V rámci oslav svého dvou set dvacátého výročí Národní galerie v Praze vystavuje v prostoru před Veletržním palácem instalaci světově proslulého čínského konceptuálního umělce Aj Wej-weje. V pátek odpoledne před slavnostním otevřením výstavy umělec zahalil sochy do zlatě zbarvené termofólie na protest proti tomu, jak se Česká republika odmítavě staví k uprchlíkům.

V pátek proběhla Aj Wej-wejova beseda s veřejností, kterou na půdě Filozofické fakulty Karlovy univerzity organizovala Knihovna Václava Havla. Jako moderátorka besedy mohu přinést její shrnutí. Kromě čínského umělce se jí účastnil ředitel Národní galerie Jiří Fajt a ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský. Aj Wej-wej mluvil o svém přístupu k umění jako způsobu života a formě aktivismu, o Václavu Havlovi, o své pražské instalaci i o vztahu k tradici.

Umění je život

Podle Aj Wej-weje je umění formou společenského aktivismu. Umělecký objekt sám o sobě není důležitý, podstatný je způsob, jímž se dílo vztahuje ke stále se měnící společnosti a ke stejně proměnlivé situaci tvůrce. Za podstatnou vlastnost umění označil to, že člověku otevírá cestu k sebeuvědomění, ukazuje, co je dosud nepoznané a má silný emancipační potenciál.

Zmínil se o tom, jak v době, kdy vyrůstal, byl život v Číně do všech detailů určovaný politickými požadavky totalitního systému. Z této zkušenosti vyrůstá jeho přesvědčení, že smyslem umění je klást základní lidské a umělecké otázky týkající se respektu ke svobodě jednotlivce a svobodě slova.

Svůj postoj rozvedl v odpovědi na otázku, jaký má názor na současné čínské umění. Aj Wej-wej o svých současnících řekl, že mnoho z nich jsou stejně dobří, ba i lepší, umělci v tradičním smyslu, než jakým je on sám. Přesto o jejich umění nemá vysoké mínění, protože se vyhýbá základním otázkám dotýkajícím se podstaty lidské společnosti.

Tyto otázky týkající se společnosti charakterizoval jako jednoduché a nevinné. Moc je však nenávidí, a proto se zdá, že jen blázen může takové otázky klást. Čínští umělci se dnes tedy raději obracejí k sofistikovaným tématům všeho druhu, v nichž se ale to podstatné ztrácí. Na druhou stranu, není se co divit. Přesně kvůli takovým nevinným otázkám byly v Číně zničeny generace intelektuálů.