O mlčící většině, její síle i slabosti

Radikální zlomy v dějinách jsou často přisuzovány významným osobnostem, výjimečným vůdcům a zásadním politickým rozhodnutím. Zapomíná se na tajemnou roli „mlčící většiny“. Komentář Luboše Rokose.

Průjezd amerického vojenského konvoje poskytl zobrazení kontrastu virtuálního a reálného světa. Ve virtuálních potyčkách byli hodně vidět a slyšet proputinovští sympatizanti. Napadali svými komentáři články svých odpůrců, až to vypadalo, že zastoupení proruských a prozápadních sympatizantů v české společnosti je tak půl na půl. Když pak došlo na lámání chleba, lidé ve své většině přišli konvoj pozdravit, zatímco akce odpůrců skončila fiaskem.

Křik nutně neodráží reálnou sílu. Naopak, čím méně síly, tím více je třeba podpořit křikem nebo přehnanými hesly. Oboje přitáhne zájem médií, o křiklounech se mluví, a zase to pak vypadá, že jsou všude. Připomíná to bulvární postupy. Čím méně umím, tím více vyrábím skandálů, abych se dostal do novin.

O tichu
Loňského listopadu proběhla v pražské katedrále děkovná mše. Katolická církev totiž spojila svatořečení Anežky z 12. listopadu 1989 s bezprostředním pádem komunismu tak, že Anežka své vlasti přinesla svobodu. Do katedrály dorazily tisíce lidí, mnohem reprezentativnější vzorek společnosti než internetoví křiklouni. Akce nevyvolala takový rozruch - nikoho nenapadala, vůči nikomu se nevyhraňovala, i místo spílání komunistům se volily připomínky osudů lidí, kteří museli strpět totalitní represe.

Shromáždění proběhlo takto tiše, jak se sluší na „mlčící“ většinu. Zážitky z takového setkání se i hůře ventilují navenek, ale ani nepanuje taková potřeba (fotit si tu selfie by nenapadlo asi nikoho). Zážitky si člověk prožívá uvnitř, a čím hlubší bývá vnitřní přeměna, tím méně ji člověk dává najevo. Jedno dávné rčení tvrdí, že „kdo ví, ten mlčí, kdo neví, ten mluví“. Troufám si říci, že lidé v katedrále věděli, proč tam jsou.

Lidská mysl se ráda upíná k nezvyklým záležitostem, ať už se sympatií, nebo antipatií. Je ale dobré stále vidět, že se jedná o krajnosti, ne o pravidlo. Otevření archivů z komunistické doby tak provázelo odhalování estébáků. A člověk mohl nabýt dojmu, že každý donášel na každého. Jak ale říká přední znalec komunistických archivů Radek Schovánek - hledat udavače je jaksi „sexy“, ale komplexní pohled do pramenů říká něco jiného. Na každého člověka, který selhal a podepsal, připadá devět dalších, kteří tlaku odolali…

To na jednu stranu povzbuzující zjištění, na druhou stranu je třeba mít na vědomí slova Hannah Arendtové, badatelky totalitarismu: „Zločinný stát nestojí na obyčejných zločincích, ani na zfanatizovaných masách, ale na bezduchém fungování docela obyčejných lidí v jejich nelidských rolích.“

Menšina, pokud je aktivní, umí dát většině svůj směr. Za první světové války nastoupila většina Čechů do habsburského vojska a svou vojenskou kariéru tu absolvovala. Kdyby Vídeň rozhodla zabíjet vojáky jiných států, titíž vojáci by nastoupili znova. Ideu nově založeného československého státu ale zastupovala menšina legionářů, kteří se rozhodli jednat ve vlastním zájmu a nečekat, kterého nepřítele jim ukáže někdo jiný.

