Facebook prý je kecárna, drbárna a vůbec zbytečná věc, říkají pohrdavě nepřátelé nových médií a technologií či postarší milovníci starých dobrých časů, které byly mnohem lepší nežli dnešní pofiderní svět. „Za nás žádný internet a mobily nebyly… a přežili jsme to docela dobře…“

Ono to vlastně pravda je, ale jen částečně. Mnoho z nás naprosto ignoruje fakt, že každá technická novota má svůj vypínač, kterým lze „nový svět“ umlčet, alespoň do chvíle než se po něm člověku zasteskne. Právě tak i ta drbárna má své protagonisty. Ovšem, jak dí klasik: „Jaký si to uděláš, takový to máš.“

Občas proto na facebooku experimentuji a zkouším, jestli by s ním šlo udělat něco víc, než jen tu ukecanou, nanicovatou zbytečnost. Nevím, nakolik se mi to daří, to ať posoudí druzí. Je ale faktum, že mě (vedle těch drbů) ty experimenty baví.

Mé pokusy o prosvětlení nového světa se dají zařadit do několika základních kategorií. Vedle delších básní (s nimiž ctěného čtenáře nyní nebudu rozrušovat) a odkazů na vlastní i jiné články, jsou to například tyto:

Minipříběhy

Rád svým facebookovým přátelům sděluji krátké příběhy, které jsem prožil, procítil či alespoň promyslil:

Šel jsem z nákupu, před krámem mě zastavil muž a řekl: „Hele dej mi nějaký drobný na pivo, mám strašnou žízeň.“ Dal jsem mu asi čtyřicet korun se slovy: „Dej si jedno na mě.“ Za rohem jsem vrazil do chlápka - prohlédl si mou postavičku podobnou oblečením, neoholeným ksichtem a igelitkami v ruce bezdomovci, a říká: „Chceš cigáro?“, „Bohužel nekouřím,“ odpověděl jsem mu.

O velikonočním pondělí jsem seděl na lavičce, na sluníčku, a četl knížku. Zahloubán, nevšiml jsem si zprvu, že na mě asi z metru civí malá holčička, asi tak čtyřletá. Kouká na mě, něco žmoulá v puse, asi lízátko, a po delší chvíli praví: „Ty jsi vstal z mrtvých?“

Nedávno mě v tramvaji pustila sednout krásná dvacítka v minisukni. Poděkoval jsem, sedl si a zkusil jsem zažertovat: „Nechcete si mi sednout na klín, aby vás nebolely ty nádherné spodní končetiny?“ A ona na to: „A nohy máte v pořádku?“

Má kočka Sára mi právě mňoukla, že jde na lov kanárků. Řekl jsem jí, že je nemravné žrát pestrobarevné ptáky, protože ti přinášejí krásu a povznesení. „A víš, jak příjemně hřejí v žaludku?“ optala se a se vztyčenou hlavou skočila z okna na trávník.

Do mého bytu vtrhl ozbrojený muž a zabral si jeden z mých pokojů pro sebe - že prý na to má nárok, protože před válkou tu bydlel. Od té doby spolu vedeme studenou hádku.

Velká charitativní akce, přímý přenos s koncertem v TV a rádiu. Generální ředitel Bublafonu říká, proč jeho firma darovala milion korun postiženým: „No to je přeci jasné. Je to pro nás nejlepší a zároveň nejlevnější reklama. Kdybychom měli udělat kampaň se stejným dopadem ne veřejnost, jako máme dnešní večer, stálo by nás to stokrát více.“ Potom jsem se probudil.

