Pozitivní myšlení vocáď pocáď

Snad jen jedna věc je horší než bezbřehá deprese, a tou je obsedantní optimismus. Vymírají druhy? Množí se války? Mají auta své stinné stránky? V Respektu říkají: zavři oči, svět se točí, všechno bude fajn.

A tenhle znáte? Muž padá z jedenáctého patra a v desátém si říká: „Tyjo, dobrý. Pěkně to sviští.“ V devátém: „Paráda!“ No a v prvním mu hlavou proběhne: „Wow, boží, takhle rychle jsem ještě nikdy neletěl!“ Anebo jiný. Sedí takhle žába v hrnci s vodou, pod nímž hoří plamen. „Hmm, teplíčko!“ A po pár minutách: „Žjóva, i bubliny!“

Mluvit o pozitivním myšlení, je dneska moderní a myslet pozitivně platí za správnou životní strategii. Takový je alespoň můj dojem. Pozitivita a dobrá nálada vzdor negativním faktům funguje jako svého druhu vstupenka do světa úspěšných. Pochopitelně, protože kdo by chtěl pracovat s morousem?

Domnívám se však, že pozitivní myšlení může být nebezpečné. Ve své extrémní a nekritické poloze totiž zaslepuje a znemožňuje přesné pojmenování věcí.

Řítíme se k zemi, ale je to fakt kruto-přísnej polet! Ilustrace dws4.me

Pouštět se ve veřejném prostoru do polemiky je výzva, která se člověku nemůže téměř nikdy vyplatit. Navíc, když chcete polemizovat s člověkem, kterého si vážíte a který býval sedm let vaším blízkým kolegou. Navíc, když při tom hodláte polemizovat rovněž s tak váženým časopisem, jako je Respekt, o jehož vztahu s Deníkem Referendum kolují hotové legendy. Prekérní situace. Přesto tu potřebu mám.

Předem zdůrazňuji, že to, co se zde chystám psát, není obsahová analýza týdeníku Respekt. Jsou to pouze dojmy jeho čtenářky. Respekt jsem četla několik let velmi pečlivě a pozorně, nyní jej – s tím, jak roste počet médií, která se snažím sledovat – trochu zanedbávám. Už před delším časem jsem si ale všimla jevu, který jsem si sama pro sebe pojmenovala jako „periodickou dávku pozitivních informací“.

Aneb nikdy není tak špatně, abychom mohli napsat, že je špatně. Doba je těžká, lidé propadají chmurám, chmury berou lidem naději a beznaděj není řešení. Proto jim naservírujeme nějaká ta těšítka.

Důvody k panice? Prostě zavřeme oči
Pamatuji si, jak jsem se doslova namíchla u článku Zítra bude líp z ledna tohoto roku, který techno-optimisticky pojednává o budoucnosti lidstva. Jeho tón a logiku snad dobře ilustruje závěrečný odstavec:

„V britském hlavním městě se ve druhé polovině 19. století zcela vážně debatovalo o tom, že velkoměstu hrozí zkáza. Příčinou byla dopravní kalamita: pokud bude na londýnských ulicích přibývat koňských povozů stejným tempem jako dosud, vytvoří se v následujících desetiletích na povrchu tamějších vozovek vrstva koňského trusu dosahující výšky zhruba půl metru. Odklízení takového množství mrvy si nikdo neuměl představit a městu tak hrozil neslavný kolaps. Úvaha byla zcela v pořádku, nepočítala jenom s tím, jak rychle a nepředvídaně se rozvíjí příběh lidského pokroku. Dříve než trus nakonec zaplavily ulice Londýna vozy poháněné spalovacími motory. Auta mají nepochybně své vlastní stinné stránky, Londýn nicméně pulzuje životem dodnes.“

Ano, auta skutečně mají své stinné stránky. And that is the point. Po celou dobu čtení článku jsem si kladla otázku: Jak je možné, že se v autorovi – který připouští, že rychlost nárůstu globální populace i s jejími spotřebitelskými nároky nejde ruku v ruce s kapacitou Země – bere tolik optimismu? Kognitivní dizonance?

Aby bylo jasno, nevadí mi žurnalistika, která je přiznaně zaujatá. Jenom jsem se s vyzněním tohoto textu nedokázala ztotožnit. Dráždil mě. Nelíbí se mi představa budoucnosti, již známe z těch nejodvazovějších sci-fi filmů.

Druhý takový text, který pro mě coby čtenářku drhnul a uvíznul mi v paměti, je Strašidlo nové války z tohoto srpna. Opět se podívejme na jeho závěr:

„Na druhé straně není v povaze aktuálních konfliktů nic, co by nutně muselo směřovat k další temné kapitole lidských dějin. Historie se přiblížila k evropským hranicím blíže, než jsme v posledních desetiletích byli zvyklí, zároveň máme krátkou paměť. Dnešní generace si nemohou dovolit žít s pocitem jistoty o nic více než ty předchozí. Na paniku je však ještě hodně brzy.“

Ano, na paniku je ještě brzy. Zkusme to tedy říkat pořád dokola všem válečným uprchlíkům a obyvatelům starého kontinentu, kteří se děsí přívalu muslimů. Třeba to pomůže… Slova migrant a uprchlík v celé dlouhé analýze současných válečných konfliktů nezazní ani jednou.

