Placenými kurzy k vysokoškolskému studiu
Ivana RecmanováPlacené přípravné kurzy k přijímačkám na vysoké školy diskriminují chudší a dojíždějící studenty. Nejde v nich jen o budování vědomostních rozdílů mezi uchazeči, ukazují zároveň na hlubší problémy spojené s financováním vysokého školství.
V maturitním ročníku se většina studentů musí připravovat nejen na maturitu, ale i na přijímací zkoušky na vysoké školy. Část si vystačí s domácí přípravou, pokud vůbec nějakou, část využije přípravných placených kurzů.
Tyto kurzy pořádají soukromé vzdělávací agentury i samotné vysoké školy. Obvykle běží v rámci oblíbených oborů, kde poptávka převyšuje nabídku: psychologie, žurnalistika, medicína. Viděla jsem ale i přípravné kurzy na anglistiku i muzikologii.
Důvod je jasný — uchazeči chtějí být co nejlépe připraveni, aby předběhli konkurenci. Přijímací zkoušky na pražskou psychologii či žurnalistiku jak známo testují znalosti, o kterých by se laik domníval, že budou vyučovány až v průběhu studia oboru. Kdo si tyto znalosti nedoplní, těžko v přijímacím řízení uspěje.
Školy mají silnou motivaci tyto kurzy pořádat: peníze. Vzhledem k podfinancovanosti mnoha oborů je to jeden ze způsobů, jakým si katedra může přivydělat. Průměrný plat vysokoškolského pedagoga činí zhruba 33 tisíc korun, u humanitních oborů se však jedná o poloviční částku.
Kurzy ale prohlubují rozdíly mezi uchazeči. Diskriminují studenty, pro které je kurz finančně nedostupný, tím spíš, pokud jsou přespolní. U dojíždějících studentů navíc vyvstává problém časové náročnosti, protože ne každý má čas na celodenní cestování na fakultu, kde se kurz pořádá.
Navzdory těmto problémům se však zdá, že v některých případech nejsou přípravné kurzy nebezpečné, nýbrž zbytečné - alespoň z pohledu studentů. Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého pořádá naše Katedra obecné lingvistiky, spolu s několika dalšími, jednodenní kurz za 450 korun, v rámci kterého bude představena katedra, doporučena odborná literatura nebo struktura seminární práce k ústnímu pohovoru a zároveň se frekventantům představí i disciplíny, které se na katedře zkoumají.
Zbytečné je to z toho důvodu, že tyto informace se uchazeči mohou dozvědět na Dni otevřených dveří (který je zdarma) nebo po mailu s vyučujícími. Pokud se přijímací řízení od minulého roku nezměnilo, měl by jím úspěšně projít i člověk, který podobný kurz neabsolvoval.
Na druhou stranu, jak už jsem podotkla výše, nelze se divit katedrám, které tyto kurzy vypisují, pokud musejí jejich zaměstnanci pracovat stylem „za málo peněz co nejvíc muziky“. (O náročnosti doktorského studia a životě po doktorátu pojednává vynikající komiks Piled Higher and Deeper.) Každá pětistovka dobrá, tím spíš, pokud má katedra k dispozici například jen jeden specializovaný přístroj, který se nesmí rozbít, jinak by musela vysypat z kasičky milion korun.
Studenti, kteří se účastní výzkumu na katedře, si vydělají tolik, že to můj kamarád ohodnotil slovy: „To je tak na úrovni Mekáče.“
Pořádání přípravných kurzů není tedy jen otázka budování vědomostních rozdílů mezi uchazeči, ale zároveň symptomem hlubších problémů spojených s financováním vysokého školství.
Kdo rozetne začarovaný kruh?
On problém není v průměrném platu, ale v mediánu příjmů na humanitních fakultách a hlavně v prekarizovaném postavení mladých (bonus je, že prekarizovaném mládí na těchto fakultách trvá často i bez plastik a drahé kosmetiky kus přes čtyřicítku).
Zdravím krásně
MP
Akademici však poukazují na to, že pro mnoho škol jsou platy uvedené ve statistikách zcela nereálné. Například pedagogové na školách humanitního směru, které nemají moc příležitostí spolupracovat se soukromou sférou a získat tak peníze navíc, berou často i o polovinu méně."
Nemluví se tam tedy jen o regionálním školství. Máte lepší data než ÚIV?
On to zvoral už autor článku, těch 35 000 pro docenty a 53 000 pro profesory není průměrný plat, ale průměrný příjem, tuším k roku 2008 (ony se ty roky od 2006 do 2009 dost podobají). To jsou dvě různé kategorie a UIV je nesměšovalo.
