Demokracie bez diskuse?
Filip OutrataDemokracie je diskuse, ne však jakákoli. Dosavadní úspěch nediskutující strany Andreje Babiše je do velké míry důsledkem vyprázdnění a degradace politické diskuse i samotné politiky u nás.
V komentářích k právě proběhnuvšímu sjezdu hnutí ANO 2011 se často opakoval Masarykův výrok „demokracie je diskuse“. I proto, že od narození TGM uplyne za tři dny 165 let, stojí za to připomenout si méně známé Masarykovo vysvětlení a rozvedení jeho velmi známého citátu.
„Demokracie není jen formou státní, není jen tím, co je napsáno v ústavách; demokracie je názor na život, spočívá na důvěře v lidi, v lidskost a v lidství, a není důvěry bez lásky, není lásky bez důvěry. Řekl jsem jednou, že demokracie je diskuse. Ale pravá diskuse je možná jen tam, kde si lidé navzájem důvěřují a poctivě hledají pravdu.“
V Čapkových Hovorech s TGM se Masaryk pokoušel svůj okřídlený citát dovést více do hloubky. Onou diskusí, která je podstatou demokracie, pro něj není jakákoli výměna názorů, ale pouze taková, která je založena na obecně lidských hodnotách — důvěře, lásce, hledání pravdy.
Podobně demokracie podle Masaryka není prostě určitý druh státního uspořádání, ale celkový postoj k životu, k druhým lidem; je to způsob života. Úhel pohledu tu není politikův, ale filozofův. Demokracie stejně jako diskuse se může nepozorovaně proměnit ve svou vyprázdněnou karikaturu.
V prvé řadě: velmi podnětný text, především zpřítomněním toho, že onen známý Masarykův výrok přece jenom nebyl natolik formální a bezobsažný, jak by se z jeho bezmyšlenkovitého memorování mohlo zdát.
Ano, Masaryk si byl ještě vědom toho, že - pravá - demokracie je podmíněna tím, jaký je reálný charakter jejích účastníků, jaké jsou reálné vztahy mezi nimi. Zopakujme si ještě jednou rozhodující Masarykova slova: "... kde si lidé navzájem důvěřují a poctivě hledají pravdu".
Ovšem: jestliže skutečně vyjdeme z toho, že pro Masaryka jsou právě tyto body konstitutivními podmínkami pro existenci autentické demokracie, pak není možný jiný závěr, než ten, že ten současný politický systém který se označuje jako "demokracie", ve skutečnosti žádnou demokracií není.
Zkusme si jenom představit: bylo by možno vůbec s vážnou tváří vyslovit názor, že rozhodující politické subjekty v parlamentární demokracii (tedy politické strany) k sobě chovají vztah "vzájemné důvěry"?! Takový výrok by mohl padnout nanejvýš v nějakém politickém kabaretu, jako satira. Politické strany jsou vzájemnými konkurenty, a jejich cílem není nic jiného nežli svého protivníka zničit, pokud možno ho definitivně vymazat z politické mapy, a ukořistit jeho dosavadní voličský potenciál.
A stejně tak: mohl by snad někdo tvrdit, že v tomto politickém ringu někdo závažně a odpovědně "hledá pravdu"?
"Pravdou" je vždycky jenom politický zájem vlastní partaje, jediným uznávaným kritériem pravdivosti je vlastní ideologie.
Takže, ještě jednou: pokud vezmeme Masaryka jako autoritu a jeho určení podmínek demokracie jako nezpochybnitelné, pak není možný jiný závěr, že v současné době zde žádnou skutečnou, autentickou demokracii nemáme.
--------------------------------
Ono by k tomu zmatení pojmů nemuselo dojít, kdyby Masaryk místo pojmu "diskuse" použil filozoficky jednoznačnějšího termínu "dialog".
I ta současná pseudodemokracie totiž samozřejmě provozuje určité rituály, které se alespoň po formální stránce dají případně nazvat "diskusemi".
Ovšem, dialog je už něco principiálně jiného, dialog znamená nevyhnutelně v ý m ě n u myšlenek, výměnu obsahů, tady už se nevystačí jenom s tím formálním znakem že někdo prostě mluví, tady už se musí hledět na vlastní kvalitu řečeného. Diskuse je formální podmínkou dialogu; ale dialog je sám už něčím podstatně jiným.