No a naposledy se moje poněkud horkokrevná povaha nad stránkami Respektu probudila minulý týden při čtení textu Mizející hlasy džungle, jehož autorem je Vojtěch Kotecký, můj bývalý kolega v Hnutí DUHA. Píše se tu o rapidním vymírání obratlovců mezi lety 1970 a 2010, které popsala nedávná zpráva Světového fondu na ochranu přírody. Jenom během těchto čtyřiceti let jich vymizelo 52 %. 

Zatímco v britském deníku The Guardian si k tomu můžeme v komentáři od respektovaného biologa a spisovatele George Monbiota přečíst otázku: „Kdo ještě věří, že společensko-ekonomický systém, který má takovýto dopad, je zdravý? Kdo, při vědomí této ztráty, může naše počínání nazvat pokrokem?“ V Respektu se Vojtěch Kotecký k takovému závěru nepropracuje, naopak nás seznámí s úspěšným příkladem ozelenění papírenského koncernu Pulp&Paper.

Firma se zavázala, že přestane odebírat dřevo z původních tropických pralesů: „…Pulp&Paper možná tvoří předzvěst nového trendu: nemalou roli v ochraně světové přírody by mohly sehrát progresivnější velké firmy.“

Je to samozřejmě prima zpráva a velký úspěch Greenpeace, kteří mobilizovali spotřebitele k tomu, aby na Pulp&Paper tlačili prostřednictvím odběratelů jejich papíru, třeba firmy KFC. O trendu globální ekonomiky, která má na přírodu zásadně devastující dopad, to však neříká zhola nic.

Vojtěchovi se nabízí kontrovat otázkou: Co bude, až se všechny papírenské firmy světa zařeknou, že končí s dřevem z původních tropických pralesů? Odkud budou surovinu odebírat a za jakých podmínek a kdo ji bude pěstovat? Anebo, co si myslet o opět o něco rychlejším kácení pralesů v povodí Amazonky?

Když jsem si všechny tři zmíněné texty, které v Respektu vyšly v tomto roce, znovu připomněla, zaujaly mě jejich podtituly: Lidstvo se má čím dál lépe a budoucnost může být ještě radostnější; Ukrajina, Palestina, Irák... Proč zatím nepropadat panice; Přestože na světě ubývá zvířat, je důvod k optimismu.

Optimismus je opium lidstva. Zdravý duch páchne blbostí. Obsedantně pozitivní myšlení znesnadňuje přesné pojmenování věcí. Vzduch v České republice patří mezi nejšpinavější v EU. Jenom na následky znečištění prachem umírá podle Evropské agentury pro životní prostředí každým rokem předčasně více než 400 tisíc Evropanek a Evropanů...

Něco mi to připomíná
Není to nakonec tak, že spokojení lidé jsou poslušnější a mají méně důvodů nesouhlasit se systémem, v němž žijí? Psaní Respektu o civilizačních problémech – a opět mi dovolte připomenout, že toto není důkladná obsahová analýza – působí tak, že jsou prostě předem rozhodnuti nedovolit faktům, aby jejich čtenářům zahnala úsměv z tváře.

Něco mi říká, že už jsem se s tím kdesi setkala. Ovšem, také na přelomu padesátých a šedesátých let představovalo to nejasné a vábivé období „před námi“ opravdu vzrušující téma, doslova protkané pozitivním myšlením.

Jeden příklad za všechny: „Je třeba prodloužit lidský život průměrně na 150 až 200 let. Dát do služeb člověka všechny přírodní síly, energii slunce, větru, podzemní teplo, použít atomové energie. Předpovídat a úspěšně zneškodňovat přírodní pohromy. Vyrábět v továrnách všechny látky známé na Zemi, a to i ty nejsložitější: bílkoviny, jakož i takové, které se v přírodě nevyskytují. Vypěstovat nové druhy zvířat a rostlin. Zmenšit plochy neúrodných krajů, přizpůsobit k životu a obdělat bažiny, hory, pouště, tajgy, tundry a snad jednou i mořské dno. Naučit se řídit počasí, regulovat vítr a teplotu, jako dnes regulujeme řeky, přemisťovat oblaka a podle potřeby rozdělovat déšť i jasné počasí. Myslíte, že je to těžké? Jistě, je to neobyčejně těžké, ale je to nezbytné. Sovětští lidé chtějí dlouho žít, chtějí žít v hojnosti a bezpečí, chtějí být neomezenými pány své země, nezávislí na rozmarech přírody. To znamená, že to vše musí být a také bude vykonáno,“ napsal v roce 1954 sovětský geolog Vladimir Afanasjevič Obručev v časopisu Znanije-Sila.

A co si myslíte vy? Diskuse (9 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Kundera Pátek, 28.Listopadu 2014, 10:16:33

Autorka zřejmě předpokládá, že všichni čtenáři poznají ten citát "Optimismus je opium lidstva. Zdravý duch páchne blbostí" z Kunderova Žertu. Já bych si tím tak jist nebyl a proto zdroj doplňuji.

