Náboženství v Angole: Mezi obrozením a státní kontrolou

Sobotní sloupkař DR tentokrát o přehlíženém rozmachu evangelikálních církví a apokalyptických sekt na jihu Afriky. Nová religiozita má i svůj politický rozměr.

Zatímco byl angolský prezident José Eduardo dos Santos na ostře sledované návštěvě v Číně, odeslalo mu 37 poslanců Evropského parlamentu ze čtrnácti zemí otevřený dopis, ve kterém kritizuje stav lidských práv v jeho zemi. Odsouzení novináře Rafaela Marquese, jenž se stal obětí politického procesu kvůli publikaci knihy Krvavé diamanty o brutálních praktikách armádních špiček v surovinovém byznysu, se díky podpoře řady osobností a dokonce klenotnické společnosti Tiffany věnovala relativně vysoká pozornost světového tisku. Neměla by však zapadnout další část dopisu pojednávající o údajném nábožensky motivovaném masakru z letošního roku.

Adventistický křest na stadionu v Luandě. Foto archiv Sidadventist.org

Masakr měl být spáchán 16. dubna, když policie zadržela vůdce sekty Světlo světa Josého Kalupeteka, jehož hnutí se v letošním roce závratně rozrostlo a podle odhadů agentury ANGOP má mít dnes skoro čtyři tisíce příznivců. Při pokusu o Kalupetekovo uvěznění mělo dojít mezi jeho následovníky a policisty k ozbrojenému střetu, jehož průběh se diametrálně liší v oficiální a neoficiální verzi.

Zatímco oficiální místa přiznávají 22 mrtvých (13 civilistů a 9 policistů), opozice mluví nejméně o tisícovce zavražděných. Celou záležitostí se zabýval mimo jiné i zmiňovaný odsouzený novinář Rafael Marques, šéfredaktor nezávislého serveru Maka Angola, který po rozhovorech se zasahujícími policejními důstojníky a dalšími očitými svědky došel k závěru, že zemřít muselo alespoň dvě stě Kalupetekových následovníků. Zbývající tisíce příznivců se podle všeho podařilo vyhnat z improvizovaných táborů v lese, kde měli očekávat konec světa, i když jejich pronásledování pokračuje; prezident dos Santos je označil za nebezpečí pro stabilitu státu a celou společnost.

Ať už byl skutečný rozsah zásahu jakýkoli – což se vzhledem k mediálnímu embargu a odmítnutí oficiálního vyšetřování zřejmě nikdy nedozvíme – samotná existence sekty Světlo světa i její násilné rozehnání dobře ilustrují dva klíčové aspekty náboženského života v současné Angole, oba mimořádně zajímavé.

Mohutná expanze
Prvním ze stěžejních aspektů dnešního angolského náboženského života je jeho neuvěřitelná a stále se stupňující dynamika. Samotná sekta Světlo světa vznikla zřejmě teprve v loňském roce odtržením od místních Adventistů sedmého dne, ale během krátké doby se dokázala rozšířit do nejméně pěti provincií ve středu země. Je přitom pouze jednou ze zhruba třinácti set církví, sekt a náboženských organizací působících na angolském území. Především v Luandě, ale také v dalších provinciích, vyrůstají stovky chrámů a kostelů, z nichž drtivá většina nepatří k tradiční katolické církvi, dědici portugalského kolonialismu, ale k dravým protestantským církvím.

Vliv katolické církve i počet jejích vyznavačů podobně jako v Latinské Americe dramaticky klesá (zhruba na 55 procent), podobnost s Latinskou Amerikou nutně evokuje také rostoucí popularita původem brazilských evangelikálních církví, především nechvalně známé Univerzální církve království božího samozvaného biskupa a mediálního magnáta Edira Maceda. K jeho církvi se hlásí na půl milionu Angolanů, má 230 chrámů, staví vlastní univerzitu a mezi vyznavači má řadu významných politiků z vládního Lidového hnutí za osvobození Angoly (MPLA) včetně samotného guvernéra provincie Luanda.

