Bičem k větší produktivitě

Generální ředitelství Úřadu práce znovuzavádí stravenkové poukázky při výplatě příspěvku na živobytí. Podle Jiřího Karena je evidentní, že současná vláda se nijak zásadněji neodchyluje z kurzu, který vedla neblaze proslulá Nečasova vláda.

Vcelku bez povšimnutí médií a jakékoliv kritické reflexe prošla tisková zpráva Generálního ředitelství Úřadu práce ze srpna 2014 informující o znovuzavedení stravenkových poukázek při výplatě příspěvku na živobytí. Toto opatření má zabránit zneužívání dávky, která slouží k zajištění „základních životních podmínek“.

Zajímavé je, kterak se nám opět po nějaké době objevuje fenomén „zneužívání dávek“. Zatímco však pokusy o šikanu nezaměstnaných (například ve snaze zavést nucené práce) z dílny ministra Drábka právem sklidily ostrou kritiku, analogické jednání Úřadu práce pod kuratelou sociálně demokratické ministryně Marksové-Tominové zůstává bez odezvy. Kopání do nejchudších socialistickou nohou má zřejmě diametrálně něžnější efekt, netřeba se zneklidňovat.

Až montypythonovsky působí představa pedagogického působení úředníka, který blahosklonně podá alkoholikovi stravenku místo bankovky. Chudý alkoholik prozře, praští se do hlavy, přestane navždy pít a začne „dělat něco se svým životem“. Rozhodne se koupit si anglický slovník, aby se naučil jazyk a mohl si také založit nějakou nadnárodní korporaci (jako každý slušný člověk). Nicméně slovník si za stravenku nekoupí. A tak mu nezbude, než se pořádně napít…

Nejprve bychom se mohli zeptat, jak vlastně že je vysoká ona dávka, kterou je nutno částečně vyplácet ve stravenkách. Pokud jste na sociálním dně, nemáte na jídlo, překonáte v sobě zvnitřnělé ponížení „že jsem vlastně odporná socka“, rozhodnete se vyplnit neuvěřitelné množství složitých formulářů, pustíte k sobě domů do ložnice úřednice, kterým musíte dokázat, že opravdu nemáte ani ty boty, které byste mohli prodat, tak vám stát přidělí měsíční příspěvek 3410 korun, což činí tzv. životní minimum.

Zdá-li se však úřadu, že si dostatečně aktivně nehledáte novou práci, tuto tučnou dávku vám zkrouhnou na tzv. existenční minimum 2200 korun. Z toho vám až šedesát pět procent můžou vyplatit ve stravenkách, abyste náhodou nemohli nakoupit v nejbližším obchodě, ale museli mašírovat přes celé město (protože na MHD nemáte). Pořídit si jídlo za stravenky pak můžete jenom v určitých sítích obchodů, které jsou vesměs dražší než například běžné supermarkety.

Možná by stálo za to zvážit, jestli částka dva tisíce korun měsíčně opravdu splňuje ústavní právo garantující člověku „důstojný život“. Denně vyžít ze sedmdesáti tří korun? Možná by bylo inspirující, kdyby si to úředníci a politici, popřípadě lidé nadávající na „rozhazovačný a štědrý“ sociální systém reálně vyzkoušeli. Určitě by bylo poučné sdílet zkušenosti takového luxusu.


Zdá-li se úřadu, že si dostatečně aktivně nehledáte novou práci, dávku ve výši 3410 korun vám zkrouhnou na tzv. existenční minimum 2200 korun. Foto repro Mražená motivace

Nicméně ona rozmařilost se nezamlouvala současné vládě, která je symbiotickým konglomerátem oligarchického kapitálu (ANO) a obslužného aparátu oligarchického kapitálu (ČSSD). Pro jistotu, aby se náhodou nemakačenkové z těch sedmdesáti korun denně nepřežírali, bylo nutno ono životní minimum „zmrazit“, tj. nezvyšovat o inflaci.

Je evidentní, že současná vláda se nijak zásadněji neodchyluje z kurzu, který zavedla neblaze proslulá vláda Nečasova. V rámci neoliberálního rámce je třeba odřezávat neefektivní členy společnosti.

Podobnou logikou se nechal inspirovat britský konzervativní premiér David Cameron, který oznámil, že se chystá zavést zákon, podle nějž obézní lidé, kteří neprojeví dostatečně entuziastickou snahu zhubnout, přijdou o podporu v nezaměstnanosti. Takže nakoupíme váhy a metry. Úředníci budou poctivě měřit každého žadatele o dávku, jestli náhodou nemá příliš velké břicho. Pokud mu z trička vylézá bachor, znamená to, že „žere jako prase“ a žádné dávky nepotřebuje, tudíž je zneužívač.

Navrhuji zavést na úřady běhací kolečka pro tlusté nezaměstnané ve stylu koleček pro křečky. Nezaměstnaní by tak měli šanci na poslední chvíli rychle zhubnout, než je přeměří nemilosrdný metr úředníka. Pokud však bachor dostatečně nezredukují, nedostanou nic a budou nuceni se živit opět tím nejlevnějším nekvalitním jídlem, které obezitu způsobuje.

