Na sklonku roku dorazily do redakce DR dvě dobré zprávy od soudů. Deník Referendum vyhrál ve dvou dlouho se vlekoucích soudních sporech, v nichž byl žalován pro údajné poškození dobrého jména osob či institucí, o nichž jsme kriticky psali. Své spory s DR prohrál potravinářský magnát Ladislav Varmuža i firma Marbes, která vydělává na dodávkách softwaru pro veřejnou správu.

„Pochybný podnikatel“ a „všechny rysy korupce“

Ve straším z obou sporů se potravinářský podnikatel Varmuža domáhal omluvy za zprávu Podnikatel Varmuža přeplatil zlínský magistrát a soud je jeho publikovanou v Deníku Referendum už 13. srpna 2010. Zpráva tehdejší redaktorky DR Hany Holcnerové popisovala, jak Varmuža za podezřelých okolností získal budovu bývalého okresního soudu ve Zlíně.

Varmuža, trvale žijící ve švýcarském Zermattu, se domáhal odstranění článku a omluvy za větu v perexu „Případ má všechny rysy korupce,“ a za označení své osoby slovy „pochybný podnikatel“. Právo na částečnou omluvu mu původně prvoinstanční krajský soud v Brně přiznal. Vrchní soud, k němuž se Deník Referendum odvolal, však verdikt změnil a rozhodl ve prospěch oprávněnosti našeho textu.

V odůvodnění rozsudku se mimo jiné píše: „Všechny výroky žalované mají charakter hodnotících soudů a vztahují se k hodnocení veřejné soutěže na státní majetek, kterou vyhrál soukromý subjekt s nejasným záměrem, který je personálně propojen s žalobcem, a to před obcí s veřejným záměrem, která měla o tento majetek eminentní zájem. Žalobce je veřejně známý úspěšný podnikatel, o němž však média informovala i v souvislosti s prokázanou epidemií salmonely v roce 1993 s tragickými důsledky a rovněž v souvislosti se zbudováním soukromé silnice na obecním pozemku v rozporu s územním plánem.“

Soud dále v odůvodnění uvedl: „Výroky publikované žalovanou se týkají ryze profesní sféry žalobce, článkem se žalovaná vyjadřovala k společensky ostře sledovanému a často kritizovanému jevu, jakým je korupce v oblastní státní správy či místní samosprávy. Článek pravdivě informuje o výsledku veřejné soutěže, jedná se tedy o kritiku věcnou, která je přiměřená svým obsahem i formou.“

Rozsudek byl Ladislavu Varmužovi doručen vloni v prosinci. A on proti němu letos v únoru, v poslední možný den, podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Ten však jeho dovolání zamítl. Nejvyšší soud se jednak ztotožnil s argumentací Vrchního soudu, kterou označil za „přiléhavou“, jednak dovolání Varmužových zástupců označil za „neobsahující relevantní údaje“ a opřené čistě o „vlastní náhled na skutkovou podstatu sporu“.

Usnesení Nejvyššího soudu je konečným verdiktem v letitém sporu. Milým paradoxem je skutečnost, že Ladislav Varmuža nakonec okresní soud nezískal, neboť o rok později se ukázalo, že úřady udělaly chybu a chátrající budova bývalého soudu již nepařila státu, nýbrž městu. Pochybný podnikatel Ladislav Varmuža, který se pokusil manévrem vykazujícím rysy korupce, budovu získat, tak nakonec bezděčně dosáhl toho, že skončila v rukou města Zlín; a zdarma.

Příští osudy budovy samé však podnes zůstávají nejasné. V části stavby, která prapůvodně sloužila jako pivovar, město provozuje Ztráty a nálezy, celek ale dále chátrá. Případnou rekonstrukci i jakékoli další využití znesnadňuje skutečnost, že úzký pás pozemků v bezprostředním okolí stavby skoupili spekulanti napojení na bývalého primátora města Tomáše Úlehlu z ODS.

Marbes čili socializace nákladů a privatizace zisků

V druhém případě byl napadeným textem komentář Mikuláše Ferjenčíka Státní IT zakázky: kdyby aspoň fungovaly, vydaný 28. července 2012. Také firma Marbes se domáhala odstranění textu ze stránek DR a zveřejnění omluvy.

Mikuláš Ferjenčík v napadaném textu popsal, jak softwarové zakázky vysávají státní rozpočty. Jako příklad uvedl firmu Marbes: „Princip socializace nákladů a privatizace zisků se projevuje například tak, že Praha zaplatí vývoj informačního systému Proxio a firma Marbes ho následně prodává po celé republice.“

I tento soudní spor se neobešel bez peripetií. Firma Marbes v podstatě tvrdila, že nečiní nic, co by odporovalo běžné praxi v oblasti veřejných IT zakázek, a proto se ohrazovala proti tomu, že by právě ona měla být uváděna jako příklad. Nejvyšší soud formální námitce vyšel vstříc a rozsudek Vrchního soudu zrušil. Vrchní soud tedy námitku firmy Marbes uvážil a své zamítavé rozhodnutí potvrdil.

V průběhu soudního sporu se původní tvrzení prověřovalo s výsledkem, který rozsudek shrnuje takto: „Účastníci řízení učinili dokonce nesporným, že hlavní město Praha nehradilo prvotní vývoj systému PROXIO, ale že na jeho dalším rozvoji se finančně podílelo, přičemž žalobce užívací právo k tomuto systému prodává dalším subjektům. Takto zjištěný skutkový stav věci pak vytvořil podklad pro rozhodnutí soudu o tom, že předmětné skutkové tvrzení je pravdivé, tzn. že tvrzení o tom, že žalobce coby soukromý subjekt prodává systém, jehož další rozvoj je hrazen z veřejných prostředků, situaci nikterak nezkresluje, nýbrž se zakládá na pravdě.“

Autor článku Mikuláš Frejenčík, který se v průběhu soudního sporu stal zastupitelem, čímž si dle svého mínění možná vysloužil, že se firma Marbes již přestala domáhat dalších náhrad údajné újmy na něm osobně, dnes říká, že smlouvy, jakou má v Praze Marbes, nelze nijak jednoduše vypovědět: „Město by rázem přišlo o příjmy jinde, právě v oblasti, kterou sotfware eviduje.“

Marbes stále inkasuje za svůj systém Proxio od Prahy dvacet milionů korun ročně. Pokud se ale Pirátská strana stane v Praze součástí nové koalice, bude se o to každopádně snažit změnit. „Marbes není jediný a nepřijde na řadu hned, protože v platnosti je to ještě asi na tři roky. Ale každá další smlouva by se už dělala otevřeným výběrovým řízením a bez možnosti dodavatele zaručit si podobnými kličkami obtížně zrušitelné výsady,“ popisuje současnou situaci Ferjenčík.

Dík za příznivý výsledek obou soudních pří patří též advokátům Deníku Referendum, kterými byli Jiří Machourek v případě prvním a Dita Machourková v případě druhém. Součástí rozsudků je ustanovení, podle nějž náklady na právní zastupování Deníku Referendum v obou případech uhradí žalobci čili Ladislav Varmuža a firma Marbes.