Včera mi vyhrožoval pěstí, bylo mně smutno, když jsem se ho, vožralýho, pokoušel přesvědčit svýma široko známýma humánníma názoroma, kulantně jsem naznačoval, že přeci sme lidi, tak jako co blbne, hele, vole, kdyby byla válka, tak vedle sebe budem ležet v zákopu nebo v hrobu, k čemu ti to je to mlácení do slabýho těla, který má strach z násilí, vzpomeň si, dyž si byl malej a mlátili tě, jak sis umiňoval, že takovej v životě nebudeš, jak ti bylo líto vrabečka vypadlýho z hnízda, přece mi neřikej, že tvůj světovej názor se natolik rozchází s tím mým, že seš tak navostřenej, vodřeš si klouby nebo zlomíš ruku, to znamená nemocenská, míň prachů, míň chodit do hospody, co to bude za život, hele, vole, nech mě, co sem ti proved, za holkou ti nelezu, ani tě pořádně neznám, co z toho budeš mít, něco mi provedeš, pak tě zavřou budeš si to nadosmrti vyčítat, hele takovej mírnej a inteligentní člověk si přeci nebude kazit pověst jenom kvůli nějakým primitivním zábavám, hele tak neblbni, dyť sem ti vážně nic neudělal, hele nech toho, dyk se nic nestalo, já vím, že máš sílu jako bejk, tak poď už dovnitř, hele. Byl to inteligent, nechal mě domluvit.

↗

Mnoho z nás naprosto ignoruje fakt, že každá technická novota má svůj vypínač, kterým lze „nový svět“ umlčet, alespoň do chvíle než se po něm člověku zasteskne. Repro facebook.com

Krátké říkánky

Krátká několikaverší jsou vděčná — většinou přimějí někoho z přátel k reakci ve verších. A veršovat jen tak z radosti je krásné:

Jedna dva tři čtyři pět (šest)

cos to Janku cos to sněd (chřest)

Čtyři tři dva jedna (nula)

Janek chřestí jaká (smůla)

To jsem neusnul já,

ale uschl březový list,

to jsem nezavřel oči já,

ale slunce zašlo za obzor,

to jsem neodešel já,

ale má duše letěla za tvou

Uschlá větev praskne žízní

Měsíc svítí neviděn

Satan svoji duši trýzní

Bůh počítá slzy žen

To je krásná dominanta

rozplývá se Rosinanta,

řehtá na větrný mlýn,

don ji kope do slabin

Anekdoty

Vděčné jsou i vtipy, pokud vybíráte nějaké neobvyklé a nepodobné obvyklým drbům. Ukázky:

Lidé se děli na dvě části. Na ty normální a na ty, kteří dělí lidi na dvě části.

Přijde kapitán do letadla mezi cestující: „Vážení, máme poruchu jednoho motoru, už jsme vyházeli všechna zavazadla, ale to nestačí. Musíme obětovat část cestujících, aby ostatní přežili. Nikoho nebudeme diskriminovat pro barvu pleti, národnost, nebo sexuální orientaci. Spravedlivé to bude podle abecedy. Ke dveřím proto nastoupí: Arabové, buzeranti, Cikáni… a připraví se černoši.“

Asimilovaný Žid z newyorkské Upper West Side, zatvrzený atheista, posílal svého syna do Trinity School, která - navzdory názvu - byla zcela sekulární a měla velmi dobrou pověst. Asi po měsíci se synek otázal: „Mimochodem, papá, víš, že to Trinity v názvu školy znamená Otec, Syn a Duch svatý?“ Otec, sotva zvládaje záchvat zuřivosti, chytil pevně synka kolem ramen a cloumaje s ním pravil hlasem hromu: „Synu, teď ti něco povím, co do smrti nezapomeneš. Je jenom JEDEN Bůh, ve kterého nevěříme!“

Tchýně přijede k mladým a říká: „Až vás začnu otravovat, tak řekněte a já vyrazím.“

A zeťák na to: „Ale kafíčko si ještě dáte, ne?“

Dva teroristi z Al-Kajdy jedou po Bagdádu autem a jeden povídá druhému: „Víš co? Vyhoď mě před americkou ambasádou!“

Zazvoní u dveří soused, nejistě se klátí ze strany na stranu, a říká: „Promiňte, došel fernet, tak se du zeptat, esli je to jenom u mě nebo v celym baráku!“

Důležitá sdělení ostatním

Například:

O tomto jsme diskutovali nad dobrým truňkem s přáteli po včerejším koncertě v kavárně Montmartre:

Varan je chybějící článek evoluce,

Nalezení první kostry banánu,

Bazální závětří — sofistikované dutí vánků.

