Jejich lodě OSN popsala jako plovoucí rakve. Okolní teplota se blíží čtyřiatřiceti stupňům, a oni se ve stovkách vydávají na přeplněné lodě. S nedostatkem jídla, s nedostatkem vody. Tisíce příslušníků kmene zvaného Rohingya prchá z Barmy, kde žijí v beznadějných diskriminačních podmínkách a chudobě.

Jedny z posledních zpráv o jejich cestě popisují bitvy mezi vyhladovělými a dehydrovanými uprchlíky o poslední zbytky chleba a vody. Bitvy často vedené na život a na smrt údajně velmi často končily shozením bezvládného, na kost vyzáblého těla některého z bojovníků z paluby vratké lodi do vod Andamanského moře. Jen podle zatím dostupných informací mohla takových těl být až stovka.

Uvolňování poměrů?

V Barmě, zemi ležící v jihovýchodní Asii žije na 140 etnických skupin, což z ní děla zemi s největší koncentrací etnických skupin na světě. Jednu z nich představují příslušníci v Barmě téměř milionového kmene muslimského vyznání nazývaného Rohingya. Ti v Barmě platili do státního převratu za uznávanou menšinu, zastoupenou dokonce i v politice. Jenže v roce 1962 je nový vojenský režim o tento statut připravil, a v roce 1982 byli dokonce zákonem prohlášeni za menšinu bez domova, čímž ztratili barmské občanství.

Tento stav umožnil barmské vládě nadále označovat členy tohoto kmene za imigranty. Tvrdý vojenský režim v průběhu let zasel nenávist mezi příslušníky budhistické většiny a muslimské menšiny v Barmě. Na ní se nic nezměnilo ani po nástupu nového prezidenta Thein Seina, který měl představovat obrat směrem k lepší budoucnosti země. 

Jedním z přelomů spojených s nástupem Thein Seina bylo také propuštění slavné barmské disidentky, držitelky Nobelovy ceny za mír a blízké přítelkyně zesnulého českého prezidenta Václava Havla Su Ťij z domácího vězení a její následné zvolení poslankyní.

Částečně uvolnění poměrů v Barmě vedlo Evropskou unii i Spojené státy k rychlému navázání více přátelských vztahů s tímto státem, návštěvám západních politiků v čele s americkým prezidentem Obamou a především k postupnému zrušení většiny sankcí. Později byl Barmě dokonce přidělen statut „Nejméně rozvinuté země“ (Least developed countries), díky kterému některé státy mohou čerpat různé výhody v rámci mezinárodního obchodu.

Proti těmto krokům však dlouhodobě protestovaly lidskoprávní organizace v čele s americkou Human Rights Watch, která stav tamních lidských práv dlouhodobě monitoruje. Jejich kritika se zaměřovala především na dlouhodobě katastrofální životní podmínky obyvatel z řad Rohingyů. Opatření, které vůči nim tamní vláda uplatňuje, HRW označila dokonce za etnické čistění. Z Barmy postupně přicházely také zprávy popisující útoky na Rohingye, jejichž popis neměl daleko k pogromům.

↗

Kmen Rohingya platí za nejutlačovanější etnikum na planetě. Foto asianews.it

Od pogromů do záchytných táborů a potom na moře

Situace příslušníků tohoto kmene se v údajně nové Barmě však v žádném případě nezlepšila a od poloviny roku 2012 se pro ně jejich životy staly naopak doslova noční můrou. Tehdy v květnu se v západní Barmě (kde žije absolutní většina barmských Rohingyů) odehrál incident, při kterém byla znásilněna a zabita jedna budhistická žena. Do podezření se okamžitě dostala trojice mužů rohingyjského původu, načež byli všichni tři zatčeni.

