Chci přispět X

Pohádka o Slávkovi

Bohuslav Sobotka získal na stranickém sjezdu vše, co chtěl. Zdálo se, že se nemusel ani příliš snažit. A vysloužil si tím jisté uznání i u těch, kteří se mu dlouho posmívali.

Předsedu sociální demokracie obvykle novináři a novinářky popisovali jako necharizmatického nekňubu, který neumí do pěti počítat. Psali o něm, že je slabý a nevýrazný lídr. Prý by se v „normálním“ životě mimo politiku neuplatnil. A vypadá jako někdo, komu ulétly včely. Zkrátka pan Vajíčko.


Pokud by Sobotka byl tak neschopný, jak jej často popisují média, nikdy by se nestal předsedou strany. Těžko by se udržel u vlády a těšil se přízni velké části členské základy sociální demokracie. Je třeba si přiznat, že zřejmě něco umí. (foto: repro Kancelář Blaník)

Avšak po 38. sjezdu nejsilnější české politické strany se o Sobotkovi najednou mluví a píše jinak. Bez větších komplikací se mu podařilo prosadit do vedení sociální demokracie všechny, na které si ukázal. Po dohodě s vlivnými krajskými funkcionáři dokázal vtělit do stranických stanov výsledky loňského vnitrostranického referenda. Získal od delegátek a delegátů sjezdu silný mandát. A několikrát se ostře vymezil proti Andreji Babišovi, aniž by ho zlomyslně napadl.

Novinářky a novináři jásali. „Někdo se může nudnému politickému stylu Bohuslava Sobotky posmívat, ale nic naplat, když ho pozorujete dna dny na stranickém sjezdu, musíte uznat jedno: jeho styl má výsledky, které se počítají,“ psal v Mladé frontě Dnes Radek Bartončík.

Šéfredaktor Respektu Erik Tabery v textu „Přišel, viděl, zvítězil“ popisoval Sobotku jako „tichou vodu, která břehy mele“. A dodával: „Na první pohled se zdá nevýrazný a slabý, nicméně Česko dlouhou dobu nemělo předsedu vlády, který by s takovým klidem zvládal vedení své strany i vlády.“

Dokonce i v Lidových novinách, Hospodářských novinách nebo v deníku E15 byli komentátoři s to předsedu sociální demokracie pochválit. Ačkoli s programem jeho strany zásadně nesouhlasí, kvitovali s povděkem sebeprezentaci ČSSD jako tradiční politické strany, která se rozhodla jít do střetu s doposud triumfující „prostě makající“ antipolitikou.

Sobotka musí mít jistě radost. Není už vykreslován jako ňouma nebo strašák s komunistickou hrozbou pod kabátem. Skoro se zdá, že chybí jen málo a brzy bude prezentován jako alfa samec české politiky. To by ovšem byla chyba.

Novináři a novinářky by totiž pohádky psát neměli. Nejsou tu od toho, aby vyprávěli, kterak hloupý Honza porazil zlého draka a ke štěstí a království přišel. Měli by psát, jak vládne a jak se mu vládnutí daří. Redukce politiky na střet charizmatických osobností sice může být efektní a prodávat noviny, avšak takové psaní nemá příliš velkou hodnotu.

O politice by se totiž mělo psát jako o procesu, kde se střetávají různé legitimní představy o spravování společnosti. Nejde o souboje dobra se zlem, nebo pravdy se lží. Ač si to mnozí novináři a novinářky myslí. Popisovat černobílý svět je jistě jednoduší. Není třeba vynakládat práci ani intelektuální úsilí. Nicméně ohrožené demokracii, o které se často hovoří, to příliš neprospívá.


K tématu dnes také sloupek Petra Dimuna, který hodnotí výsledek sjezdu poněkud jinak.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.