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Pátek, 28.Listopadu 2014, 14:55:54

Mám občas pocit, že jakákoli diskuse o optimismu se neobejde bez tohoto citátu:
Optimismus je takový zažraný názor, že věci jsou dobré, i když nejsou.
Voltaire: Candide aneb Optimismus

Petrasek Milan - penzista

I já ve svém volném pádu ze sedmdesátého Pátek, 28.Listopadu 2014, 19:39:59

právě míjím desáté patro a stále se cítím celkem i v pořádku......říkám si sem tam i s podivem.
Ovšem jak dalece mi v tom napomáhají mezery ve znalosti neoliberálního žurnalismu je otázkou.
Žurnalismus se sklonem k hrubě neomalenému optimismu totiž svádí i k humorné náladě, tedy k odolnosti a k optimismu.

Jan Konvalinka - biochemik

Když fakta, tak fakta Sobota, 29.Listopadu 2014, 17:23:16

Na ta fakta opravdu pozor. Ta zpráva WWF o "vymírání 52% obratlovců v posledních 40 letech" je v odborných kruzích kritisována, tentýž WWF je ostatně sám nedávno odhadl na 28%, a s metodikou, jakou používají, se ta data nedají ověřit.
George Monbiot není "respektovaný biolog a spisovatel". Vystudoval sice zoologii, ale celý život je novinářem a politickým aktivistou. Jeho argument o tom, že vymíráním druhů je vinen náš společenský systém je ostatně oslaben údajem téhož WWF, že druhová rozmanitost se v rozvinutých státech Evropy a Ameriky naopak zvýšila o 10%.
Války jsou strašná věc a ze situace na Ukrajině nemůže mít nikdo dobrý pocit, fakt ale je, že v posledních 20 letech vede lidstvo nejméně válek ve své moderní historii.

Ve skutečnosti, těch argumentů pro optimismus je celkem dost. Epidemie AIDS vypadala před 20 lety jako neřešitelná globální katastrofa, teď se díky moderním lékům a epidemiologickým opatřením situace stabilisuje i ve většině států Afriky. Průměrný věk se prodlužuje a obezita je už větší globální problém než hladomory.

Navíc si myslím, že úvodní úvaha autorky neplatí. Kdo je optimista, vypadá naivně, a předpovídání konce světa je sexy. Jak píše v dnešní Orientaci LN ekonom Petr Houdek, sociologové dokládají, že pesimismus zní hodnověrně, zatímco optimismus působí povrchně. My optimisté vypadáme jako hlupáci, jen malou omluvou nám může být fakt, že k tomu metru hnoje na ulicích Londýna nikdy nedošlo.
Mimochodem, víte, že pravděpodobnost, že vás na ulicích Londýna někdo zavraždí, byla v 17. století asi osmkrát vyšší, než je dnes?

Zuzana Vlasatá - reportérka DR, Brno

WWF Sobota, 29.Listopadu 2014, 18:15:11

Prosím vás, ať hledám jak hledám, žádné oficiální stanovisko WWF, kde by svůj závěr revidovali, nemůžu najít. Zdroj?

Jan Konvalinka - biochemik

WWF Sobota, 29.Listopadu 2014, 18:33:28

To jsme si nerozuměli, nemluvil jsem o revizi jejich stanoviska, píšu, že nedávno (2 roky před zveřejněním současného odhadu) vydali jinou zprávu, tehdy o 28% úbytku zvířat. Tím nechci říci, že to jsou podvodníci nebo hochštapleři, ale jen to, že to touto metodikou nelze dost dobře spočítat a ověřit.
Populární zdroj kupř. zde: http://news.nationalgeographic.com/news/2014/09/1409030-animals-wildlife-wwf-decline-science-world/

Petr Litschmann - M.Žižkov

Intelekčual peopula - jůzing their brain much more than jůžula Neděle, 30.Listopadu 2014, 02:31:57

O Vámi zmiňovaných problémech víme, a na jejich brzkém odstranění usilovně pracujeme.
Hezký den. :-)

Tomáš Tožička - Praha

SUPER! Neděle, 30.Listopadu 2014, 17:10:50

Tak to se mi ulevilo, vyhynulo jen 28 % obratlovců! A na tuberu, AIDS, Malárii a choleru umírají sotva tři miliony lidí ročně, k tomu už jen pár tisícovek dětí na průjmy z nepitné vody. Na odstranění stačí ani ne miliarda dolarů, ale tu přece dáme hned, jak nám něco zbude ze sanování bank a průmyslu, kteří se o nás tak báječně starají a ozeleňují nás.
What's a wonderful world!

Zuzana Vlasatá - reportérka DR, Brno

Neděle, 30.Listopadu 2014, 17:28:31

Taky se mi ulevilo! :)

Jen pořád nechápu, proč WWF tu závěrečnou zprávu vydali s číslem 52 %. Případně, proč bych to číslo měla zpochybňovat.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.