Stejně jako v Brazílii je i v Angole Univerzální církev kromě jiného mocným mediálním hráčem. Vlastní nejsledovanější kanál TV Record, rádia anebo deník Folha Universal. Rovněž brazilská Světová církev moci boží má přes sto chrámů a asi 70 tisíc věřících, přestože není oficiálně zaregistrovaná a musí bojovat s nepřízní úřadů.

Úspěšné jsou také domácí evangelikální církve, prosperují ale i církve a hnutí na samém okraji křesťanského spektra, ať už se jedná o jehovisty, mormony nebo právě milenaristické sekty typu Světla světa, které očekávají apokalypsu již v roce 2015.

Snahy o profit
Druhým a do značné míry protikladným aspektem náboženského života v Angole, který je možné demonstrovat na příběhu Kalupetekova hnutí, je stupňující se snaha vládní strany a politické elity tento náboženský vzestup kontrolovat a pokud možno z něj profitovat. V opačném případě se stát nebojí sáhnout k represi.

Církve v Angole musí fungovat v rámci systému oficiální registrace, který je nastavený mimořádně přísně; mezi požadavky je například nejméně sto tisíc věřících a přítomnost ve dvanácti z osmnácti provincií. Ze zmíněných asi třinácti set církví a náboženských společenství bylo oficiálně registrováno pouhých 83.

Politické konexe v tomto ohledu neoficiálně hrají mimořádnou roli. Zmiňovaná Světová církev moci boží nejenom že nedosáhla na oficiální registraci, ale od roku 2013 je spolu s dalšími brazilskými evangelikálními církvemi zakázaná a pronásledovaná na základě „podvodné propagandy“ – a také z údajných bezpečnostních důvodů.

Údajně je to reakce na tragédii během shromáždění na stadionu vlastněném Univerzální církví království božího, kde bylo ušlapáno 16 lidí kvůli špatnému technickému stavu a masivnímu přelidnění. Do stadiónu s kapacitou třicet tisíc se jich namačkalo o sto tisíc víc.

Paradoxní na tomto vysvětlení je, že samotné Univerzální církve se zákaz dotkl jen na několik málo dní a brzy mohla pokračovat v činnosti, zatímco Světová církev moci boží, která se na tragédii nijak nepodílela, od té doby není tolerována ani neoficiálně. Její opakované žádosti o registraci byly letos v červnu definitivně zamítnuty a úřady církvi oznámily, že budou její náboženské aktivity trestně stíhat. Oproti Univerzální církvi totiž Světová církev nemá konexe na místní politické elity, nevlastní žádná významná média a nedokázala ani navázat styky s vlivnými čínskými byznysmeny, na které se mimo jiné Univerzální církev v posledních letech zaměřila.

Faktor opozice
I v případě potlačení Kalupetekova hnutí je možné hledat silné politické pozadí; sekta Světlo světa měla mít blízké kontakty s opozičním a stále méně tolerovaným Národním svazem za úplnou nezávislost Angoly (UNITA). Spojení posilují poslední aktivity vůdců UNITA, kteří se kvůli zásahu obrátili kromě Evropského parlamentu na OSN a další mezinárodní hráče s výzvami po prošetření, a objevují se zprávy o šíření propagačních materiálů Národního svazu přímo v improvizovaných táborech sekty. To by mohlo částečně vysvětlovat tvrdý policejní zásah.

