Asijský kapitál

Opovrhování čínskými investicemi je přežitek. Jiří Dolejš si ve svém sloupku všímá globálních ekonomických trendů, která nás jednoznačně vybízí k racionalitě ve vztahu k asijským investicím.

Miloš Zeman při návštěvě olomouckého kraje vzbudil pozornost, když informoval veřejnost, že jednal s čínskou delegací, která chce nakupovat významné české podniky a investovat u nás nemalé miliardy. Příliv přímých zahraničních investic (takzvaných FDI, Foreign Direct Investment) je u nás už více jak dvě desítky let běžnou realitou. Zde však jako by působily dozvuky prezidentovy nedávné ostře sledované návštěvy Číny, provázená prezentací Petra Kellnera i Krtečka od Zdeňka Milera. Otázkou je ale proč by v ČR měl asijský kapitál chybět…

V devadesátých letech souvisela většina FDI do zemí střední a východní Evropy s velkou privatizací. Od konce minulého století je lákáme už do soukromého sektoru a na vlastní pobídkový systém. Objem poskytnutých investičních pobídek ve formě dotací a odpuštěných daní jde do desítek miliard Kč z veřejných peněz. S pohybem kapitálu souvisí i otázky mezinárodního daňového plánování a mimotržně deklarovaných cen.

K roku 2013 dosáhl objem kumulovaných FDI v ČR 2,67 bilionu korun, z toho 27 % jsou to investice holandské, 14 % rakouské a 11 % německé. Jen pomalu narůstají investice z Asie, nejvíce korejské (3,5 %) a japonské (1,1 %). Čínští investoři tu dosud byly doslova jen ve stopovém množství. V zahraničně obchodní bilanci ČR představuje Čína dosud pouhých 5 %, přestože se stává ekonomickou supervelmocí, a obchodní i investiční partnerství s ní by mělo být vnímáno jako strategická záležitost. Debata o lidských právech by neměla znamenat, že toto přestaneme vnímat.

FDI obecně přinášejí do ekonomiky finance, technologie či know how. Mohou zvýšit produktivnost, exportní výkon a vytvářet pracovní místa. Vlastnická kontrola firmy ale znamená, že při rozdělení zisku může dát přednost výplatě dividend před reinvestováním. Zahraniční investor se může změřit na rychlou obrátku kapitálu, na levné montovny kde je nízká přidaná hodnota. Zájmem investora může ale být i tzv. nepřátelské převzetí s úmyslem utlumit výrobu a obsadit trh vlastními výrobky. U tzv. join venture a projektů opřených o investiční pobídky záleží na konečné smlouvě.

V globální éře pohyb kapitálu obecně roste, izolacionismus není v době globalizace řešením. Bojovat apriori s přílivem investic jen proto, že jsou čínské, zcela postrádá racionální argumentaci. V Olomouci byla zmíněna slavná kopřivnická Tatru a žďárský ŽĎAS, který je součástí skupiny Žieleziarne Podbrezová Group. Tady se musí vyjádřit především soukromí majitelé těchto firem. Číňané u nás už ostatně nakupovali. Např. v Praze od PPF koupili kancelářskou budovu v Holešovicích, nebo v Brně firmu EKOL na výrobu turbin.

V globální éře pohyb kapitálu obecně roste, izolacionismus není v době globalizace řešením. Bojovat apriori s přílivem investic jen proto, že jsou čínské, zcela postrádá racionální argumentaci. Foto telegraph.co.uk

ČR patří v mezinárodním srovnání mezi přední země střední a východní Evropy z hlediska přílivu i zásoby přímých zahraničních investic. Otázkou samozřejmě je, jak je možné v malé a otevřené ekonomice vůbec mít nějakou kontrolu nad vývojem národního hospodářství a předcházet tak přílišným transferům národního bohatství do zahraničí. Aby naši zahraniční investoři byli v hostitelské ekonomice pomocníkem a partnerem, a nikoli pán. Chybou také je, když firmy zinkasují podporu, ale české ekonomice to nedostatečně vrátí.

S tím souvisí úkol, aby domácí investor měl šanci na rovnoprávné postavení, a nevznikala tzv. duální ekonomika, kde vedle zahraničích firem ty domácí jen zaostávají. Z hlediska růstu reálné hrubé přidané hodnoty u nás zahraniční podniky vykazovaly výrazně vyšší růst téměř ve všech odvětvích ve srovnání s podniky domácími. Projevy duální ekonomiky jsou v ČR patrné u výroby automobilů, zpracování ropy či výroby chemických výrobků. K tomu, aby z přílivu zahraničních investic profitovaly co možná nejvíce také české firmy, existují programy na podporu subdodavatelů (což ovšem utvrzuje obslužný charakter českých firem).

Dosud je 87 % zahraničních investic v ČR ze zemí EU, nyní se však o Prahu zajímají i asijští investoři. Čínský kapitál se rovněž poohlíží po „našem“ finančním sektoru. Nová komerční banka musí projít licenčním řízením, ale s tím se nepochybně Číňané vypořádají. Mohou také vlastnicky vstupovat do již existujících finančních domů (jako se již stalo v případě slovenské J&T). Pobočku chce u nás zřídit Bank of China, což je globálně osmá největší banka. Chystá se k nám i další velká čínská banka CCB (China Construction bank). Nabídky juanových úvěrů mohou usnadnit vstup na čínský trh.

Podle šetření CVVM z počátku roku nevidí lidé v Čínské lidové republice hrozbu, a vztahy s ní považuje za dobré 64 % naší populace. Není důvod, proč u nás děsit lidi expanzí čínských investorů – chce to hlavně racionální přístup. Co nám pomůže, to přivítejme, a rizika omezujme. Budovat silné české firmy je na nás. Ale zahraničním investicím se nevyhýbejme. Diversifikace našich vnějších ekonomických vazeb myslím k takovým racionálním přístupům patří.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.