Aj Wej-wej v Praze: Sleduji, jak lidskost uniká z našich srdcí

Světově proslulý čínský umělec navštívil Prahu. Profesorka sinologie na Karlově univerzitě a spolupracovnice DR Olga Lomová přibližuje několik důležitých postřehů z jeho návštěvy, jak zazněly v besedě se studenty na filosofické fakultě.

Olga2

Olga Lomová

06.02.2016 15:27

Související

V rámci oslav svého dvou set dvacátého výročí Národní galerie v Praze vystavuje v prostoru před Veletržním palácem instalaci světově proslulého čínského konceptuálního umělce Aj Wej-weje. V pátek odpoledne před slavnostním otevřením výstavy umělec zahalil sochy do zlatě zbarvené termofólie na protest proti tomu, jak se Česká republika odmítavě staví k uprchlíkům.

V pátek proběhla Aj Wej-wejova beseda s veřejností, kterou na půdě Filozofické fakulty Karlovy univerzity organizovala Knihovna Václava Havla. Jako moderátorka besedy mohu přinést její shrnutí. Kromě čínského umělce se jí účastnil ředitel Národní galerie Jiří Fajt a ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský. Aj Wej-wej mluvil o svém přístupu k umění jako způsobu života a formě aktivismu, o Václavu Havlovi, o své pražské instalaci i o vztahu k tradici.

Umění je život
Podle Aj Wej-weje je umění formou společenského aktivismu. Umělecký objekt sám o sobě není důležitý, podstatný je způsob, jímž se dílo vztahuje ke stále se měnící společnosti a ke stejně proměnlivé situaci tvůrce. Za podstatnou vlastnost umění označil to, že člověku otevírá cestu k sebeuvědomění, ukazuje, co je dosud nepoznané a má silný emancipační potenciál.

Zmínil se o tom, jak v době, kdy vyrůstal, byl život v Číně do všech detailů určovaný politickými požadavky totalitního systému. Z této zkušenosti vyrůstá jeho přesvědčení, že smyslem umění je klást základní lidské a umělecké otázky týkající se respektu ke svobodě jednotlivce a svobodě slova.

Aj Wej-wej: smyslem umění je klást základní lidské a umělecké otázky týkající se respektu ke svobodě jednotlivce a svobodě slova. Foto Jiří Lom

Svůj postoj rozvedl v odpovědi na otázku, jaký má názor na současné čínské umění. Aj Wej-wej o svých současnících řekl, že mnoho z nich jsou stejně dobří, ba i lepší, umělci v tradičním smyslu, než jakým je on sám. Přesto o jejich umění nemá vysoké mínění, protože se vyhýbá základním otázkám dotýkajícím se podstaty lidské společnosti.

Tyto otázky týkající se společnosti charakterizoval jako jednoduché a nevinné. Moc je však nenávidí, a proto se zdá, že jen blázen může takové otázky klást. Čínští umělci se dnes tedy raději obracejí k sofistikovaným tématům všeho druhu, v nichž se ale to podstatné ztrácí. Na druhou stranu, není se co divit. Přesně kvůli takovým nevinným otázkám byly v Číně zničeny generace intelektuálů.

V roce 2012 se Aj Wej-wej stal prvním držitelem Ceny Václava Havla za kreativní disent. V besedě řekl, že on sám nestudoval do podrobností Havlovo dílo, a proto byl překvapen, že právě on získal tuto cenu. Nicméně Václava Havla si velmi váží pro jeho občanské postoje v dobách komunistického režimu.

V tom se shoduje s dalšími čínskými intelektuály usilujícími o vytvoření zodpovědné společnosti postavené na pevných základech sdílených morálních zásad. Václav Havel je pro mnoho lidí v Číně zdrojem naděje, že se jednou podaří otevřít čínský autoritářský režim a vytvořit zdravou společnost řídící se vládou zákona.

Zvěrokruh v měnících se kontextech
Do Prahy Aj Wej-wej přivezl Zvěrokruh (Zodiac), dvanáct bronzových soch zobrazujících zvířata čínského horoskopu, provedených podle soch zdobících kdysi fontánu v letním paláci Jüan-ming-jüan (Yuanmingyuan) císaře Čchien-lunga. Palác i fontánu v 18. století navrhli v rokokovém stylu francouzští jezuitští misionáři.