Podle mého názoru se zde vyjevuje určité fašistické jádro moderní civilizace. Ideologický vliv této instrumentální racionality často ani nevnímáme, bereme ho jako přirozený a normální. Tento imperativ spočívá v základním předpokladu vycházejícím z kapitalistického uspořádání společnosti - „hodnota člověka se rovná přímé úměře jeho schopnosti produkovat zisk vlastníkovi (zaměstnavateli)“.

Pokud dokáži svému majiteli generovat zisk (jsem zaměstnaný v námezdním vztahu), mám hodnotu. Pokud však nikomu zisk negeneruji (starám se děti, o staré rodiče, včelařím, pracuji na komunitní zahradě), žádnou hodnotu nemám. Proto je třeba represivní aparát, který onoho „neužitečného“ člena společnosti nažene do produkce zisku.

Zásadní problém spočívá v tom, že zaměstnaneckých míst, schopných vytvářet zisk, konstantně ubývá. Nutnou práci přebírají pracovně úsporné technologie a stroje. Co tedy budeme dělat s tou stále rostoucí masou „neužitečných lidí“?

Jedním z řešení jsou pracovní tábory, případně využití zbytečných lidí coby materiálu pro výrobu kvalitního mýdla pro těch pár nejbohatších. Dalším řešením by však mohlo být zavedení nepodmíněného základního příjmu. Žádný „komunismus“ - jenom realizace ústavně garantovaného (a ignorovaného) práva na lidský život.

Jestliže však budeme hodnotu člověka odvíjet od jeho schopnosti být nástrojem produkce zisku, za chvíli už moc nic lidského v naší společnosti nezůstane. Možná pak nakonec všichni skončíme běhajíce v těch kolečkách napojených na generátory elektřiny.

A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

Tomáš Tožička - Praha

Dvěma slovy: Úterý, 17.Února 2015, 14:54:4

Ostuda - hnus

Luděk Ševčík - OSVČ

Ještě že existují lidé, kteří vidí svět reálně : Úterý, 17.Února 2015, 16:36:9

Poslanecká sněmovna nyní projednává novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi. Přichází s principem ocenit aktivitu člověka v těžké životní situaci v případě, že pracuje. Zjednodušeně řečeno říká: „Pokud se sám snažíš svou situaci změnit, tedy pracuješ, můžeš dostat od úřadu práce vyšší příspěvek na živobytí.“
Škoda, že ti, kteří se vydávají za levicové aktivisty mají problém s matematikou. Jinak by si dokázali spočítat, že počet Slováků, Ukrajinců a důchodců, kteří zde pracují, značně převyšuje počet nezaměstnaných. S tímhle se oni ovšem velkoryse netrápí.
A to, že se úřady musí snížit k tomu, že se podpory budou vyplácet ve stravenkách, není jejich chybou. Jestliže lidé na dávkách je propijí a prokouří, má je v tom stát dále podporovat? Jakou jinou a hlavně lepší a realizovatelnou formu podpory pan Karen tedy nabízí?
Já se domnívám, že pokud alkoholik bude mít na alkohol, což mu současná výše dávek zaručí, nic ho nebude nutit s pitím přestat. Ale pořád je možné, že pan Karen vytáhne z rukávu nějaké lepší řešení.
Ono je totiž načase přestat s idealizováním nepřizpůsobivých. Říci natvrdo, o koho se většinou jedná. Že těch, kteří se tam ocitli nezaviněně není mnoho. Dále pak s nepřizpůsobivými skutečně pracovat. Motivovat je k lepšímu životu, což se zde neděje. A nejhorší je, že děti nepřizpůsobivých rychle přejímají styl života svých rodičů. Nikdo s tím dosud nic nedělal. Když to někdo zkusil, ořval se řev levicových aktivistů a "neziskovek". Ti první kvůli svým nereálným představám o fungování lidské populace, ti druzí kvůli svým korýtkům.

Jiří Karen - Opava

Řešení je transformace pojetí práce, nikoliv nahánění na galeje Středa, 18.Února 2015, 13:10:27

Pane Ševčíku, tušil jsem, že se ozvete.

Kdesi jste napsal, že "práce polidšťuje". Obávám se, že hluboce mýlíte. Čtyřicet let šestnáct hodin denně sešívat jeden šev ve fabrice (aby mohl absurdní Růst růst kamsi do daňových rájů) nepolidšťuje. Starat se o nemocného člena rodiny - to polidšťuje. Problém je v tom, že to první je "hodnotná tvrdá dřina, která se uznává, za kterou je plat", zatímco to druhé je v lepším případě považováno za "samozřejmou povinnost", v horším případě za "činnost ve volném čase".

To, že v ČR pracují Ukrajinci v otrockých podmínkách za žebráckou mzdu je rozhodně problém.