Je třeba mít na vědomí slova Hannah Arendtové, badatelky totalitarismu:
„Zločinný stát nestojí na obyčejných zločincích, ani na zfanatizovaných
masách, ale na bezduchém fungování docela obyčejných lidí v jejich
nelidských rolích.“ Foto news.discovery.com


Většina může mít postoj, jaký chce, ale pokud si ho nechá pro sebe, ztrácí na převaze. Menšina je hnána nespokojeností s daným stavem a svoje tažení provází s větším nadšením. Nadšení provází všechny, kdo jsou proti něčemu. Antifašismus, antikomunismus, antisemitismus, antiglobalismus atd., atd., to vše provází zvýšená vůle, aktivita i ochota ke konfrontaci.

Tomu se blíží i zatím nejednotná fronta, která není spokojená s polistopadovým vývojem. Všechny její útoky na Václava Havla, zkorumpovaný systém, pro který nestálo za to zvonit klíči na Václaváku, každý odhalený skandál, to všechno je provázeno se škodolibou radostí. Z toho získávají na síle alternativy vůči parlamentní demokracii. Zatímco populisté se ještě prezentují jako zachránci zkaženého systému, diktátorské směry ho chtějí nahradit vládou tvrdé ruky.

Automatická cesta z krize to ale není, spíš se tyto směry snaží nebo mají možnosti, jak svoje chyby a korupci více zamaskovat. Hnutí ANO slibovalo svoji vládou nezkorumpovaných odborníků pozvednout veřejné finance. Pražská primátorka za ANO Adriana Krnáčová pak jednou svoji laickou chybou provalila, že v jednom probíhajícím soudu, který se týkal se finančního sporu, jednala v zájmu protistrany.

Od ticha k mluvení
Většinu umí vytrhnout z pasivity některé zásahy zvenčí. Může to být už hodně přehnaný útok v podání osob typu Jiřího Vyvadila, mohou to být zastavení amerického konvoje, na která se lze jít podívat pomalu jako na kulturní program.

Jinak ale život většiny společnosti provází menší míra nadšení než menšinu odpůrců. Nemá cenu zastírat, že svůj díl na tom nesou tradiční politické strany svými aférami. Zároveň vnímám i jakousi hráz mezi politiky a občany, kde si obě strany předhazují vinu za špatný stav státu („politici kradou“ vs. „lidé jsou líní pracovat“). Taková hráz není zřejmě tak silná mezi částí občanů a populisty, protože voliči ANO jsou schopni odpustit finanční aféry nebo Babišův kolosální střet zájmů, které by u klasického politika nerozdýchali.

Člověku se pak nabízí snad jen politický život mimo politické strany, řekněme třeba kulturní. Účast na internetových fórech, účast v občanských sdruženích, v lokální politice, osobní schůzky nebo kluby, spojené s diskusemi, výlety po místech nějak spjatých s demokratickou tradicí atd. Je to alternativa vůči destruktivnímu nadšení kritiků parlamentní demokracie, klidné uvědomění si identity. Vůči postoji „být proti něčemu“, který vpouští do politického života populisty nebo proputinovské síly, je to postoj „být za něco“, pomáhat tvořit společnost, ve které stojí za to žít. A takový potenciál, jak bylo vidět i při listopadové mši v pražské katedrále, tady je.

A co si myslíte vy? Diskuse (17 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 28.Května 2015, 13:54:58

Pro co vlastně "stojí za to žít" za podmínek bezduchého postmoderního kapitalismu, jehož veškerý životní horizont se vyčerpává mechanickou sebereprodukcí sebe sama? Co pak je i ten "svobodný občan" více, nežli jenom malým kolečkem v tomto mechanismu sebereprodukce?

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Čtvrtek, 28.Května 2015, 15:52:23

To on pan Rokos zřejmě myslí, že "stojí za to žít", když chodíte na tu mši do katedrály. Tam se uklidníte a potom zase v klidu budete snášet bezduchou sebereprodukci pozdního kapitalismu.

