Je konec Hedvábné stezky koncem svobodného tržiště?
Tomáš JungwirthProvozovatel internetového tržiště Silk Road inkasoval doživotí. Tomáš Jungwirth se zamýšlí nad budoucností virtuálních ostrůvků svobodné směny.
Doživotní uvěznění zakladatele anonymního internetového tržitě Silk Road (Hedvábná stezka) Rosse Ulbrichta je velkým justičním omylem. Skutečnost, že je tzv. válka proti drogám ze své podstaty odsouzena k nezdaru, je ve vzrůstající míře akceptována odborníky, politiky i širokou veřejností. Tento rozsudek navzdory tomu ukazuje, že válka není zdaleka vyhrána.
O existenci Hedvábné stezky jsem se dozvěděl prostřednictvím známého teprve přede dvěma lety. Jako IT laik jsem však nikdy neměl potřebné kompetence (ani trpělivost je získat) a celý prostor Dark Webu, v němž byla Hedvábná stezka provozována, mi tak dodnes zůstal utajen. Nutno dodat, že onen známý si prostřednictvím tohoto virtuálního tržiště po delší dobu objednával nejrůznější zboží včetně řady psychotropních látek.
Vzhledem ke garanci kvality, příznivým cenám, uživatelské přívětivosti prostředí a možnosti platit anonymně bitcoiny se pro něj tento způsob obstarávání drog stal jednoznačně preferovaným oproti tradičnímu shánění přes známé a známé známých.
Hedvábná stezka, kterou Ulbricht založil na počátku roku 2011, byla ale více než jen sofistikovanou prodejnou drog. Šlo o pokus vytvořit skutečně nezávislé místo ke směně věcí a služeb, tedy ze své podstaty nestátní ekonomiku. Absenci jakékoliv regulace lze samozřejmě kritizovat z řady různých perspektiv.
Jednou z nejzávažnějších výtek jsou související daňové úniky. K tomu je třeba dodat, že většinu zde nabízených a poptávaných produktů ani ve většině zemí legálně danit nelze, a dále, že úplně stejný problém je vlastní legálním směnným portálům typu Aukro.cz.
Během krátké doby si Hedvábná stezka našla silnou komunitu uživatelů, kteří se na tržišti mohli pomocí hodnocení a komentářů dělit o svoje zkušenosti s jednotlivými prodejci a produkty a minimalizovat tak nebezpečí plynoucí z oficiálně nekontrolovaného trhu. Všichni uživatelé si přitom byli vědomi existujících rizik.
V případě drog, které ve výsledku tvořily největší část celého obratu, šlo přitom zjevně o riziko nižší, než při osobní koupi od náhodného prodejce v nočním klubu. Ambice utajeného tržiště směřovaly ještě dále — k omezení vlivu drogových kartelů, které mají každoročně na svědomí tisíce lidských životů.
Provoz Hedvábné stezky ukončila americká FBI koncem roku 2013. Její zakladatel byl následně obviněn mj. ze zabití několika osob, které se předávkovaly zde zakoupenými drogami, a z praní špinavých peněz. Odsouzení Ulbrichta k doživotnímu odnětí svobody a platbě bezmála dvou set milionů dolarů, což představuje celý obrat Silk Road za dobu její existence, je ale v jádru selháním justice, která nezvládá reagovat na realitu jednadvacátého století.
Soudkyně vmetla obžalovanému do tváře, že „není o nic lepší, než kterýkoliv dealer drog.“ Toto tvrzení lze zpochybnit samo o sobě. Kromě toho je ale těžko představitelné, že by takto drakonický trest v současnosti dostal kterýkoliv dealer drog v některé ze západních zemí.
Ostrůvky tržní svobody nezávislé na státní regulaci a vlivu velkých firem nezmizí s jedním exemplárním trestním verdiktem. Lze očekávat, že budou vznikat nadále, a že budou v užívání dostupných technologií vždy o krok napřed před policejními vyšetřovateli. Boj proti nim je podobně marný, jako celá válka proti drogám.
„Chtěl jsem umožnit lidem, aby dělali životní volby v soukromí a anonymitě,“ uvedl Ulbricht před vynesením rozsudku. Ohlas, který jeho iniciativa měla, ukazuje, že poptávka po takových volbách zde je a bude i nadále.
Opravdu svérázný pohled.
V obou případech rozsudek následuje několik let po vypnutí příslušné stránky, přičemž klony a alternativní projekty vznikly vždy v řádu dní po vypnutí a do vynesení rozsudku se stačily etablovat.