Provokace

Provokace je krásný facebookový nástroj, který má vždy jeden z nejvyšších ohlasů, většinou provokativních. Jako příklady vybírám pro jistotu ty nejjemnější provokace či spíše jen jejich náznaky:

Tak jsem se vrátil z tej operace. A doktorským odborářům vzkazuju: Děkujeme, odejděte!

Je to k vzteku. Taková krásná zima a mizí pomalu před očima. Kéž by chtěla ještě alespoň měsíc vydržet. Jarní fňukálkové už začínají se svým každoročním koncertem, kterak je ta zatracená zima dlouhá a že mají depresi z toho, že jaro nezačalo už v listopadu. Já mám zase depku z toho fňukání. Zimo, vrať se!

Chci se jen na něco optat, jelikož mám zřejmě omámené smysly. Je to ten samý Duka, který vůči Klausovi dlouhodobě pěstoval rektální horolezectví, který právě u sv. Anny slouží zádušní mši za pana prezidenta Václava Havla?

Citáty - myšlenky

Normálně mi citáty nic neříkají, ale některé z nich jsou zároveň dobrými myšlenkami, z nichž lze dál vycházet. Jako je například tento výrok Edmunda Burkeho: „Má-li zlo triumfovat, potřebuje jediné — aby slušní lidé nedělali nic.“

Václav Havel: „Porozumět si neznamená přizpůsobit se jedni druhým, ale pochopit navzájem svou identitu.“

Karel Čapek: „Být v novinách a psát pro noviny, to znamená mít především vztah ke všemu, co jest, nalézt živý, přímý, demokratický zájem o celou skutečnost bez intelektuálního fouňovství.“

Čejenské přísloví: „Havran kouká jedním okem do minulosti a druhým do budoucnosti. Proto vždy letí rovně.“

Jan Masaryk: „Na jedno jsem vždycky věřil. Že nás Pán Bůh udělal všecky stejné. Jeden je bílý a druhý černý… jeden je krásný a druhý poďobaný od neštovic. Ale všem je nám zima, když venku mrzne, všichni se potíme, když praží slunce. A všichni musíme dýchat, abychom se neudusili. A všechny nás nakonec odvezou. Jinými slovy, všichni jsme smrtelní. I nesmrtelní. Ale pro tohle nesmíme jeden z druhého dělat otroka. Pro tohle každý, ať jeho táta byl prezident nebo dráteník, musí mít stejnou příležitost žít plný život. Nikdo si nesmí myslet, že je něco víc nebo lepšího než ten druhý. Možná, že toho má víc v makovici, možná, že nosí lepší košili, že má fortelnější ruce, možná, že má větší bicepsy. Ale tohle všechno ho jenom zavazuje, jenom zavazuje, aby toho udělal tím víc. Tím víc pro ty s menšími bicepsy a s horší košilí. Jenomže tomuhle můžou věřit a rozumět jenom ti z lidí, kteří mají rádi lidi. Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a jediný recept na štěstí.“

A nakonec můj nejoblíbenější citát pro jeho hlubokou pravdivost a razanci, který je zároveň skvělou provokací. José Ortega Y Gasset: „Být levicový stejně jako pravicový je jeden z nesčetných způsobů, jež si člověk může vybrat, chce-li se stát imbecilem.“

(Po)přání

A loučím se s vámi jedním z mých facebookových (po)přání druhým:

Mějte se každý, jak chcete, za předpokladu, že dobře.

Až žije facebook!