Izraelští Orphaned Land, které pořadatelé festivalu zařadili již na tuto sobotu, a kteří se prezentují ve stylu „orient metal“, podnikli roku 2013 turné s doprovodem arabského uskupení Khalas. I pod dojmem turné získali rok na to prestižní cenu Metal Hammer Golden Gods britského časopisu Metal Hammer (v kategorii Global Metal Award). Orphaned Land podmínili přijetí ceny tím, že ji dostanou současně s nimi i Khalas. Tak se také stalo.

Nebyla to jediná cena, kterou by si kapela v očích fanoušků zasloužila. Už roku 2012 totiž zorganizovali on-line petici na navržení kapely na Nobelovu cenu míru. Tento spíše platonický akt vycházel z toho, že kapela nechala svá alba k volnému stažení v muslimských zemích, a hlavně díky přímým kontaktům s muslimskými fanoušky na koncertech v Turecku (jediné islámské země, kde mohli vystoupit). Jak hudebníci vzpomínají, dorazili lidé z Egypta, Íránu, Jordánska nebo Libanonu.

Taková podpora izraelské kapely v islámském světě má přirozeně hlubší kořeny než přátelství s Araby. To je jen praktickým výrazem celkových postojů kapely. Zpěvák a zakladatel kapely Kobi Fahri odkazuje na starozákonní Genesis, kde jsou Židé i Arabové přímými potomky Abraháma. A to se promítá do zatím asi nejsilnějšího alba s názvem All is One z roku 2013.

Na přebalu jsou symboly tří světových propletené do sebe. Na křesťanském kříži visí v jeho středu židovská šesticípá hvězda a pod ní jako loďka islámský půlměsíc. Je to takový monoteistický výraz toho, že všechna tato náboženství mají mít jeden původ.

Stejně tak se jmenuje i úvodní píseň. Klip je „barokní“, pompézní, přehnaný, a na druhou stranu až dětsky naivní. Symboly náboženství jsou tu pro změnu na nábojích otáčejícího se zásobníku revolveru…

Hlavní sdělení textu lze vystihnout pasáží: „Evil falls on each of us, there's nothing new. Who cares if you're a Muslim or a Jew. The awakened ones are nothing but a few. And the one to make the difference now is you.“ Tedy „Zlo padá na nás ze všech stran, to není nic nového. A koho při tom zajímá, jestli jsi muslim nebo žid. Prozřených nás je několik, a jediný, kdo dělá rozdíly, jsi Ty.“ Postoj koresponduje se slovy Fahriho: „Lidé by měli být souzeni podle svého srdce a vnitřní upřímnosti, ne podle svého náboženství.“

Ke společnému původu Židů a Arabů se vztahuje klip s názvem Brother, v němž je bratrem je míněn Arab. Text se inspiruje biblickou Genesis a rozrodem praotce Abraháma. Abrahámova žena Sára byla dlouhou dobu neplodná, takže poradila manželovi, ať zplodí syna s jejich egyptskou otrokyní Hagarou. Tak se stalo a syn dostal jméno Izmael. Když pak na zásah Hospodina počala i Sára, porodila syna Izáka, pokračovatele židovského národa. Hagara byla i se synem Izmaelem vyhnána do pouště (jen na okraj — podle křesťanských teologů se Ismaelité i přesto považovali za potomky Sáry, a odtud pochází jejich středověké označení Saracéni).

Text písně považuje Araby za bratry Židů, všichni přeci pocházejí od stejného otce — Abraháma. Kapela zároveň v textu prosí Araby odpuštění, mimo jiné i za vyhnání do pouště, kde se museli „potulovat ve špíně a v bahně“.

Takovýto styl evidentně zabírá a otevírá u muslimů dveře. Není to většinový styl, kde obě strany zdůrazňují zločiny strany druhé, nemohou se dobrat konce ani začátku a konflikt jen hrotí a konzervují. Ostatně takový konfliktní styl probíhá v našich podmínkách mezi většinovou společností a Romy. Na druhou stranu vzájemná omluva a přiznání své viny v Česko-německé deklaraci pomohla k normálnímu soužití zmíněných národů a států. Můžeme v praxi srovnávat, který postup vede k jakému cíli…

Z dalších klipů vybírám už jen amatérské video pro píseň Children, která je věnována dětem stiženým válkou a klip je protkán záběry dětí ze syrské občanské války. Přijde mi to aktuální k situaci, kdy se lidé na internetu rozplývají nad záběry zachráněného koťátka, a na druhou stranu doporučují uprchlíky před syrskou válkou topit v moři (jako koťata). Nechť si tedy dotyční zkusí na místě dítěte v klipu představit koťátko.

Metalová hudba má všeobecně tendenci zabývat se temnými, odvrácenými stránkami celého Božího stvoření. Je jen logické, že se potom zabývá i různým násilím a válkami. Přes mírumilovné poselství izraelské kapely se tu neodráží zrovna sluníčková kultura. Možná tu můžeme hovořit o něčem jako „smutné kráse“, kde to lidsky silné vychází z překonání těžkého údělu. Stejně jako když nejpevnější přátelství vznikají v zákopech nebo při překonávání katastrof, tak v tomto případě vzniká přátelství z překonávání válečného konfliktu. Snad to všechno dodává hudbě Orphaned Land na opravdovosti a jejímu poselství na naléhavosti.