Diplomat konspiračních teorií

Markéta Hrbková

Český zmocněnec pro energetiku Václav Bartuška se podle Markéty Hrbkové dopustil výroků, které nejsou hodny jeho diplomatického postu.

„Pokud se jim postavíte rychle čelem, jako to udělali třeba v Oděse, kde je prostě upálili, nebo v Dněpropetrovsku, kde je prostě zabili a pohřbili u silnice, tak máte klid. Když to neuděláte, tak máte válku. To je celé,“ řekl v rozhovoru s redaktorem serveru Neovlivní.cz český zmocněnec pro energetiku Václav Bartuška.

Myslím, že nebudu jediná humanitně smýšlející bytost, kterou výrok českého zmocněnce skoro srazil ze židle. Zdá se, že někteří představitelé českého Ministerstva zahraničí žijí v zemi ovládané zákonem soudce Lynče.

Pan zmocněnec si evidentně nedělá příliš hlavu ani s takovými věcmi, jako jsou vyšetřování a soudy. Docela mě pobavilo, že si vsadil přesně na tu kartu, kterou ukrajinská vláda všemi prohlášeními popírá — oficiální stanovisko zatím zní, že se upálili sami, o čemž si můžeme myslet své, ale rozhodně se nedoporučuje suverénně pro média prohlašovat opak.

Člen české diplomacie Václav Bartuška nepřímo schvaloval hyenistické praktiky na Ukrajině. Repro DR

Na celém rozhovoru mě vlastně nejvíc zaujalo, že by mohl být ukázkovým textem pro učení o konspiračních teoriích. Jsou v něm bohatě zastoupeny všechny znaky, které jsou pro tato prostředí typická. Jak uvádí Petr Zídek v článku Spustili to Židi, zednáři a estébáci, „spiklenecké teorie je velmi obtížné racionálně vyvracet, protože pracují s neverifikovatelnými fakty, volně směšují pravdu a fikci, pomíjejí vše, co jim protiřečí, a ze správných předpokladů odvozují falešné důsledky“.

Například prohlášení „Vláda nedávno schválila návrh obnovení odvodů jak pro muže, tak pro ženy od věku osmnácti let. Myslíte, že by něco podobného vláda projednávala před dvěma lety?“ je vskutku sugestivní otázka, která nás přímým tahem zavádí do světa hledání tajemných významů a souvislostí za slovy, a to způsobem, před kterým by mnohý konspirátor jen s obdivem smekl klobouk. Cosi se na nás v pozadí chystá… Válečné bubny již bubnují, a mobilizace začíná…

Osobitý výklad současných dějin „On patnáct let říká, že rozpad Sovětského svazu byla největší tragédie 20. století. Můžeme si myslet něco jiného, pro nás to může být třeba 1. nebo 2. světová válka, nebo Mao Ce-tungova éra v Číně. Pro něj je to rozpad Sovětského svazu“ by možná leckdo ocenil jako efektivně podanou fabulační gradaci, stěží by to však považoval za verifikovatelná fakta.

Výlety do psychologie mocných jsou sice vděčným tématem historických románů, oficiální diplomacie s nimi obvykle nehýří. S protiřečícími teoriemi si pan zmocněnec viditelně hlavu neláme, jeho tah na branku nezastavil ani výsledek oficiálního vyšetřování.

Žijeme v postmoderní době, kdy názor je svatý a ochota k jistému druhu „nekorektnosti“ — která bývá mylně považována za větší autentičnost — je u lidu oblíbena a láká. Ale že nám z diplomatického postu na jeden zátah přistane konspirativní teorie par excelence a přímá výzva k pouličnímu násilí, jsem do minulého týdne nevěřila.