Výstižně popsal vztahy vládnoucí strany k náboženství Rafael Marques: „Když jsou náboženská hnutí použitelná k získání hlasů a k posílení politické moci MPLA, jsou velmi vítána a k tomuto účelu využívána. Pokud však projeví neposlušnost vůči politické moci, hned je označí za nebezpečné a fundamentalistické.“

Situace se navíc bude zřejmě zhoršovat. V souvislosti s posledními událostmi se začal rýsovat návrh nového náboženského zákona, jenž obsahuje mimo jiné zákaz šíření „podvodných“ náboženských materiálů, nutnost vypracování bezpečnostního plánu pro každý chrám, který musí být schválen policií a několika dalšími institucemi, anebo dokonce možnost demolice náboženských prostor postavených před méně než třiceti lety pro „veřejné potřeby. Takové opatření by se přitom dalo vztáhnout prakticky na všechny chrámy, které v Angole nekatolické církve využívají.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

484986_4526130479194_2091422123_n

František Kalenda - Praha

Signatář Telička Sobota, 20.Června 2015, 22:10:47

Pro zajímavost - možná si všimnete, že jedním ze signatářů dopisu byl také český europoslanec Pavel Telička z ANO (frakce ALDE). Celý dopis ovšem vznikl skutečně napříč politickým spektrem - podepsali ho poslanci hned z 6 frakcí od levice (GUE/NGL) po pravý střed (EPP).

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Neděle, 21.Června 2015, 12:41:29

Bylo by zajímavé vypátrat něco více o tom, jaké jsou vlastně příčiny takovéhoto masového vzestupu (evangelikánských) sekt, především na úkor oficiální a institucionalizované církve katolické.

To propojení těchto hnutí s politikou, jak o nich referoval úvodní text, je sice zajímavé, ale dozajista není vlastní příčinou toho, že tyto sekty vznikají v tak nesčetném množství. Bylo by za tímto fenoménem možno vystopovat srážku tradicionalismu s modernou? Kdy už katolická církev nedokáže poskytovat uspokojivé odpovědi?

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Pane Poláčku, Neděle, 21.Června 2015, 22:09:7

část odpovědí najede myslím v tomto textu stejného autora z loňského listopadu http://denikreferendum.cz/clanek/19160-upadek-katolicke-cirkve-v-latinske-americe

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Příčiny úspěchy evangelikánských hnutí Pondělí, 22.Června 2015, 18:05:3

Dobře, pane Jedličko, díky za ten link. Ovšem, i tak zůstávají základní otázky nezodpovězené.

To "osobní spojení s Bohem", které je intenzivnější v těch evangelikánských hnutích - proč je více prožíváno u nich, a ne u katolíků?

A kde ta všechna evangelikánská hnutí vzala náhle ten svůj nový impuls, kterým "válcují" katolickou církev?

A kde berou tu svou popularitu, když - jak je v tom druhém textu zmíněno - jsou vlastně ještě konzervativnější, nežli sama katolická církev (respektive její příslušníci)?

Skoro by se dalo soudit, že je to do značné míry export z - většinově protestantských - Spojených států, jmenovitě právě z těch agilně-agresivních konzervativně-evangelikánských proudů. Které disponují obrovskými finančními prostředky, a proto pro ně není problémem financovat svou misijní činnost, v prvé řadě směrem do jihoamerického kontinentu.

Ale ani to všechno neodpovídá na otázku, proč tato hnutí mají takový úspěch.

Ačkoli naprosto nejsem znalcem v dané věci, zkusil bych si nabídnout dvojí odpověď:

Za prvé, tradiční katolická církev přece jenom působí už značně "unaveně", ve srovnání s ní působí ti agilní evangelikánští kazatelé a misionáři podstatně svěžeji.

Ale za druhé: skoro bych docela věřil tomu, že tímto způsobem (těch evangelikánských církví) prezentované křesťanství je mnohem přitažlivější prostě proto, že je - mnohem "stravitelnější". To je totiž právě takové to extatické vyznání na americký způsob, kde složité a náročné obsahy pravé křesťanské věrouky ustupují do pozadí, jsou zatlačeny okamžikovým extatickým prožitkem. Je to tedy svým způsobem takový typický americký "fast food" v oblasti religiozity. Jak řečeno, exportní zboží. Lehce stravitelné, podbízivé, nabízející okamžitý efekt.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.