Členové platformy pro práva dětí žijících mimo rodinu, kteří vyrůstají nebo vyrostli v ústavní péči, se ostře vymezují vůči prohlášení Federace dětských domovů ČR a účastníků odborného semináře z řad pedagogických pracovníků náhradní rodinné péče. Prohlášení, jež bylo distribuováno mezi členy sociálního výboru parlamentu České republiky za účelem zastavení procesu sjednocení a transformace systému péče o ohrožené děti, který se Vláda zavázala realizovat na základě usnesení č. 4 ze dne 4. ledna 2012.

Prohlášení Federace dětských domovů (FDD) a některá v něm obsažená tvrzení odporují nejen strategickým záměrům, právním normám a závazkům ČR, vědeckým poznatkům o deprivaci dětí, ale i našim vlastním zkušenostem s ústavní péči. Chtěli bychom proto uvést na pravou míru jednotlivé body prohlášení FDD a apelovat na členy sociálního výboru, aby k otázce sjednocení a transformace systému péče přistupovali promptně, zodpovědně a s ohledem na základní právo dítěte vyrůstat v rodinném prostředí. Jinými slovy žádáme, aby proces sjednocení a transformace nezpomalovali a nepozastavovali. 

Níže uvádíme naše stanoviska k jednotlivým bodům prohlášení FDD:

1)V našich zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy v gesci MŠMT souběžně zabezpečujeme výchovnou, vzdělávací a odbornou péči ohroženým dětem. Při přijetí dítěte do institucionální péče je prioritou vzdělávání, neboť děti přicházejí s velkým počtem neomluvených hodin, chybí jim základní znalosti učiva. Doplnění vědomostí je důležité pro jejich sebevědomí a začlenění ve škole a následný rozvoj.

Zpráva z návštěv školských zařízení ústavní a ochranné výchovy veřejného ochránce práv z roku 2012 uvádí, že záškoláctví a s tím spojené zhoršení prospěchu je pouze třetím nejčastějším důvodem umístění dítěte do ústavní péče, ne jediným a hlavním důvodem, jak implikuje FDD. Zpráva veřejného ochránce práv upřesňuje, že nařízení ÚV jsou ve většině případů podloženy kombinací důvodů, ne jedním. I proto mají dětské domovy poskytovat komplexní podporu vycházející z IPOD a právních norem a závazků ČR, ne upřednostňovat pouze jednu z forem nezbytné podpory.

Především je ale nutno konstatovat, že právo na vzdělání je právem všech dětí, tedy i těch, které jsou dočasně či dlouhodobě mimo péči rodiny. Vzdělávání je a musí být samozřejmě realizováno i například ve zdravotnických zařízeních včetně nemocnic, kde jsou po delší dobu hospitalizovány děti, které současně plní školní docházku, stejně jako v jiných zařízeních. Je odpovědností jak provozovatele ústavu, tak i školské správy odpovídající vzdělání zajistit, ať již zajištěním docházky dětí do školy, která je v komunitě, případně formou zřízení školy v rámci zařízení, což však neodpovídá trendům inkluzivního vzdělávání.

V obou případech je a musí být vzdělávání samozřejmě zabezpečeno pedagogickými pracovníky, stejně jako je i poskytování zdravotních služeb vždy zabezpečeno zdravotnickými pracovníky, byť jsou poskytovány například v zařízení sociálních služeb. Naopak poskytování zaopatření a osobní péče vzděláváním nejsou, ačkoli jsou při jakékoli náhradní péči (již podle jejího názvu) stěžejní. FDD ve svém prohlášení tyto pojmové rozdíly mezi vzděláváním, péčí a zaopatřením zamlčuje a současně směšuje. Je tak dokonce otázka, jak „odborná“ může být poskytovaná péče, když její nositelé nejsou schopni rozlišovat ani základní pojmové a zákonné kategorie. Nejedná se vůbec o argument proti „sjednocení“, neboť právo dětí na kvalitní vzdělání nikdo nezpochybňuje.

2)Odbornou péči zabezpečuje tým odborných pracovníků se speciálně pedagogickým vzděláním a psychologickým vyšetřením a psychologové. Tuto odbornou činnost nemůže nahradit pouze sociální péče.

Pouze 42% pracovníků dětských domovů má speciálně-pedagogické vzdělání. Dětské domovy v krajích Vysočina, Karlovarském, Libereckém a Jihomoravském nezaměstnávají žádné psychology a děti tak zpravidla musí navštěvovat krajské diagnostické ústavy, aby se jim dostalo odborné péče. Často však spíše platí, že jednotlivá zařízení, zejména dětské domovy, odborné služby (například právě psychologické) zajišťují napřímo od poskytovatelů v místě, neboť podpora diagnostického ústavu je nedostupná, nebo jen v omezeném a zcela nedostatečném rozsahu. Personální kapacity a vzdělání odborných pracovníků rozhodně musí být v budoucnu zajištěny v míře odpovídající potřebám dětí.

Obavy ze sjednocení systému z důvodu nahrazování odborných činností sociální péčí jsou liché, neboť sjednocující právní úprava systému péče bude umožňovat zaměstnávání odborníků z různých oborů v zařízeních péče o ohrožené děti, jako tomu je dnes ve zdravotnických zařízeních. V oblasti služeb, poskytovaných v sociální oblasti, již dnes platí, že v těchto službách vykonávají odbornou činnost nejen sociální pracovníci, pracovníci v sociálních službách či rodinní a manželští poradci, ale samozřejmě také zdravotničtí či pedagogičtí pracovníci nebo jiní odborní pracovníci.