Ministr Brabec zapomněl na recyklaci

Česká republika patří v odpadovém hospodářství mezi deset nejhorších států evropské sedmadvacítky. Třídíme a recyklujeme málo komunálních odpadů a příliš mnoho odpadů skládkujeme. Nový zákon by to tedy měl změnit.

Řadu let se v České republice připravuje nový zákon o odpadech. Vzhledem ke krátké životnosti ministrů životního prostředí však návrhy často končily zase v šuplíku. Odpadový zákon tak ani po mnoha novelizacích již řadu let neodpovídá potřebám země. Česká republika s třiceti pěti procentní mírou recyklace kulhá za průměrem Evropské unie, který činí 43 procent, i za úspěšnými evropskými zeměmi, které recyklují přes 60 procent komunálních odpadů.

Premiér Bohuslav Sobotka si proto v dva roky starém programovém prohlášení z února 2014 dal jasný cíl: „Vláda připraví do poloviny roku 2016 novelu zákona o odpadech s cílem snížit podíl skládkovaných odpadů a naopak zvýšit úroveň recyklace odpadů, včetně odpadů biologických, na úroveň vyspělých evropských zemí. Vláda podpoří programy prevence vzniku odpadů a vytvoří systém pobídek a poplatků, které podpoří motivaci občanů k třídění odpadu.“

Postupujeme opačným směrem
A ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) skutečně v únoru poslal do meziresortního připomínkového řízení paragrafové znění nového zákona o odpadech. Avšak programové prohlášení vlády se mu naplnit nepodařilo.

Návrh zákona sice výrazně omezuje skládkování odpadů a to především zákazem skládkování recyklovatelných a spalitelných odpadů (odpadů s výhřevností vyšší než 4 MJ/kg) nebo výrazným zvýšením poplatku, který se musí odvést Státnímu fondu životního prostředí za každou skládkovanou tunu odpadů. Takto nastavené omezení skládkování však nevede ke zvýšení recyklace, ale k podpoře spalování. Ostatně zákaz skládkování spalitelných odpadů na úrovni EU prosazuje právě sdružení provozovatelů spaloven. Lze se jen domýšlet, proč jej u nás prosazuje ministr životního prostředí.

Zákaz skládkování spalitelných odpadů má jistou logickou oporu v závazné odpadové hierarchii, která říká jak se má s odpady zacházet: Odpadům je třeba především předcházet, pokud vzniknou, mají se opakovaně použít, když i poté vznikne odpad, je třeba jej recyklovat. Co nelze materiálově využít, má se spálit s využitím energie. A až na posledním místě je skládkování.

Problém nastává, když stát postupuje z opačného konce priorit. Pokud začne omezovat nelegální skládkování legálním skládkováním (jako Česká republika na konci devadesátých let), následně podporovat spalování (jako současný návrh zákona) s tím, že až bude mít infrastrukturu pro spalování, zaměří se na recyklaci, a tak dál. Takový postup je extrémně nákladný. Pokaždé se nejprve investuje do kapacit, které se následně omezují.

Omezuje se recyklace se slovy „musíme třídit rozumně“, tedy tak, aby stále zbývalo něco ke spálení. Repro DR

Avšak představa, že vybudované spalovací zařízení za několik miliard korun zásobující město elektřinou, teplem a teplou vodou zbouráte, protože domácnosti třídí odpady více než dříve, prostě nefunguje. Realita je taková, že drahé spalovny zůstanou v provozu i nadále. Omezuje se recyklace se slovy „musíme třídit rozumně“, tedy tak, aby stále zbývalo něco ke spálení. Pokud se přesto odpadů nedostává tak se dovezou z okolních zemí.

Všech sedm evropských zemí, které zakázaly skládkování spalitelných odpadů, postavilo za krátký čas více spaloven, než kolik vytvoří odpadu. Tyto země v celoevropském porovnání dovážejí právě nejvíce odpadů. Ukazuje se tedy, že pokud není zákaz skládkování spalitelných odpadů doplněn zákazem, nebo zpoplatněním spalování recyklovatelných odpadů, je překážkou zvýšení recyklace a dělá z dané země popelnici Evropy.