Šikanování nejchudších vychází z ideologické falše tvrdící, že "problém spočívá v tom, že se těm nemakačenkům nechce hledat práce". Problém je samozřejmě v tom, že placených pracovních míst strukturálně dlouhodobě ubývá a bude ubývat. Je prostě jedná židlička a dvacet těch, co si chtějí sednout.

Může se stát, že devatenáct uchazečů bude alkoholiků a jeden abstinent tu židličku uloví, právě proto, že méně vrávorá. Stejně se však může stát, že uchazeči budou všichni abstinenti vstávající z vlastní vůle v šest ráno a dvě hodiny klikující. Nicméně přesto na tu židličku usedne stejně jenom JEDEN.

Nehledě na to, že je opravdu velice problematická představa, že "stát má povinnost" kontrolovat, jak lidé nakládají s jeho penězi. Podle Ústavy má člověk nacházející se v hmotné nouzi právo na takové prostředky, které mu zajistí důstojnou existenci. Jestli ty prostředky využije k nákupu mýdla, anebo si s nimi vystele postel, do toho je s prominutím každému prdlajz.

Já osobně považuji představu, že "je třeba lidi nutit násilím, aby makali (i na sobě makali)" za fašizoidně represivní. Rozhodně si také nemyslím, že by programem levice mělo být "snažit se každému zajistit za každou cenu práci."

Protože pokud bychom vycházeli z úvahy, že je přece nutné každému zajistit "práci", bylo by naprosto logické zorganizovat nějaké pracovní tábory, ať se nám ti lidičkové jen tak neválí na gaučích. A tábory, ve kterých "práce osvobozuje" jsme tu už měli.

Ve Velké Británii to jednu dobu řešili tak, že nezaměstnaní museli zadarmo pracovat pro Tesco (které z toho mělo řádný zisk), aby měli nárok na příspěvek v nezaměstnanosti.

Vzhledem k postupujícím technologiím a zmenšující se míře zisků bude zaměstnaneckých pozic, které generují zisk kapitálu (=námezdních míst) stále méně. Můžeme to řešit pracovními tábory, anebo nucením lidí, ať staví a bourají hladové zdi, aby si zasloužili stravenku a neznečisťovali nám naše chodníky svými rozkládajícími se těly.

Anebo můžeme přijít s alternativním řešením - přehodnotit pojetí práce (ohodnocovat společensky prospěšnou činnost, NE tu, která generuje zisk) spolu se zavedením nepodmíněného základního příjmu (každý člověk má právo na slušný život, prostě protože JE ČLOVĚK, ne protože devadesát procent svého života obětuje nesmyslné činnosti u pásu).

Ostatně můžu o sobě klidně prohlásit "ich bin ein nepřizpůsobivý" :)

Není problém náhodou v tom, že jsme až příliš "přizpůsobiví"?

"Čtyřicet let šestnáct hodin denně sešívat jeden šev je "hodnotná tvrdá dřina, která se uznává, Středa, 18.Února 2015, 20:59:40

Dovolil jsem si malou kompilaci p. Karen. Doufam, ze neodporuje smyslu vaseho textu. A tedy jen dodavam, kez by to tak bylo. Ten "hmyz", ktery 16 hodin denne sesiva jeden sev rozhodne neni neco co nase spolecnost uznava. Zajimaji nas jen kdyz jim fabrika spadne na hlavu. A pro ty jez eufemisticky nazivame financni trhy, to jest pro majitele opravdove moci a penez, jsme tim hmyzem zase my.

Vladimira Dlouheho, ktery je jednim z drabu tehle "elity" ( Goldman Sachs jeho chlebodarce ) si narod dokonce chtel zvolit prezidentem. Musime holt pockat az to krachne.


Filip Šimeček - Brno

Mýdlo Středa, 18.Února 2015, 21:51:36

Domnívám se, že mlít lidské zdroje na mýdlo by bylo technologicky příliš náročné a Růstu by se tím do cesty stavěly nepříjemné výmoly. Pokud bychom chtěli pro Růst hlaďoučkou rovnou dálnici, bylo by třeba spíše nahnat zdroje do práce na neomezenou dobu a jakmile by zemřeli vyčerpáním, nahradit je již připravenými zdroji novými.

...

Sorry za trolling:)

Jiří Karen - Opava

Čtvrtek, 19.Února 2015, 09:33:43

No jo, ale co když je těch zdrojů pořád prostě zbytečně moc? Tím, že je rozemeleš na mýdlo, získáš levnou surovinu a zbavíš se zbytečných nákladů na stravenky. A vlastně pro mletí zdrojů na mýdlo můžeš využít daleko kvalitnější mechanické stroje, které nepotřebují plat.

Potřebují ale energii, to je výzva. Kdyby se to udělalo ekonomicky racionálně, tak by ty lidské zdroje zároveň mohly běhat v křečkovském kolečku a vyrábět energii pro stroje, které by je postupně mlely na mýdlo...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.