Ombudsmanka se zastala policisty, který si stěžoval na neproplacené přesčasy

Policistovi z Moravskoslezského kraje byly kvůli personálnímu podstavu dva roky nařizovány přesčasové služby, za které nedostal zaplaceno. Prý je pokryl služební příjem. Podle Šabatové byly přesčasy nařizovány v rozporu se zákonem.

(vd)

19.11.2015 14:30

361313_mediafax_michal_kalasek

Pokud by byly přesčasy dopředu plánovány, stírá se rozdíl mezi základní dobou služby a službou nad její rámec, tvrdí Šabatová. Foto Michal Kalášek, Mediafax

Ombudsmanka Anna Šabatová se zastala policisty, kterému Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje zamítlo žádost o proplacení nezákonně nařizovaných přesčasů.

Policistovi byly tyto přesčasy nařizovány po dva roky, a to z důvodu podstavu příslušníků střediska. Za přesčasy ale nedostal zaplaceno, prý je pokryl služební příjem. Podle ochránkyně byla ale přesčasová služba nařizována v rozporu se zákonem a judikaturou správních soudů a měla být zaplacena.

Zákon o služebním poměru sice umožňuje nařídit policistovi přesčasy v rozsahu až 150 hodin v kalendářním roce, ale pouze v důležitém zájmu služby. Za takové přesčasy mu nenáleží zvláštní odměna, protože je pokrývá služební příjem. Teprve až služba přesčas nad 150 hodin za rok je placená.

Stěžovatel však podle úřadu ombudsmana namítal, že v jeho případě nebyla dodržena podmínka důležitého zájmu služby, protože přesčasy mu byly nařizovány nikoli k plnění zvláštních úkolů či v mimořádných situacích, ale z důvodu dlouhodobě neřešeného nedostatečného personálního zajištění operačního střediska. Podle jeho názoru tedy nešlo o přesčasy podle zákona a měly být zaplaceny.

Stížnost podle ochránkyně ilustruje problém, který se objevuje nejen u policistů, ale také u dalších bezpečnostních složek, a který už opakovaně řešily i správní soudy. Veřejná ochránkyně práv proto v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu konstatovala, že služba, která se nařizuje nad rámec základní doby služby, musí mít charakter výjimečnosti, tj. musí být vyvolána situací, kterou nebylo možné předvídat.

„Aby se jednalo o přesčas, nesmí být taková služba dopředu plánovaná k pokrytí dlouhodobého nebo trvalého nedostatku příslušníků nebo v situacích, které bylo možné předvídat při plánování směn,“ uvedl tiskový odbor Veřejného ochránce práv.

Pokud by byly přesčasy dopředu plánovány, stírá se totiž rozdíl mezi základní dobou služby a službou nad její rámec a z přesčasu se pak stává pravidelný způsob zajištění úkolů bezpečnostního sboru.

Podle ochránkyně postupovalo Městské ředitelství policie Ostrava nesprávně, když tuto pravidelně plánovanou službu nařizovalo jako přesčas v rámci limitu 150 hodin započítaných do služebního příjmu.

„Služba přesčas by měla být nařizována spíše výjimečně a nelze ji chápat jako další fond služby, z něhož je možné libovolně čerpat až do výše 150 hodin ročně. Je třeba, aby nadřízený příslušník nařízení přesčasu alespoň v minimální míře odůvodnil, aby bylo zřejmé, že jde o důležitý zájem služby, jak předpokládá zákon,“ uvedla.

Ředitel Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje závěry ochránkyně odmítl a nepodal ministru vnitra podnět k zahájení přezkumného řízení podle zákona o služebním poměru. Ochránkyně o záležitosti informovala policejního prezidenta. Protože postup ochránkyně nepřinesl nápravu pro stěžovatele, rozhodla se ochránkyně zveřejnit případ jako formu sankce vůči řediteli Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.