Roku 1860 palác zničila anglo-francouzská vojenská expedice a tento čin je v Číně dodnes připomínán jako symbol imperialistické agrese. Mnoho předmětů z vyrabovaného paláce se následně dostalo na evropský trh s uměním a dvě hlavy zvířat z jezuitské fontány skončily ve sbírce módního návrháře Yvese Saint Laurenta. Když se po jeho smrti ocitly roku 2009 v dražbě, čínská vláda mobilizovala veřejnost k protestům žádajícím, aby ukradené národní poklady byly okamžitě vráceny Číně.

Aj Wej-wejovu kopii všech zvířat, která kdysi zdobila zničenou kašnu, lze chápat jako hravý projev nesouhlasu s nacionalistickými vášněmi. Sochy byly později vystavovány po celém světě a v nových kontextech mimo Čínu dílo získává další významy. Stává se polemikou s převažujícím bombastickým pojetím sochy ve veřejném prostoru, jindy se divákům jeví jako kritika kolonialismu a destrukce válek.

V Praze Aj Wej-wej vystavuje novou, doposud nevystavenou verzi Zvěrokruhu. Celý projekt také naplnil aktuálním významem. V pátek odpoledne sochy zakryl zlatou termofólií, jaké se používají na řeckých ostrovech pro zahřátí uprchlíků prochladlých a promáčených po nebezpečné cestě přes moře. Učinil tak na protest proti neochotě české vlády přijímat uprchlíky.

Učinil tak na protest proti neochotě české vlády přijímat uprchlíky. Foto Aj Wej-wej

Aj Wej-wej nedávno navštívil ostrov Lesbos, kde se krátce zapojil mezi dobrovolníky, kteří uprchlíkům pomáhají. Během besedy na FF UK v Praze pak hovořil o tom, jak na něj působilo setkání s vyčerpanými a vyděšenými lidmi, včetně těhotných žen a malých dětí, kteří riskují život, aby se dostali do bezpečí v Evropě.

Mluvil také o tom, jak strašně ho překvapil a zklamal postoj české vlády. Doslova řekl: „Tato skutečnost úplně převrátila moji představu o České republice jako zemi s bohatou intelektuální tradicí, s vlastní zkušeností nesvobody, kde se lidé v duchu myšlenek Václava Havla staví na obranu lidských práv, ať jsou pošlapávána kdekoliv.“

A dále řekl: „Sleduji, jak lidskost uniká z našich srdcí a jak jsou s různými výmluvami a pod tlakem krátkozrakých politických her zahazovány hodnoty, které vštěpujeme svým dětem a doufáme, že svět, v němž naše děti budou žít, se jimi bude řídit.“

Kulturní tradice a destrukce
Aj Wej-wejovo dílo v sobě nese zvláštní rozpor. Autorovi nezáleží na objektu jako takovém, ale přitom jeho objekty uchvacují dokonalým řemeslným provedením, v němž je patrné dědictví prastarých domácích tradic. Tradici však Aj Wej-wej ve svých dílech zpochybňuje, deformuje ji a někdy destruuje.

Rozpory a střetání protikladů Aj Wej-wej označil za bytostnou charakteristiku své osoby i svého díla. Vzpomínal také, jak se od mládí učil řemeslu, protože zručnost pro něho byla zárukou přežití. Později se léta soustavně zajímal o čínské tradiční umění, aniž by však uvažoval o jeho využití ve vlastním díle.

Umělec totiž, podle Aje, musí stále zpochybňovat to, co se naučil, stejně jako to, co jednou vytvořil. Řekl také, že si někdy na úkor tradičních řemesel rád zažertuje a je přesvědčen, že nejlepší řemeslo je takové, bez kterého se umělec může obejít.

Na otázku, co si myslí o názoru, že kulturní odlišnost Číny znamená i odlišné chápání individuálních svobod, a že tudíž není správné Číňanům vnucovat naše západní hodnoty, odpověděl: „Takový názor nemůže být míněn vážně. Jinak bych musel říct, že je to urážka nás Číňanů. V jednom jsou všichni lidé stejní – chtějí žít, potřebují důstojnost a respekt pro svou osobní identitu. Každý pokus snižovat tyto hodnoty vede k tragédii – v rovině politické i v rovině života jednotlivců.“

Záznam debaty na filosofické fakultě lze zhlédnout na stránkách ČT.
Snímky ze své návštěvy Prahy má Aj Wej-wej na svém instagramu.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.