Tomáš Tožička - Praha

No tenhle text se fakt nepovedl Čtvrtek, 28.Května 2015, 17:25:54

Odpůrci konvoje = proputinovští sympatizanti.
Odpůrci zkorumpovaného systému mají radost ze skandálů.
Katolická mše v katerdrále je zdravou alternativou vůči kritikům parlamentní demokracie.
Klidné uvědomění si identity.

Text jako by se inspiroval Strážnou věží a katolickým vlastenčením přelomu minulých století. No aspoň je vidět, že v DR rozhodně žádná ideová cenzura nepanuje.

Luboš Rokos - Jičín

Čtvrtek, 28.Května 2015, 22:45:4

Odpůrci konvoje nejsou automaticky proputinovští sympatizanti, stejně jako třeba kritici izraelské politiky nejsou automaticky antisemité.., to jsou všechno zkratky k dehonestaci oponenta, ne pro postihnutí všech odstínů reality.

Skandály - kritika všech politiků je potřebná, média mají fungovat jako "hlídací pes demokracie", akorát pouhé hledání i nafukování skandálů bez ukázky jiné alternativy jen podlamuje důvěru v demokracii nebo ve svobodu obecně.. Takové Parlamentní listy se vyžívají v tom, jak je všechno od Listopadu 1989 špatně.., že by to něčemu pomohlo, si nemyslím.

Pro co stojí žít - svoboda je o tom, že to člověk najde, i v nelehkých ekonomických podmínkách.. Do spektra všech spolků jsem mimo občanských iniciativ mohl dodat i Deník Referendum nebo mně blízké uskupení Změna pro Liberec, které nabírá sílu odspoda, z ekologických a lokálních sdružení.. Na mši nikoho netahám, ani nejsem katolíkem, akorát takové to očekávání ničeho se mi proměnilo v nečekanou zkušenost, která nejde dost dobře zprostředkovat, jak vidím..

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pátek, 29.Května 2015, 06:25:29

Už to chápu. Stojí za to žít, kvůli nečekané zkušenosti s jinými lidmi.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pátek, 29.Května 2015, 08:45:48

Nebo kvůli jiné zkušenosti.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Zkušenost zprostředkovat lze těm, kdo chtějí, Pátek, 29.Května 2015, 20:46:13

a mezi něž rozhodně nepatří pan Tožička, ale kvůli svému dogmatismu ani paní Hájková.

Divím se, že pan Tožička nejde v zájmu trockismu a anarchokomunismu bořit kostely. Ale rozhodně to se snahou o pochopení a tolerancí nepřehání.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Panu Ungerovi Pátek, 29.Května 2015, 22:05:26

Že tak usuzujete o mně, to se vůbec nedivím. Ale Tomáš Tožička je přece teolog. Ten podle vás nerozumí něčímu zážitku z katedrály?

Luboš Rokos - Jičín

Paní Hájková, odvykněte si prosím mluvit tu za mě. Neděle, 31.Května 2015, 10:09:41

Nejde o to jít na mši a cítit se tam dobře, ale jít ven a s lidmi okolo něco tvořit, právě aby tady stálo za to žít.. Vyznění "stojí za to žít" se vztahovalo na to, aby lidé nemluvili jen proti něčemu, ale zvedli se a dělali něco tvůrčího..
Samozřejmě jestli někomu dá zážitek popud nebo pravidelnou oporu, tak je to taky dobře, jestli se chce jen utápět v blahu, tak to objektivně k ničemu moc není.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Neděle, 31.Května 2015, 10:33:40

Opravdu to vůbec k ničemu není. Vyzkoušela jsem si to.
Nechtěla jsem vůbec mluvit za vás. Spíš jsem hádala, co jste vlastně myslel. Takže se omlouvám, pokud se vás to nějak dotklo.