Ale hlavně, nejde o průměry. Samozřejmě, že připadají akademickým pracovníkům vysokých škol nereálné, to ale neznamená, že nejsou správné.
V době, kdy jsem opravdu měl lepší údaje o vysokých školách než UIV, ovlivňoval průměrný příjem docentů na jedné nejmenované filosofické fakultě fakt, že tam bylo pět lidí s příjmem přes sto tisíc. Když si vezmete kalkulačku a vyjdete z toho, že ani FF UK neměla tedy celkem padesát docentů, snadno zjistíte, že by při celkovém průměrném přijmu 35 000 ani tam příjmy, který by připadly na ty ostatní docenty, nedosáhly průměrné republikové mzdy (FF, o níž se jedná, byla o něco menší než FF UK). Jenomže ty čtyři páni a jedna dáma se kolegům svými příjmy nijak nechlubili.
Samozřejmě, jak také článek naznačuje, je tady možnost morálního hazardu, tedy že univerzita bude obtížnost zkoušek nějak naschvál zvyšovat. Jestli se to ale v praxi děje, to je otázka. Možná by bylo pro ty školy lepší, přijmout všechny a nějak zvýšit náročnost studia. Jestli tedy není fakticky problém v tom, že těch míst na školách je málo, a existuje právě ten převis poptávky na nabídkou. Kdyby neexistoval (třeba díky tomu, že náročnost by byla vyšší), asi by ani neexistovala potřeba obtížných přijímacích zkoušek. (Aspoň tak to bylo před 20 lety na FJFI ČVUT, když jsem tam začal studovat - přijímací zkoušky byly to nejlehčí, a např. gymnazisti jako já měli výhodu v tom, že třeba už trochu znali matematickou analýzu.)
Jinak souhlasím s tím, co tu psal pan Profant - zvyšování nerovnosti mezi samotnými zaměstnanci vysokých škol mi připadá jako závažnější problém. To ostatně také může být zdrojem různých morálních hazardů.
Na učivo jsem se podívala pár dní předem a to jsem starší dorostenka a dělala jsem zkoušky z věcí, keré jsem se na škole prakticky neučila.
Výsledek
94 bodů ze sta a 91 bodů ze sta.
Byli tam borci, co udělali 4 či 5 bodů z padesáti - test a) b) c) d). Neuvěřitelné.
Takže se mi jeví, že zkoušky nejsou problém. Problém je úroveň středních škol.
a) protože plýtvají časem lidí, kteří by měli učit a bádat;
b) protože vytvářejí exkluzivitu několika mála oborů s obrovským převisem uchazečů.
Udělat zkoušky na většinu oborů v ČR opravdu znamená jen o něco víc, než se umět podepsat. A pochybuji, že klesla úroveň absolventů MF UK, když přinejmenším na informatiku několik let přijímala bez zkoušek. (Stoupla jim ovšem úmrtnost studentů, což MŠMT považuje -- nezjistil jsem nikdy proč -- za záporný ukazatel).
Problém spočívá jinde. Pokud chceme udržet přístup na vysokou školu pro každého, kdo má maturitu, a zároveň jsme z maturity udělali běžnou atestaci i ve třech z každých pěti učňovských oborů -- a to pokud... je politické rozhodnutí --, pak musíme zavést předvysokoškolské přípravky; nejlépe v režii vysokých škol. Buď extenzivní roční -- vzhledem k nezaměstnanosti středoškoláků nás to přijde vlastně hodně levně --nebo intenzivní čtvrtletní (červen až září) před prvákem. To druhé by se mi líbalo víc.
Oproti placeným či i neplaceným kurzům připravujícím na na přijímačky by takové opatření mělo pozitivní dopad na kvalitu absolventů příslušné vysoké školy.
Nicméně to, že polovina lidí (maturantů !) není stavu nastřílet 25 bodů z 50ti v testu a) -d), pokládám za otřesnou vizitku kvalitiy našeho školství.
O MF UK nic nevím, ale opakovaně jsem slyšela od pedagogů z FF UK, že mají problem se studenty, co jsou pologramotní.
"Co mám dělat s někým, komu zadám k přečtení krátký a jednoduchý text a on mi řekne, že tomu nerozumí?"
Jestli se to následně prosije nevím, možná, že lidé odpadnou sami, ale od zkoušky téměř nikdy nikoho za těch x let, co jsem se kolem školy motala, nevyhodili.
Spolužačka, co učí na ČVUT take říká, že úroveň studentů a požadavků na studenty šla dolů.
Spolužák, co má firmu (zaměstnává asi 20 lidí) říká něco podobného o absolventech. ČVUT, že ještě jde, ale zbytek...