O měsíc později napadla skupina budhistického obyvatelstva autobus s muslimskými cestujícími, protože byli přesvědčení, že se mezi nimi nachází pachatelé daného zločinu. Dav zabil deset Rohingyů. HRW později potvrdila, že příslušníci místní policie stáli a celému dění nečinně přihlíželi. Tyto dva incidenty odstartovaly etnické násilí mezi muslimskými Rohingyi a zdejší budhistickou většinou. Během něj došlo k úmrtí až dvou set lidí a demolicím tisíců domovů.

Počet Rohingyů, kteří byli ze svých domovů vyhnáni, překročil sto tisíc. Velká část z nich pak byla držena v záchytných táborech, které nesměly opustit. Údajně pro své vlastní dobro. V roce 2014 podle OSN, která se ke kritice této situace v Barmě také přidala, zůstávalo v záchytných táborech 135 000 příslušníků tohoto kmene.

Zvláštní zpravodaj OSN pro monitorování stavu lidských práv v Barmě popsal situaci Rohingyů slovy: „Tato komunita nadále čelí systematické diskriminaci, která zahrnuje omezování svobody pohybu, přístupu k pitné vodě, jídlu, půdě, vzdělání i zdravotní péči. Tato opatření zahrnují také omezení uzavírání sňatků a především počtu narozených dětí.“ Ženám z kmene totiž bylo zakázáno mít více než dvě děti. OSN později Rohingye označila za nejpronásledovanější menšinu na celém světě.

Šetření HRW prokázalo, že na útocích a dalších opatřeních v Myanmaru se podílely také tamní bezpečnostní složky a vládní představitelé k situaci podle HRW nepřistoupily se snahou ji skutečně řešit. Při jednom z nejkrvavějších incidentů, při kterém zemřelo na sedm desítek příslušníků kmene Rohingya, získaly bezpečnostní složky podle HRW předem informace o přípravách útoku, ale vůbec proti němu nezasáhly, a mnozí z jejich příslušníků se na něm naopak sami podíleli.

Rohingyové se snažili před těmito podmínkami utéct v podstatě všude, kam to jen bylo možné — do Bangladéše, kde také existuje početná menšina složená z příslušníků jejich kmene, nebo do Thajska a odtud zase dále na Jih. Část z nich byla vrácena zpátky, jiní v těchto zemích zůstali. Migrantská námořní krize Rohingyů naplno propukla až v průběhu letošního roku především poté, co Thajsko uzavřelo hranice s Barmou právě kvůli mohutné migraci.

Podle odhadů OSN se až 25 tisíc Rohingyů vydalo na vratkých lodích převaděčů přes moře do Thajska nebo ještě dál na jih do zemí jako Malajsie nebo Indonésie. Již dnes je však z nálezů hromadných hrobů v Malajsii, dalších desítek hrobů v Thajsku i Indonésii a také několika lodí, které se prázdné houpaly na vodách Andamanského moře jasné, že jejich cesty si vyžádaly stovky obětí. Další tisíce vyhladovělých a dehydrovaných Rohingyů navíc zůstávají uvěznění v pasti vratkých, přelidněných lodí.

Nový obchodní partner EU a selhání Su Ťij

V kontextu této uprchlické krize a především jejího původu v podobě strašidelných podmínek, kterým Rohingyové v Barmě několik let čelili, se nabízí důležitá otázka: proč západní státy zrušily sankce uvalené proti Barmě a propagovaly tuto zemi jako příklad velkého pokroku v otázce dodržování lidských práv? Zatímco Barmu navštěvovali americký prezident Obama nebo britský premiér Cameron a zahrnovali její představitele slovy chvály, Rohingyové čelily ve statisících podmínkám tak strašlivým, že se začali v tisícihlavých zástupech vydávat na smrtelně nebezpečnou cestu po moři.

Tento postup Západu v čele s EU je o to nepochopitelnější v souvislosti s obchodními vztahy mezi EU a Barmou. Evropský export do Barmy, který za rok 2010 dosahoval výše 83 milionů Euro, vyrostl do konce roku 2014 na 492 milionů Euro (tedy přibližně šestkrát!).