ankaře si přitom svou výhodu zjevně uvědomuje. Podle kritiků ukázal Erdogan akcí během posledního jednání s EU evropským představitelům doslova „vztyčený prostředníček“.

Ztráta nezávislosti obou zmíněných vlivných médií jinak dle znalců posiluje obavy mezi místními novináři i odpůrci vládnoucí Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP). List Zaman, deník se nejvyšším nákladem v zemi, i jeho anglická mutace Today´s Zaman a druhá největší zpravodajská agentura Cihan patří do jedné mediální skupiny Feza Gazetecilik. Ta je známá svým kritickým přístupem k současnému režimu v Ankaře a podporou vlivného muslimského duchovního Fethullaha Gülena žijícího v exilu ve Spojených státech.

Právě Gülen je přitom dle mnohých v celé události klíčovou postavou. Prezident Erdogan svého bývalého spojence obviňuje z osnování protivládních aktivit a usiluje o jeho vydání zpět do Turecka. Část znalců proto přisuzuje zásah snaze zlikvidovat síť Gülenových vazeb a zdůrazňuje osobní mocenské spory mezi prezidentem a v Turecku stále vlivným klerikem.

Jiná část pozorovatelů je ovšem přesvědčena, že se Erdoganův režim pokouší prostě jen postupně ovládnout celý mediální prostor.

Poslední vydání

Převzatá média spravuje v současnosti zvláštní komise správců jmenovaných tureckými soudy. Podle premiéra Ahmeta Davutoglua je ostatně celá záležitost „právní, ne politický krok“ a média byla převzata zcela legálně proto, že porušovala zákony.

Páteční převzetí deníku Zaman se přitom neobešlo bez násilností — policejní vniknutí do budovy provázely protesty rozehnané vodními děly a slzným plynem. Zaměstnancům byl zamezen přístup do administračního systému a mailových schránek. Novináři stihli ještě připravit sobotní vydání — na černé titulní straně byl pouze nadpis: „Ústava byla potlačena“. Pondělní vydání se podle agenturních zpráv již neslo v duchu chvály prezidenta Erdogana.

Šéfredaktorka listu Today´s Zaman tweetovala den po vniknutí do redakce o výpadku připojení. Foto Twitter

Šéfredaktorka mutace Today´s Zaman pro agenturu Reuters uvedla: „Převzetí prakticky znamená konec svobody médií. Ta byla vždy pod tlakem, ale nikdy ne tak do očí bijícím.“

Dřívější kauzy

Agenturní zpravodajové v souvislosti s událostmi posledních dní připomínají, že snaha režimu potlačit opoziční média není v případě Turecka novinkou. Nejčastěji zmiňují případ dvou redaktorů z listu Cumhuriyet, kteří byli tři měsíce drženi ve vazbě po uveřejnění článku obviňující turecký režim z dodávek zbraní syrským džihádistům. Oba novináři byli na konci února propuštěni, stále jim však hrozí trest doživotí za údajné špehování.

Žurnalisté se obávají narůstajících perzekucí zvláště od doby protivládních protestů v roce 2013 na obranu istanbulského parku Gezi, které se následně rozšířily po celé zemi. Podle odborů ztratilo mnoho z těch, kteří o demonstracích informovali, zaměstnání.

Podle citovananého Yavuze Baydara, který je zároveň spoluzakladatelem Platformy pro nezávislou žurnalistiku (P24), je však převzetí kontroly nad listem Zaman dosud největší ránou. V zemi vychází ještě několik dalších tiskovin nezávislých na režimu, ty jsou však pod kontrolou soukromých vlastníků, kteří se sami obávají ztráty postavení, a tak kritizují vládu jen zřídka. Menší noviny či internetová média zase čelí osobním útokům, úředním obstrukcím a častým dílčím perzekucím.

Erdoganovi se navíc úspěšně daří omezovat i televizní vysílání. Po odpojení dvou kabelových stanic — prokurdské IMC TV a krajně pravicové Bengü TV — v zemi vysílají dnes pouze dvě vůči režimu nějak kritické stanice.

Další informace:

The Guardian This is the end of journalism in Turkey

The Guardian Erdoğan is a problematic partner but EU needs Turkey's help

The BBC News Turkey seizes control of Zaman newspaper linked to Gulen

The New York Times Recep Tayyip Erdogan’s Despotic Zeal