Luboš Rokos - Jičín

Neděle, 31.Května 2015, 10:34:23

K větě "Tomáš Tožička je přece teolog. Ten podle vás nerozumí něčímu zážitku z katedrály?" Ten zážitek se netýkal nějakého mystického osvícení, aby mu musel rozumět teolog. Zážitek se týkal množství lidí, kteří jsou nějací, ale nedávají to nikomu a nijak najevo (resp. o tom nevím). A v těchto lidech je potenciál, který se dá využít.. To byl můj zážitek z takového shromáždění.

Luboš Rokos - Jičín

Neděle, 31.Května 2015, 10:47:14

Je dobré, když něco nevím, se nejprve zeptat, ne začít spekulovat.. Působí to na mě, že když vidíte slovo mše, naježíte se a jedete podle svého automatického programu zaměřeného proti všemu církevnímu.. No až napíšete třeba něco proti izraelské politice na okupovaných územích a někdo Vás automaticky ocejchuje jako antisemitku, budete na tom asi stejně jako já tady..

Ale k věci, je nějaký potenciál v okruhu Deníku Referendum,, který by chtěl nějak dále pracovat na upevňování něčeho pozitivního? Na spojení demokratických sil proti proputinovským, fašistickým samozřejmě, apod.?
Samotná existence a fungování Deníku jsou samozřejmě samy o sobě dost velkým příspěvkem k demokracii, na druhou stranu výrazný antikapitalismus může překážkou k takovému spojenectví na obou jeho politických pólech..

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Neděle, 31.Května 2015, 10:53:19

Věta o T. Tožičkovi nebyla adresována vám, ale panu Ungerovi.
Pan Unger soudí, že jsem dogmatická, tak ho v tom nechám. Ano jsem dogmatická, například pokud jde o antikapitalismus. Od toho nehodlám upustit. Což ovšem neznamená, že jsem pro ozbrojenou revoluci.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Neděle, 31.Května 2015, 11:04:48

A ještě mimochodem k tomu antikapitalismu:
Domnívám se, že zatímco antikomunismus se může někoho citově dotknout (a hrubě se ho taky dotýká), o antikapitalismu se to říct nedá. Neboť s kapitalismem se patrně málokdo cítí být tak niterně spjat, že by mu to mohlo vadit.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Neděle, 31.Května 2015, 11:51:36

A ještě mimochodem:
pro kritiku Putina z antikapitalistických pozic jsem vždycky. Pro jeho napadání z pozice ukrajinských nacionalistů žádné nadšení nejevím.
Vidíte, jak mi dogmatický antikapitalismus hezky pomáhá v politické orientaci? Jako kompas.

Luboš Rokos - Jičín

Středa, 3.Června 2015, 22:05:29

Dogmatismus umí i jiné věci, když dává předem určené pohledy. Když se objeví nějaká nejednoznačná věc, není schopen ji rozebrat z více stran. Viz ta zmínka o mši, nebyla míněná jako propagace bohoslužeb a přiímání těla Páně, ale dogmatické myšlení to tak pochopí, neumí jinak.
Mám jiný styl myšlení než dogmatismus, a to mít otevřené oči, vnímat, jak funguje svět, i když to neodpovídá mým představám a očekáváním.. Já bych předem nečekal, že zrovna na takovém liberálním (myšleno svobodomylsném) Deníku Referendum bude někdo obhajovat dogmatismus.. Ale beru to na vědomí.

Hlavní otázka z článku, tedy možnost spojení demokratických sil, bude asi tématem na samostatný článek.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Čtvrtek, 4.Června 2015, 05:43:9

Přiznám se, že jsem váš článek ani pořádně nečetla, natož abych mohla rozebírat, co jste čím myslel. Reagovala jsem vždy na předchozí diskutující.
S tím, že jsem dogmatická, přišel pan Unger. Mě by to samotnou nenapadlo. Ale chtěla jsem mu udělat radost, tak jsem to potvrdila.
Kdybych byla skutečně dogmatická, asi bych si nepřála, aby se všichni smířili. Mám dokonce svědka na to, že si to přeji.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.