Úvahy kolem sjezdů, aneb pluralita názorů nebo moci?

Igor Pleskot se vrací ke sjezdu sociální demokracie. Kromě plurality moci je důležitá také pluralita názorů. Její zachování ve veřejném prostoru můžeme pokládat za projev svobody slova.

Sjezd ČSSD byl rozhodně nejen úspěchem Sobotky, byl i úspěchem ČSSD. Bylo zvoleno jednotné vedení, v projevech byla převážně deklarovaná jednota strany, byly schválené nové dokumenty strany – nové stanovy s principy stranického referenda, posílení vlivu členů na konstrukci kandidátek, dále určující složení kandidátek dle principu 40+60 procent a konečně i programové prohlášení – vše bylo přijato rozhodující většinou, dalo by se říci většinou absolutní.

Přesto se při volbě místopředsedů ozvaly kritické hlasy, které zaujaly nejen delegáty při hlasování a zjevně je ovlivnily. Vzbudily však také nejen mediální interes o odlišnosti a rozpory, ale odrazily se i v komentářích politologů.

Tejcův projev svou osobní angažovaností vzdorného vymezení se vůči Sobotkovi zaujal delegáty a patrně ovlivnil i výsledky hlasování. Také kontrast s projevem jeho protikandidáta byl značný. Obsahoval však také významný apel na pluralitu uvnitř jednotné strany spojený s výstrahou odpovědnosti monolitního vedení. Mám však pocit, že více šlo, obrazně řečeno, o pluralitu moci, než o pluralitu názorů, řešení problému. Spíše tedy o „kdo?“, než o „co“, „proč?“ a „jak?“.


Sjezd ČSSD byl podle Igora Pleskota úspěchem nejen Bohuslava Sobotky, ale i celé sociální demokracie. Foto Ondřej Mazura

Dienstbier svou účast na souboji o místopředsedu, která z hlediska hlasování dopadla katastrofálně, zdůvodňoval potřebou vyjádřit kriticky své programové postoje. Tedy spíše ono „co?, proč? a jak?“ Pomíjím nyní, zda jeho vystoupení bylo taktické či nikoliv.

Zachování plurality názorů ve veřejném prostoru – tedy jak mezi politickými stranami, tak i uvnitř politických stran – můžeme pokládat za projev svobody slova. Jedné ze základních lidských svobod, která mimo jiné vede k tříbení názorů a jisté optimalizaci lidského jednání, tedy také politického rozhodování. I zde tato svoboda má svou mez v omezení svobody druhého. Další možná omezení jsou však věcí osobního individuálního rozhodnutí a také osobní odpovědnosti za ně.

Pokud jde o sjezd ANO, tam je problém obsažen zcela v obráceném gardu. Nejedná se ani o pluralitu názorů a doposud ani o pluralitu moci – je to prozatím strana jednoho může. Kupodivu se někteří domnívají, že konec může být i začátkem.

Názorová pluralita se ovšem také váže k problémům, zda mizí úloha tradičních politických stran proto, že zklamaly své voliče, že se programově scházejí ve středu vzhledem k mizejícímu pravolevému dilematu? Zda se strany transformují v typ manažerských volebních seskupení s rozhodujícím účelem získat moc a ovládnout stát? Zda je tento trend nevyhnutelný a zda (a jak) je možné ho zvrátit?

Jinak řečeno, potřebují strany své členy jako štafáž, či jako aktivní účastníky politických rozhodnutí a jejich iniciativy i zpětné vazby?

Pokud jde o sociální demokracii, nestačí k realizaci aktivní role členů jen anketní referendum o možnosti navrhovat kandidáty. (Zdá se, že nakonec má jít spíše o právo vyjadřovat se k návrhům na ně, což není totéž!). Zda ČSSD skutečně dokáže zvýšit váhu vlivu řadových členů na rozhodování strany, závisí na stupni reálné účasti členů na tvorbě a realizaci její politiky a na výběru nositelů této politiky. Svého druhu výsledek může být i testem odpovědí na výše uvedené obecné otázky.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Id_foto

Bohuslav Vorel - Valy u Přelouče

Stačí jen chtít? Čtvrtek, 26.Března 2015, 20:53:36

Dokud nám ve volbách naši protivníci hrnuli hlasy hráběmi, mohlo se zdát, že stačí mít členskou základnu jako stafáž. V časech oranžové tsunami to fungovalo jakoby samo a stačilo si zajistit, jak se dostat dost vysoko na kandidátku. Ta doba se už nevrátí a ČSSD si bude muset hlasy ve volbách vybojovat.

K tomu je potřeba trochu jiný typ strany než kombinace PR a výtahu k moci. Politika je diskuze, vnitrostranicky i navenek. Nestačí jen mít vize, pokud máme někoho přesvědčovat o jejich správnosti, musí být na první pohled vidět také, že vize mají nás. Je potřeba, aby stále více členů začalo plnit svoji roli akcionáře firmy ČSSD, plynoucí z jeho členské legitimace. Dalo by se to formulovat slovy "být aktivní účastníky politických rozhodnutí a jejich iniciativy i zpětné vazby". Jenom je potřeba, aby se tento přístup stal normou.

Někdy se mluví o zapouzdřených regionálních strukturách takřka jako žábách na prameni. No, takovou strukturu lze podle stanov vyměnit za několik měsíců. Tedy pokud by byl problém skutečně v tomto a byla k dispozici lepší náhrada. Někdy může pomoci volič, ale pokud chceme někoho přesvědčovat, že chceme a dokážeme měnit věci kolem nás k lepšímu, jakou lepší ukázku můžeme nabídnout než předvést schopnost měnit sama sebe.

S posledním odstavcem souhlasím. Jenom je potřeba přeměnit průtokáč v bazén, kde se časem uchytí 20-30 tisíc členek a členů, kteří se tím budou řídit. Pak i ten způsob sestavování kandidátek bude sice důležitý, ale přeci jen detail.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.