Žádná evropská směrnice nám nezakazuje skládkování spalitelných odpadů. Naopak směrnice EU požaduje výrazně snížit skládkování biologicky rozložitelných odpadů. Například tráva, zbytky jídel, nebo šlupky jsou však většinou naopak mokré a málo výhřevné. Parametrem pro zákaz skládkování by tedy měla být spíše biologická rozložitelnost odpadů, než jejich spalitelnost a výhřevnost.

K zákazu skládkování recyklovatelných a spalitelných odpadů však ministerstvo životního prostředí přidává ještě zvýšení skládkovacího poplatku, a to jak pro skládkování odpadů spalitelných, tak pro skládkování odpadů nespalitelných. U spalitelných navrhuje čtyřnásobné zdražení a u nespalitelných bezmála trojnásobné.

Obecně je správné zvyšovat skládkovací poplatek, vybrané prostředky by se však měly vracet do prevence, opakovaného použití a recyklace, což ovšem z návrhu zákona nevyplývá. Také není jasné proč se má výrazně zdražovat skládkování odpadů, které nelze ani recyklovat a nejsou ani hořlavé, a co by se s takovými odpady mělo vlastně dělat. To by měl zákon ještě dovysvětlit.

Pozitivní na návrhu zákona je to, že usnadňuje obcím zavést poplatek pro občany podle množství jimi vytvořených odpadů. Obce tak budou moci vybrat, ponechají-li si dál paušální způsob platby, nebo budou-li občany motivovat k vyššímu třídění.

Na skládkách a ve spalovnách nyní zbytečně končí recyklovatelné suroviny za miliardy korun. Evropská komise nejhorším státům navrhla před třemi léty konkrétní návrhy pro zlepšení. České republice bylo doporučeno těchto sedm kroků:

  1. Zvýšit poplatek za skládkování a výnosy použít na podporu prevence a recyklace
  2. Zavést poplatek za spalování odpadů a výnosy použít na podporu prevence a recyklace 
  3. Umožnit domácnostem, aby platily za odpady podle skutečně vyprodukovaného množství
  4. Přijmout a uplatňovat strategii pro nižší skládkování bioodpadů
  5. Zlepšit domácnostem recyklační služby, zajistit, aby třídění odpadů bylo stejně snadné jako sypat odpady do popelnice
  6. Rozšířit a zlepšit systémy zpětného odběru
  7. Rozšířit spolupráci a konzultace na všech úředních úrovních 
Nyní navržený odpadový zákon sice zvyšuje poplatek za skládkování, ale výnosy nepoužívá na podporu prevence a recyklace. Zpoplatnění spalování odpadů zákon také neobsahuje. A namísto nižšího skládkování bioodpadů navrhuje zákon omezit skládkování spalitelných odpadů.

Programové prohlášení vlády požadovalo, aby ministr životního prostředí předložil zákon, který zvýší recyklaci na úroveň úspěšných evropských zemí, nikoli aby přesunul odpady ze skládek do spaloven. Je potřeba, aby úředníci MŽP zákon v tomto duchu přepracovali. V opačném případě musí domácnosti sáhnout hlouběji do kapes a zafinancovat nesmyslné investice často nepotřebných megaspaloven.

Ale zvýšit recyklaci bude stejně časem nutné, protože již nyní projednává Evropská komise návrhy zcela nových odpadových směrnic v balíčku k oběhovému hospodářství. Tam Komise požaduje zvýšení recyklace komunálních odpadů na 60 procent do roku 2025 a 65 procent do roku 2030. Tedy zdvojnásobení současné české recyklace.

Nové evropské směrnice budeme muset zahrnout do své legislativy pár měsíců poté, co vejde v platnost tento nový zákon o odpadech. Takový postup nedává skutečně žádný smysl. Mnohem levnější je se na vyšší recyklaci připravit již v nyní projednávaném zákoně.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.