Sociálně-demokratické přešlapování kolem limitů

Vláda by neměla s rozhodnutím o zachování limitů váhat. Ministr Jan Mládek propočty svých expertů předložil kabinetu a mělo tedy logicky následovat potvrzení platnosti limitů, když nepotřebnost uhlí za nimi je prokázána.

Andrej Babiš jasně řekl, že limity těžby hnědého uhlí na Mostecku nemají být rušeny – a to nejen tam, kde doly ohrožují obce, ale prostě nikde – neb se uhlí mění na elektřinu a vyváží. Pavel Bělobrádek odmítá bourání domů kvůli uhlí. A také Bohuslav Sobotka dává přednost zabezpečení propouštěných horníků před vystěhováváním měst a obcí.

Toto pořadí koaličních lídrů vyjadřuje sílu prohlášení a ochotu se k problému jasně postavit. Navíc silným zastánce zachování limitů je ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) a veřejně je hájí také lidovecký ministr zemědělství Marian Jurečka. Naopak ministr průmyslu Jan Mládek z ČSSD navrhuje minimálně částečné bourání Horního Jiřetína a jakoby smutně dodává, že na úplné prolomení nebude politická vůle.

Sociální demokracie je přitom ve vládě významným zdrojem ekologických myšlenek. Ale otázku těžebních limitů se snaží stále odsouvat – například když při schvalování programového prohlášení kabinetu prosadila vypuštění deklarace o ochraně obcí a krajiny před rypadly. Přitom i předchozí vlády ODS zachování limitů těžby jasně deklarovaly.

Argumentem před rokem – kdy se formoval program vlády – mohlo být to, že je potřeba rozhodnutí svázat s aktualizací energetické koncepce státu. Ale to už nyní neplatí. Koncepce je na stole a ukazuje, že potřeba hnědého uhlí poklesne do roku 2040 o sedmdesát tři procent. Hnutí DUHA a další ekologické organizace kritizují koncepci, že přehlíží skutečné možnosti energetických úspor i čistých domácích obnovitelných zdrojů. Přesto už v roce 2020 bude potřeba hnědého uhlí o jedenáct procent nižší než letos.

Přitom inkriminovaný velkolom Československé armády (ČSA) dodává energetice jen sedm až osm procent hnědého uhlí. A v provozu má být i v rámci limitů až do roku 2022. Zástupci tepláren navíc znovu potvrdili, že těžba za limity vůbec neznamená uhlí pro výrobu tepla. Majitelé ČSA s ním mají očividně jiné plány. Elektrárnu Chvaletice si jistě nekoupili proto, aby ji zavřeli a uhlí prodali teplárnám.

Ministr Jan Mládek propočty svých expertů předložil vládě a mělo tedy logicky následovat potvrzení platnosti limitů, když nepotřebnost uhlí za nimi je takto prokázána. Když však vzápětí demonstrovali horníci pod jeho ministerskými okny, vzkázal jim, že navrhne částečné prolomení limitů na dole ČSA. Tedy možnost, která pro těžaře znamená letité prokousávání se pouhou hlínou a pro Horní Jiřetín zbourání čtvrtiny domů a obří jámu těsně na okraji zbytku města. Ministr tak nepotěšil nikoho a jeho variantu odmítli jak horníci, tak místní obyvatelé.

Strach o práci horníků je pochopitelný a jejich demonstrace jsou legitimní. Povinná účast, proplacený čas i organizační zajištění ze strany provozovatelů dolu – uhlobaronů – jsou možná nefér vůči místním občanům, kteří chodí protestovat po práci a ve volném čase, ale budiž, nejde o olympijskou disciplínu.


Největším paradoxem je nezájem o tři sta horníků, kteří těží stejné ložisko za limity v hlubinném dole Centrum. Jejich práce by zmizela a nahradila by ji rypadla. Foto Miloš Žihla, www.koreny.cz

I celkový důraz na zaměstnanost je důležitý. Vláda však musí brát ohled na všechny zaměstnance. Podle úředních údajů je v oblasti 4964 pracovních míst, která by kvůli těžbě zanikla. Oproti tomu je zde 929 zaměstnanců těžařské firmy provozující velkolom ČSA, větší část by byla postupně propouštěna.

Z úst zaměstnavatelských svazů či odborů zaznívají daleko větší čísla a dlužno poznamenat, že s dost velkým rozptylem. Tato hra s ekonomickými multiplikátory – každého horníka můžeme násobit koeficientem zaměstnanosti, kterou jeho práce vyvolává – se stala už hodně nepřehlednou. Nemyslím si tedy, že by měli i zastánci zachování limitů začít násobit. Spíš bude lepší, budeme-li porovnávat bilanci přímých pracovních míst. A ta je 6:1 ve prospěch zachování limitů.

Zarážející je jednostranný postoj zaměstnavatelů a odborů. Nezastupují snad také textilní továrnu v Horním Jiřetíně nebo chemičku Unipetrol v Záluží u Litvínova, na něž si těžaři brousí rypadla?

Například Unipetrol je členem Svazu průmyslu a dopravy a jeho zaměstnankyně a zaměstnanci jsou sdruženi v odborech Českomoravské konfederace odborových svazů. Ale největším paradoxem je nezájem o tři sta horníků, kteří těží stejné ložisko za limity v hlubinném dole Centrum, který navíc patří stejným majitelům jako velkolom ČSA. Jejich práce by zmizela a nahradila by ji rypadla.

Prolomení limitů tedy není dokonce ani paušálním zájmem horníků, není ani jednoznačným zájmem z pohledu fungování firmy Severní energetická, a.s., je pouze v zájmu jejích majitelů, uhlobaronů Pavla Tykače a Jana Dienstla. Jde o další akci obou známých miliardářů a společníků, jak vydělat na státním majetku.

Sehraní jsou už z divokých devadesátých, kdy jimi ovládaná firma Motoinvest přivedla ke krachu Agrobanku a následná záchrana si vyžádala padesát miliard korun ze státní pokladny. Tykač byl také vyšetřován v kauze tunelovaných CS fondů, z kterých v roce 1997 zmizelo 1,23 miliardy korun.

Nedokážu si sice vůbec představit rozumný důvod proč, ale na oba muže mohou klidně sázet i odbory či svaz průmyslu. To ale rozhodně není argument proto, aby vláda váhala s rozhodnutím o limitech a zadávala analýzu analýz.

Má na stole novou státní energetickou koncepci (a v ní fakt, že uhlí za limity není potřeba), má po ruce řešení smysluplných požadavků tripartity (horníky může zajistit sociálním programem ze zvýšení nyní směšně malého poplatku za vytěžené uhlí) a může se opřít o jednoznačný postoj pro zachování limitů litvínovské, jiřetínské i ústecké radnice a občanů kraje i státu.

„Jsem velmi rád, že se vedení města takto rozhodlo. Zastáváme se především zdraví a prosperity občanů našeho města. Vyjadřujeme ale také podporu občanům v ohrožených obcích – i oni mají právo na domov jako lidé v Ústí. Nechceme, aby naše město s celým krajem zůstávalo zakleté do minulého století. Máme ambiciózní vize,“ citovala ČTK primátora Ústí nad Labem Josefa Zikmunda.

Stačí vyměnit pár slov a stanovisko by mohl použít i premiér Bohuslav Sobotka. Ambiciózní vize pro zdravější prostředí a nižší závislost na fosilních palivech v programovém prohlášení vlády i programu ČSSD rozhodně najdeme. Tak proč si to kazit nesmyslným a nedůstojným váháním?

Autor je programový ředitel Hnutí DUHA.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.